Vážení přátelé.
Jak někteří již jistě a někteří možná víte, dne 2.2.2014 zemřel náš nejmladší syn Filip. Ráda bych vám více řekla o jeho životě i smrti.
Narodil se nám jako naše osmé dítě. Bylo bláznovství - v dnešní době - si pořizovat tolik dětí, ale já to tak cítila a modlila se za to, ať se stane, co má se stát.
A tak se 21.3.1999 Filip narodil. Od mala byl krásné okaté sluníčko a všichni ho milovali. Zároveň byl jiný. Jemný, velmi tvůrčí, hrál si s holkama, klučičí hry ho nezajímali, poslouchal řeči dospělých, rád a krásně zpíval. Poměrně brzy jsme všichni jeho nejbližší začali tušit, že je něco jinak...
Nechávali jsme však věcem volný průběh. On sám si začal uvědomovat již v 11 letech, že jeho sexuální orientace je jiná. Postupem času si naplno uvědomil, že je gay.
Velmi tím trpěl, nechtěl takový být, ale zároveň si uvědomoval, že to nejde změnit. Postupně se touto problematikou hluboce zabýval, svěřil se dvěma sestrám a jedné kamarádce. Trochu se mu ulevilo, že o tom má s kým hovořit. Trápila ho homofobie společnosti i jiné xenofobie a jakákoliv forma bezpráví. Svými myšlenkami o mnoho let předběhl svůj věk. Jeho duše a srdce však byly velice zranitelné. Sešlo se u něj najednou mnoho faktorů, které ho dovedly k činu, který udělal.
Ve třístránkovém dopise na rozloučenou nám mimo jiné píše: "Věřte, že to, co jsem udělal, mě velice mrzí. Mrzí mě to proto, že jsem vás měl všechny moc rád a protože jste byli všichni skvělí. Jste ta nejlepší rodina a vážně mě to mrzí, ale musel jsem to udělat.
...Kájo, Betty a Týno moc a moc si vážím vaší shovívavosti a toho, že jste ,, to,, brali v pohodě a nevadilo vám to...tohle (moje sexualita) je vlastně hlavní věc, kvůli které jsem to udělal...dnešní svět je naprosto plný předsudků a nenáviděnosti k určitým skupinám lidí...to mě hrozně štve a přeji si, aby to tak nebylo, aby se se všemi lidmi zacházelo stejně a aby moje smrt aspoň trochu napomohla k veškeré rovnoprávnosti lidí na zemi.
...Babi, jak si říkala, že smrt je pro tebe vysvobozením....pro mě taky!!"
Oběsil se na zahradě u našeho domu. Byl to pro nás všechny obrovský šok, protože jsme do posledních dní netušili, že vnitřně velice silně trpí a trápí se. Dokonale to maskoval maskou smíchu. Až po jeho smrti jsme si začali skládat střípečky mozaiky, která tomu předcházela.
Pohřeb jsme udělali podle jeho přání - na rakvi měl duhovou vlajku, hráli jsme písničky, které si přál. Četla se čtení, která nás pro danou situaci velice oslovila. Karlův bratr farář měl promluvu, pak hovořil bývalý evangelický farář - člen Logosu (sdružení homosexuálně založených věřících). Tři z Filipových sester řekly něco o bráškovi a jeho odkazu. Pak se promítaly na plátno jeho fotky od narození po současnost - podbarvené písněmi, které pro něj sourozenci vybrali.
V momentě, kdy se měla začít chystat rakev na vynesení z kostela, místní farář přiskočil k ambonu a nejen dle nás, ale i spousty přítomných, začal mít velice nevhodný projev plný zloby a homofobie. Poté, co uslyšel slova nevole od některých pozůstalých, se rychle vzdálil. Naštěstí Karlův bratr byl schopen ujmout se dokončení obřadu. Tělo našeho Filípka bylo uloženo do posvěcené země.
Vzpamatováváme se ze smrti syna i všech dalších nenávistných reakcí, kterých se nám místo slov útěchy dostalo.
Naštěstí nás začala obklopovat spousta lidí, kterým není lhostejný Filip a jeho odkaz světu a jsou připraveni spolu s námi začít uvažovat nad projekty, pomoci kterých chceme "aspoň trochu napomoci k veškeré rovnoprávnosti lidí na zemi."
Filipův čin nám otevřel oči v mnoha směrech. Kéž je otevře i vám.
Svatava a Karel Havlíčkovi