Novéna k Duchu svatému – příprava na seslání Ducha svatého
Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Rubrika formačního snažení, Vydáno dne: 29. 05. 2014
V církevním roce jsou tři vrcholy Božího působení v dějinách spásy.
První je Boží hod vánoční, na který se připravujeme v adventu. Je to doba bdělosti a otevřenosti k tomu co chce Bůh vykonat.
Boží hod velikonoční je druhý vrchol, kdy se kající postní dobou očišťujeme, abychom mohli přijmout to, co pro nás Ježíš vykonal.
Třetí vrchol liturgického roku, Boží hod svatodušní, je pořád trochu stranou. Přitom aktivita naše a celé církve by měla být největší.
(„Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.“ Skutky 1.14.).
Bůh čeká, že Mu ve svých modlitbách vyjdeme vstříc a necháme se naplnit Duchem svatým.
Letnice jsou dobou, kdy se zrodila církev. Je to také doba, kdy máme intenzivně prosit o obnovu církve.
Miloš Jansa
Duch svatý pro život
Víme-li o Duchu svatém, ještě to neznamená, že s ním máme osobní zkušenost. Bohužel jsme si navykli v církvi mluvit o mnoha skutečnostech, které známe spíše jen teoreticky. Někteří křesťané třeba vědí leccos o Panně Marii, ale ve vztahu k ní jsou dost bezradní. Stejně tak může být člověk bezradný i ohledně vztahu k třetí osobě Trojice. Občas sice vyšleme nějakou modlitbu k Duchu svatému, minimálně na konci liturgických modliteb, tam někde bývá Duch svatý zmiňován. Pak máme ještě slavnost Seslání Ducha svatého, jednou v roce tedy na něj vzpomínáme výslovně.
My na něj ale nemáme jen vzpomínat. Duch svatý má být podstatou našeho křesťanského života - bez něj vlastně žádné křesťanství neexistuje. Existuje maximálně jakási vnější forma zbožnosti, existuje nauka, existují vnější gesta rituálů, ale bez Ducha svatého všemu chybí život. A možná, že i my jsme už udělali zkušenost s tím, jak to vypadá, když Duch chybí. Doslova když je něco bezduché.
(Vojtěch Kodet, Učednictví)