Zefferino Namuncurà vyrostl ze salesiánské spirituality mládeže.

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Salesiánská rodina, Vydáno dne: 10. 11. 2007

Zefferino Z dopisu hlavního představeného salesiánské rodině.
Drazí bratři a sestry, salesiánská rodino, drazí mladí!
Píši vám se srdcem plným radosti z blahořečení našich španělských mučedníků, jehož jsem se zúčastnil v neděli 28. října 2007 na Náměstí svatého Petra v Římě. A moje radost roste podobně jako řeka s blížícím se blahořečením Zefferina Namuncurà, jenž se uskuteční v neděli 11. listopadu v Chimpay v Argentině.

Zefferino čerpal sílu pro svůj růst z naší salesiánské spirituality mládeže, která vychází z přátelství s Ježíšem a Marií, kde bere motivaci k plnění povinností a k radostné službě. Tuto metodu si přinesli sebou do Argentiny z Valdoka naši první misionáři a ukazují nám, že je možné i dnes nabídnout mladým smysl života a dodávat jim odvahy vytrvat v tom, co si předsevzali a připomínat, že je třeba se opřít o Boha, když sloužíme druhým.
Zefferino se narodil v Chimpay 26. srpna 1886. Ve dvou letech jej pokřtil salesiánský misionář don Milanesio, který byl prostředníkem mírových jednání mezi indiánským kmenem Mapučů a vládním vojskem Argentiny. Zefferinův otec byl „Velký náčelník“ tohoto kmene: budoucnost viděl realisticky. Když bylo Zefferinovi 11 let, poslal jej do vládní školy pro důstojníky v Buenos Aires, aby mohl získat postavení, které by mu umožnilo bránit práva Mapučů. Zefferin tam však trpěl samotou a otec jej tedy svěřil salesiánům v koleji Pia IX. Zde začíná dobrodružná cesta milosti, která změnila hrdinu z pampy v odvážného svědka víry.
V tomto období napadá jeho zdraví nemoc bílých – tuberkulóza. Nepomáhá ani pobyt na svěžím vzduchu v Chimpay. Cestuje tedy s donem Caglierem do Itálie v naději, že Evropa poskytne odbornou lékařskou péči. Nazývají ho „Princ z pamp“. Sedává u stolu s hlavní radou salesiánů. Papež Pius X. jej přijímá v soukromé audienci, ale zdraví se nelepší. Na jaře 1905 je hospitalizován u milosrdných bratří v Římě na Tiberském ostrově, kde 11. května umírá.
Zefferino ztělesňuje bolesti, úzkosti i očekávání svého kmene Mapučů, mezi nimiž se setkal jako dospívající s evangeliem. Zde se pro něho otevřela cesta víry, na níž jej doprovázeli blízcí salesiáni jako moudří vychovatelé. Přál si studovat, být knězem a vrátit se ke svým lidem, aby jim pomáhal růst kulturně i duchovně. Jeho blahořečení povzbuzuje naši důvěru vůči mladým a ujišťuje nás o tom, že evangelium neničí nic z toho, co je skutečně lidské.

Na podnět provinciála vám zasílám zkrácený překlad dopisu hlavního představeného SDB, pořízený Jožkou Kopeckým ml.
Jenda Stuchlík