Poznáváme misie, kde působí salesiánští dobrovolníci – Mexiko

Autor: Jan Obruča <>, Téma: Salesiánská rodina, Vydáno dne: 05. 02. 2013

„…již je to druhý měsíc, co jsem „tady“ v Mexiku jako dobrovolnice, a musím říct, že to tady opravdu žije (myslím ten duchovní život, ale „neduchovně“ taky).“ To napsala ve svém druhém dopisu Pavlína Jasenská. Tak se za ní podíváme.

Mexiko leží na západní polokouli, v jižní části Severní Ameriky. Na severu sousedí s USA. Hranici v délce 2597 km tvoří částečně řeka Rio Grande. Na jihu hraničí Mexiko s Guatemalou (962 km) a Belize (176 km).



Mexiko je federativní republika s ústavou z roku 1917. Hlavou státu i vlády je prezident. Stát je rozdělen na 31 spolkových států a distrikt hlavního města. Některé názvy států a měst nesou jména historických osobností Mexika, jiné jsou indiánského původu.

Základní údaje:

Rozloha země

1 964 375 km² (13. na světě)

Počet obyvatel

(údaj z r. 2010) 112 322 757 (11. na světě )

Hlavní město

Ciudad de México

Hustota zalidnění

54,3 ob./km²

Jazyk

španělština

Náboženství

katolické 89%, protestantské 6%

V současné době je celé území Mexika rozděleno na dvě salesiánské provincie: jižní provincii „Naší Paní z Guadalupe“, jejíž sídlo je v Ciudad de México, a severní provincii „Krista Krále a Marie Pomocnice“ se sídlem v Guadalajaře.

Partnerskou organizací SADBY je Salesiánská provincie Guadalajara, která rozmisťuje dobrovolníky podle potřeby a jejich schopností do jednotlivých míst v rámci provincie Guadalajara (např. vyznačená místa Tijuana, Mexicali, Juarez a Los Mochis). V této provincii byl od roku 1986 do roku 1989 provinciálním rádcem Don Pascual Chávez , nynější hlavní představený.

Zapojení dobrovolníků je trojího druhu, a to sice práce s dětmi z ulice (dětské domovy), práce v oratoři (nejčastěji města na hranicích s USA) a práce v misiích u domorodých obyvatel. Můžeme se zmínit o následujících projektech:

Současná dobrovolnice Pavlína působí v salesiánském centru ve městě Nogales, které leží též na severu Mexika na hranicích s USA. Zde je její svědectví:

„Co se týče komunitního života, tak salesiáni se tu mají moc dobře – když vejdete do domu, vůbec to nevypadá, že jste někde v chudé části Mexika, mají to tu moc hezké a také oni se mají moc dobře. (…) Když jsme ale projížděli městem, to když jsme se byli podívat do dalších komunitních center, tak jsem poznala i chudobu – domy jsou tu postavené jen tak napůl, některé jsou nedostavěné a skoro všechny jsou pouze z cihel nebo betonu, nemají tu stálý příjem vody ani elektřiny, vodu mají ve velkých nádobách u domu. Země je tu suchá stejně jako vzduch. Projížděli jsme i kolem hranic s USA neboť tady v Nogales je to do USA (Arizony) opravdu kousíček. Toto město je vlastně odděleno od USA pouze zdí a vysokým plotem. A místní lidé proto umí i anglicky:“

„A jak probíhá takový „komunitní týden“? Většinou vstáváme kolem šesté, protože v 6:30 nebo 6:45 začínáme den meditací, následuje mše sv. v kostele Sv. Antonína (iglesia de San Antonio) spojená s ranními chválami, na kterou přejíždíme autem. Následuje snídaně a v 9:30 bývají v místní tělocvičně katecheze pro jednotlivé třídy, které zde docházejí se svými učitelkami.

Každé úterý a středu chodíme pomáhat do místního komunitního centra Colosio, kde většinou pomáháme v místních dílnách – repostería (cukrářská dílna), costura (šicí dílna), manualidades (ruční práce) atd., nebo něco uklízíme. (…)

Obědváme většinou ve 14:00, po obědě se modlíme nešpory (vísperas). Poté scházíme (scházíme proto, že komunitní dům stojí na kopci) dolů na místní hřiště, kde hrajeme s děckama volejbal, fotbal…. Mají tu dvě velká betonová hřiště, na kterých se každý večer odehrávají fotbalové zápasy a jedno hřiště (také betonové), kde se hraje volejbal a basket. S Margaritou (také dobrovolnice a moje spolubydlící) jsme se zapojily do místní ženské fotbalové ligy. Večeře bývá pozdní, kolem deváté hodiny.“

„Každý čtvrtek a pátek jsem začala docházet do Estancia infantil de Mamá Margarita (komunitní školka). V sobotu dopoledne navštěvuji komunitní centrum San Pablo a podílím se na přípravě dětí k prvnímu sv. přijímání. Děti se zde učí pod širým nebem, je zde pouze takový přístřešek, který slouží jako „kostel“ (slouží se zde mše sv.) a jako úkryt před deštěm.“

„V úterý 4. prosince jsme vyrazili na setkání dobrovolníků do Mexicali. Toto setkání bylo pro všechny dobrovolníky, kteří vykonávají svoji dobrovolnou službu tady v Mexiku. Sešlo se nás něco málo přes dvacet.(…) Bylo to pro mě hodně obohacující. Poznala jsem další nadšence, kteří, stejně jako já, opustili všechno, co doteď žili, své rodiny, přátele, studium, práci, aby začali novou etapu svého života – a to darovat kousek sebe, kousek z toho co vím, umím, ze svých schopností, dovedností druhým.“

„Po návratu nás v neděli 9. prosince čekala další oslava. Salesiánští spolupracovnici skládali své sliby (Promesas de salesianos cooperadores). Je to super, že i tady v Mexiku existují lidé, kteří se na zbytek svého života zavazují pomáhat a podporovat salesiány. Řádně jsme to taky oslavili.“ Pozn.: Podle Salesian Info Agency je těch nových spolupracovníků 13 a zároveň bylo založeno v Salesiánské provincii Guadalajara nové centrum ASC.

„Teď si možná říkáte, že tady v Mexiku je to samá fiesta, a máte v podstatě pravdu, protože hned 11. prosince nás čekala Velada Guadalupana – další oslava de la Virgen de Guadalupe (Panny Marie Guadalupské). Každé centrum si připravilo nějaké vystoupení. My (tedy oratoř Dona Boska) jsme pro tuto příležitost nacvičili guadalupský tanec (La danza Guadalupana) – konkrétně nás tančilo 6 děvčat a musím říct, že všechno klaplo, jak mělo. I když jsem z toho měla obavy a nervozitu, protože nejsem moc dobrá tanečnice.“

Přečtěte si také dopisy dalších dobrovolníků na webu http://mladez.sdb.cz/cagliero-dopisy/.

Lída a Honza Obručovi

Zdroje: Dopisy Pavlíny Jasenské, Wikipedie, web mladez.sdb.cz, bakalářské práce Magdaleny Lebarové „Dějiny a přítomnost misií v jednotlivých světadílech“, Salesian Info Agency