Přepis úterní inaugurační promluvy našeho Papeže Františka

Milí bratři a sestry!
Děkujme Pánu za to, že můžeme celebrovat tuto mši sv. na začátku mé Petrovské služby, právě na slavnost sv. Josefa, ženicha Panny Marie a patrona celé církve. Tato shoda má velmi hluboký význam a jsou to také jmeniny mého ctihodného předchůdce, kterému jsme všichni nablízku svou modlitbou plnou vlídnosti a vděčnosti. S láskou zdravím bratry kardinály, biskupy, kněze, jáhny, řeholníky a řeholnice a všechny věřící laiky. Děkuji vám za to, že jste přišli, že přišli také představitelé jiných církví a církevních společenství i představitelé židovské obce a ostatních náboženských komunit. Srdečně zdravím hlavy států a předsedy vlád, představitele oficiálních delegací mnoha zemí světa a diplomatický sbor.

Poslechli jsme si v evangeliu, že Josef udělal, jak mu přikázal Pánův anděl a přijal Marii, svou manželku. Tato slova už obsahují poslání, jaké Bůh svěřuje Josefovi, a sice aby byl ochránce Marie a Ježíše, ale je i ochránce celé církve, neboť to zdůraznil bl. Jan Pavel II takto:

Sv. Josef, který s láskou ochraňoval Marii a s radostí se věnoval výchově Ježíše Krista. Stejně i dnes střeží a chrání mystické tělo - církev, které obrazem a vzorem je Nejsvětější Panna.

A jak Josef tuto ochranu uskutečňuje? Velmi diskrétně, s pokorou, mlčky, ale také stálou přítomností a naprostou věrností i tehdy, když nerozumí. Od manželství s Marií až k epizodě s dvanáctiletým Ježíšem v Jeruzalémském chrámu je pozorně a s pečlivou láskou v každé chvíli provází. Je po boku Marie, své nevěsty, v klidných i obtížných chvílích života - cestou do Betléma na sčítání lidu a v úzkostných a radostných chvílích porodu, v dramatickém okamžiku útěku do Egypta, v tíživé situaci před nalezením syna v chrámu a potom ve všednosti každodennosti domova v Nazaretě, v dílně, kde Ježíše učil řemeslu.

Jak Josef prožíval povolání ochránce Marie, Ježíše, církve? V ustavičné pozornosti vůči Bohu, v otevřenosti vůči Jeho znamením, v připravenosti na Jeho plán, ne svůj vlastní, ale Boží, a to je to, co Bůh žádal od Davida, jak jsme slyšeli v prvním čtení. Bůh si nepřeje dům postavený lidskýma rukama, ale chce věrnost vůči svému slovu, svému plánu. A sám Bůh si buduje dům ze živých kamenů, označených jeho duchem. A Josef je ochránce, protože umí poslouchat Boha, nechá se vést Jeho vůlí a právě proto je ještě vnímavější k lidem, kteří jsou mu svěřeni. Dokáže číst události realisticky, je pozorný k tomu, co se děje okolo a umí přijímat ty nejmoudřejší rozhodnutí. Drazí přátelé, právě v něm vidíme, jak se odpovídá na Boží volání: ochotně a pohotově. Ale vidíme také ústřední bod křesťanského povolání, kterým je Kristus. Uchovávejme, střežme Krista ve svém životě, abychom střežili druhé, abychom chránili stvoření.

Povolání ochraňovat se netýká jen nás, křesťanů. Má takovou dimenzi, která předchází a která je jednoduše lidská - týká se všech. Chránit celé stvoření, krásu stvoření, jak nám to bylo řečeno v knize Genesis a jak nám to ukázal sv. František z Assisi tzn.: respektovat každé Boží stvoření i prostředí, ve kterém žijeme, znamená chránit lidi, pečovat o ně, o každého člověka s láskou, zvláště o děti, o staré lidi, o ty, kteří jsou nejkřehčí a často právě oni jsou na okraji našeho srdce. Znamená to pečovat jedni o druhé v rodině, manželé se chrání vzájemně, potom pečují jako rodiče o děti a postupně děti začínají být ochránci svých rodičů. Znamená to upřímně prožívat všechna přátelství, která jsou vzájemnou ochranou v důvěrnosti, úctě a v dobrém. Nakonec, člověku je všechno svěřeno do ochrany a je to zodpovědnost, která se týká nás všech. Střežte Boží dary!

