Několik ohlédnutí za setkáním provinciální rady s aspiranty a formátory v Hoješíně u Seče 25. – 27.4. 2014.

Jak poznám, co ode mne chce Bůh? Podle čeho poznám jeho vůli?

- Až přijde čas, poznáš ji. Bude stát před tebou jako cesta, na níž se máš vydat. O to obavu neměj.
- A o co mám tedy mít obavu?
- Tak jako každý člověk, abys v poslední chvíli necouvl. Abys neuhnul, až budeš s jistotou vědět: to je úkol, který ti Bůh dává. My sami si rádi volíme cestu, která se jeví snadná a příjemná. Cesta, pro kterou nás stvořil Bůh, snadná není nikdy. Ale jen na ní poznáš skutečnou radost ...

 

 

Tak to je výňatek z knihy „ Vojmírova cesta“, kde otec Metoděj hovoří s Vojmírem, který stojí před velkým rozhodnutím a váhá, protože neví jak se rozhodnout.
A na toto téma také hovořil František Blaha při své přednášce Salesiánské povolání ve světle biblických postav.

 

 

Kdo to vlastně spolupracovník je a co to s sebou přináší?
Stručně se to dá vyjádřit ve 4 bodech:
 

 

 

 

 

1) spolupracovník je ten, kdo soustavně usiluje o duchovní život: na prvním místě je to pravidelná, každodenní modlitba, svátostný život, měsíční účast na cvičeních šťastné smrti, účast na duchovních obnovách a 1x za rok účast na exerciciích.

2) spolupracovník je ten, kdo žije v „rodině“ a své vztahy v rodině rozvíjí. Nepodniká „svůj“ apoštolát na vlastní pěst, ale vždy se jej snaží prožívat ve společenství.

3) spolupracovník je ten, komu leží na srdci mládež a lidové vrstvy, v rámci svých možností svůj apoštolát zaměřuje právě na ně.

4) spolupracovník je ten, komu jsou vlastní evangelní rady: čistoty, chudoby a poslušnosti.

 

Jedno malé slovíčko a může často zásadně změnit význam věty. Správný překlad Zdrávasu není: „ať se mi stane podle slova Tvého“, ale „kéž se mi stane podle slova Tvého“. Kéž se mi tak stane! Cítíte ten rozdíl? Je to aktivní, radostné, přijetí nabídky – povolání.

 

 

 

Velice milá byla beseda s Blankou a Václavem Nádvorníkovými.
Salesiánská cesta je cesta každodenního hledání, kdo potřebuje moje povzbuzení, můj úsměv, moji pomocnou ruku, ať už v rodině, v zaměstnání, ve farnosti, ve skautu…

Druhá Františkova přednáška měla dost odvážný název: Prober se z malátnosti, dostal jsi povolání, tak žij s nadšením a přinášej pokoj.
A co nám z té malátnosti pomáhá? Být někde užitečný, zapojit se ve společenství (třeba jako člen radky či provinciální rady, formátor), vytrvat ve věrnosti a modlitbě…
 

 

Hovořili jsme také o počáteční formaci, formačním plánu, duchovních cvičení, jak to kde ve společenství chodí…

Ten víkend utekl hodně rychle. Děkujeme všem, kteří se podíleli na přípravě a dobré atmosféře.
Doufáme, že jsme si ze setkání odnesli nové podněty pro naši salesiánskou cestu.

 

                     Vojta Tošovský a Honza Zindulka
 

     Několik dalších fotek ze setkání můžete najít ZDE >>