Výjimečný dárek

Autor: Jan Šilhavý <>, Téma: Salesiánská rodina, Vydáno dne: 15. 12. 2009

Jenda a Jana v pouštiMilí přátelé, po delší odmlce se ozývám, abych vám napsala, jak je u Šilhavých. Trochu mne k tomu ponouklo setkání u sester FMA v Karlíně, díky kterým jsme krásně oslavili svátek Neposkvrněného početí Panny Marie. Zakusili jsme tolik lásky a pozornosti, všichni se nás ptali, jak se Jendovi daří. Uvědomila jsem si, že na nás stále myslíte a možná i díky vašim modlitbám je tenhle rok pro nás výjimečný po všech stránkách.

Když se Jenda koncem ledna probudil po operaci z narkózy, posteskl si, že by si přál alespoň jednou v životě letět letadlem... Tak jsem ho utěšovala, že to ještě doženeme, když Pán Bůh dá. Postupně se vracel do života, od poloviny června začal chodit do práce. I když kromě ní zatím nic jiného nezvládá, stejně je to velký pokrok. Když se u nás ve farnosti objevila nabídka duchovní pouti do Izraele, bylo to velké lákadlo...
Je to už skoro měsíc, ale my jsme v duchu stále ve Svaté zemi. Jak cesta probíhala vám trochu popsal Jirka Šárka, který tam byl také s námi. Já jen dodám, že jsme sice chodili spát hned po večeři, ale celý program Jenda zvládl a kapky na bolesti použil jen dvakrát. Ani jsme si nemysleli, že nám ta cesta tolik dá, i když jsme tušili, že s organizátorem cesty Petrem Křížkem z naší farnosti to bude cesta opravdu duchovní. Rozšířila nám obzory v mnoha směrech. Trochu víc jsme pochopili, proč je mír v Izraeli tak křehký, co pro tamější obyvatele znamená voda a co je to poušť. Bylo by to na hodně dlouhé vyprávění. Pečlivě jsem si zapisovala slova našeho izraelského průvodce, až jsem byla u Zdi nářků napomenuta, že se tam v době šabatu psát nesmí. Postupně se chci pokusit svoje poznámky nějak zpracovat. První vlaštovkou je cestopis „Pojďme spolu do Betléma“ ve vánočním čísle Naší rodiny.
Jenda oslavil 49. narozeniny obnovou křtu v řece Jordánu a druhý den na to, ve výroční den našich spolupracovnických slibů před sedmnácti lety – právě ve svátek zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě – jsme poznávali Jeruzalém. Poděkovali jsme v chrámě Zesnutí P. Marie, kde je její hrob, samozřejmě prázdný. Mysleli jsme, na ty komu jsme slíbili svoji modlitbu i na všechny naše dobrodince, takže jste tam byli taky tak trochu s námi. Jsme moc vděční, že nám Pán dal po tom období útrap takový dárek. Bible je pro nás najednou „obrázková“ a Boží slovo dostalo další rozměr. Asi hodně záleží na tom, kdo cestu do Svaté země organizuje, tahle byla opravdu duchovní a stále nese ovoce. Duchovní cesta do Izraele byla pro nás opravdu výjimečným dárkem. Díky za všechno, co jste nám vyprosili.

Jana Šilhavá