A když člověk ztratí tuto zodpovědnost, když se nestaráme o stvoření a o bratry, potom dostává prostor zkáza a srdce je vyschnuté. V každé historické době však, bohužel, existují různí herodesové, kteří plánují smrt, kteří ničí a kazí tvář muže a ženy.

Chtěl bych, prosím, požádat všechny, kdo zaujímají zodpovědná místa na ekonomickém, politickém a sociálním poli, všechny muže a ženy dobré vůle: buďme ochránci stvoření, Božího plánu, vepsaného do přírody, strážci druhého člověka, životního prostředí! Nedovolme, aby znamením zkázy a smrti bylo provázeno putování tohoto našeho světa! Abychom mohli chránit, musíme ale také pečovat sami o sebe. Pamatujme na to, že nenávist, závist a pýcha špiní život. Chránit tedy znamená bdít nad našimi city, nad vlastním srdcem, protože právě odtud vycházejí dobré a zlé úmysly, ty, které budují i ty, které ničí. Nesmíme mít strach před dobrotou ani před něhou. A tady bych chtěl přidat ještě další poznámku:

Zodpovědnost, ochrana vyžaduje dobrotu, vyžaduje žít s něhou. V evangeliích se sv. Josef jeví jako muž silný, odvážný, pracovitý, ale z jeho duše svítí velká něha, která není ctností slabých, ale naopak, je to důkaz statečnosti a schopnosti vnímat, soucítit a opravdu se otevřít druhému, je to schopnost milovat. Nesmíme se obávat dobroty, něhy!

Dnes, na slavnost sv. Josefa, společně slavíme zahájení služby nového římského biskupa - Petrova nástupce a ta sebou nese také určitou moc. Jistě, Ježíš Kristus dal Petrovi moc. Ale o jakou moc se jedná? Po trojí otázce, kterou Ježíš klade Petrovi ohledně lásky, následuje trojí výzva: "Pas mé beránky, pas moje ovce!" Nikdy nezapomínejme, že pravá moc je služba a že také papež, aby mohl vykonávat tuto moc, musí stále více vstupovat do oné služby, jejímž zářivým vrcholem je kříž. Musí hledět k pokorné, konkrétní a na víru bohaté službě sv. Josefa a jako on otevřít náruč, aby chránil celý Boží lid. Vroucně, s něhou přijímat celé lidstvo, obzvlášť ty nejchudší, nejslabší a nejmenší. Ty, o kterých mluví Matouš v souvislosti s posledním soudem, který spočívá v lásce - kdo hladoví, žízní, je cizincem, nahým, nemocným a vězněným, jedině ten, kdo s láskou slouží, umí ochránit.

Ve druhém čtení sv. Pavel mluví o Abrahámovi, který uvěřil naději proti vší naději. I dnes, v tolika obrysech pochmurného nebe potřebujeme vidět světlo naděje a sami dávat naději, chránit stvoření - každého muže a ženu - s pohledem něhy a lásky. Znamená to otevřít horizont naděje, trhlinu světla mezi tolika mračny a přinášet teplo naděje. A pro člověka věřícího, pro nás křesťany, tak jako pro Abraháma, pro sv. Josefa má naděje, kterou přinášíme, Boží horizont, který nám byl otevřen v Kristu. Tato naděje je založena na skále, kterou je Bůh.

Chránit Ježíše s Marií, ochraňovat veškeré stvoření, chránit každou osobu, zvlášť tu nejchudší, chránit sami sebe, podívejte, to je služba, kterou je povolán plnit římský biskup, ale ke které jsme povoláni všichni, abychom dali zasvítit hvězdě naděje. S láskou chraňme to, co nám Bůh daroval.

Prosíme o přímluvu Pannu Marii, sv. Josefa, sv. Petra a Pavla, sv. Františka, aby Duch Svatý provázel moji službu, a Vám všem říkám: modlete se za mne. Amen



pp František 19. 3. 2013