Duchovní cvičení na téma Salesianita

Milí přátelé v salesiánské rodině. Velmi rád by jsem se s Vámi podělil o svědectví z duchovních cvičení na Slovensku, z Terchové v podhůří Malé Fatry. „Což nám srdce nehořelo, když k nám mluvil…“. Touto větou od evangelisty Lukáše zakončil Rafael Ambros, ze slovenské provinciální rady, děkování exercitátorovi na duchovních cvičení na téma „Salesianita“ v Terchové. Sicilský salesián Don Giuseppe Buccellato, exercitátor duchovních cvičení, nám opravdově zapálil srdce pro Dona Boska. Snad to z nás zas tak brzy nevyprchá. Díky Donu Buccellatovi vnímám osobnost Dona Boska více intenzivněji, než dříve.

A jak to začalo? Dostal jsem nabídku od Janko Ihnáta, jestli by jsem se nechtěl zúčastnit duchovních cvičení pro slovenské kazatele duchovních cvičení. Exercitátorem měl být Don Giuseppe Buccellato, asi největší současný odborník na Dona Boska ve světě (prostě expert na slovo vzatý). Nakonec jsem se rozhodl jet a určitě toho nebudu nikdy litovat, právě naopak to byla pro mě obrovská čest. Za to Ti Janko moc děkuji.
Don Giuseppe nám na svých přednáškách odkryl duchovní a citovou stránku Dona Boska, často přehlíženou. Podrobnosti jsou na několikahodinové vyprávění, tak se zde pokusím napsat pouze malou část.
Mnozí vnímali a vnímají Dona Boska jako zázračného světce, který stavěl domy, hřiště, kostely, organizoval misie do Patagonie a který vybudoval ještě za svého života impozantní salesiánské dílo. Vnímáme často Dona Boska jako člověka neúnavně pracujícího a zapáleného pro práci s mládeží.
Don Bosko měl také velmi hlubokou duchovní stránku. Duchovní cvičení, která organizoval pro chlapce a první salesiány byly v tichosti. Jeho velkými vzory v tom, jak má dělat duchovní cvičení a prožívat duchovno byli kromě sv. Františka Saleského i sv. Ignác z Loyoly a sv. Alfons z Liguiry. Když měla hlavní rada salesiánů rozhodnout, jakou formou budou probíhat duchovní cvičení salesiánů (zda v tichosti nebo jiným způsobem), tak šest hlasů bylo proti, aby probíhaly v tichosti a jeden byl pro. Ten jeden hlas byl hlas Dona Boska. To je pro nás dalším ukazatelem jeho hlubokého duchovního života a jeho duchovní spojitosti se spiritualitou jezuitů.
Don Bosko čerpal mnoho síly pro svůj apoštolát s mládeží z eucharistie. Svým prvním salesiánům říkal: „Buďme myslí s chlapci, ale srdce mějme před svatostánkem.“ Don Bosko vnímal v eucharistii velkou životní posilu a jistotu našeho života. Dokázal si také najít čas na modlitbu a studium, což někteří salesiáni nedokázali přijmout, protože se domnívali, že byl stále v činnosti mezi chlapci.
Don Bosko nenapsal žádné velké traktáty o modlitbě, ale psal o tom, jak se modlí jeho chlapci (jak např. uvedl v životopisech Dominika Savia, Michala Magoneho nebo Františka Bezucca) a v těchto životopisech můžeme vidět i jak se modlil Don Bosko.
Don Bosko měl i velmi hlubokou citovou stránku, nebál se citů a slz. Plakal při smrti svého přítele a učitele Dona Cafassa, Dominika Savia i ve chvílích, kdy se mu nedařilo a nemohl najít útočiště pro svou oratoř.
A to je pro nás velké povzbuzení, že Don Bosko byl člověkem jako my se svými bolestmi a strastmi. Don Bosko byl velmi citlivý pro vše ve svém okolí. Svatost vnímal ne nějak mysticky, ale ve veselosti a plnění běžných denních povinností. Ne všechno mu šlo skvěle, životopisy nám často předkládaly opak a popisují Dona Boska jako velkého budovatele. A v tom je také jeho svatost, že tak důvěřoval Kristu a Panně Marie, že vybudoval vše to krásné salesiánské kolem nás.
A jaký měl Don Bosko vztah k salesiánům spolupracovníkům? Pro Dona Boska jsme my laici byli vždy velmi důležití. První spolupracovníci jeho díla byli i Matka Markéta, Don Cafasso, Don Borel a další. Je dobré vědět, že Don Bosko nepřišel s nápadem o laicích jako první. Částečně se inspiroval u oblátů, kteří již v té době s laiky spolupracovali. Když Don Bosko psal stanovy Společnosti sv. Františka Saleského, nechtěl laiky oddělit od této společnosti a měl ve svých stanovách kapitolu právě o laicích. Na počátku salesiánského díla byli laici se salesiány pohromadě. Tyto stanovy ale kvůli tomu neprošly (na svou dobu to byla velmi moderní myšlenka) a Don Bosko musel s velkou bolestí v srdci tuto kapitolu ze stanov vyjmout. Velmi silně cítil, že salesiáni řeholníci a salesiáni laici patří neoddělitelně k sobě. V roce 1876 byly proto schváleny stanovy salesiánů spolupracovníků jako samostatné větve salesiánské rodiny.
Buďme na to hrdí, že jsme salesiány spolupracovníky. Náš otec Don Bosko nás potřebuje pro své dílo a drží nám z nebe palce a modlí se za nás. Jsem šťastný, že i já mohu být salesiánem spolupracovníkem ve formaci a můžu patřit do tohoto Don Boskova živého společenství.

Roman Turowski, Místní společenství Ostrava