Před 14 dny při návratu z Akademického týdne v Novém Městě nad Metují jsem si odskočil podívat na bratry Josefa a Jaroslava Kopeckých do Litomyšle a Sebranic. Otci Jaroslavovi bylo v květnu 90, kterých se dožil v úžasné svěžesti fyzické, duševní i spirituální.
Při návštěvě fary v Sebranicích mívám pocit návratu domů. Jaroslav mě přivítal s otevřenou náručí a tři hodiny jsme spolu strávili v živém rozhovoru. Udivoval mě svěžestí a bystrostí svých čerstvých i starých vzpomínek i myšlenek a postřehů k aktuálnímu dění. Na stole měl připravené kázání o Otci Josefu Toufarovi na neděli (pronikavé a hluboké jako vždy).
Za tu dobu třikrát sešel a vyšel se mnou schody (docela prudké v počtu asi 25). S radostí mně ještě nakonec oznamoval, že nyní v srpnu bude vstupovat do noviciátu Filip Mareš, syn místního pediatra a jejich farní odchovanec. Vzpomínali jsme i na celou rodinu Klusoňovu, starý pán Klusoň kostelník nejvěrnější, ale i na Václava, který v Sebranicích před časem slavil svoje životní jubileum. Prostě jsem měl dojem obdivuhodné svěžesti. Když jsme se na rozloučenou objali, tak tiše podotkl: „To víš, Josefe, já už pomalu končím“.
Na obrátku jsem vyhrkl: „Ještě chvíli, Jaroslave, prosím vydrž, hlavně kvůli nám.“
Návštěva ve mně rezonuje dosud. Před očima mám jeho lehce sehnutou postavu stojící před dveřmi fary, jak mně s laskavým úsměvem mává na rozloučenou. Tolik laskavosti, shovívavosti, pokoje a moudrosti, vděčnosti a odevzdanosti do Pánových rukou najednou, bez stínu hořkosti a mrzutosti nad prožitými a prožívanými životními těžkostmi.
V neděli večer jsem se dozvěděl z telefonátu Janka Ihnáta posléze i od Josefa Kopeckého, že týden po návštěvě Otec Jaroslav při cestě ze schodů spadl a docela se nepěkně polámal. Leží na ARO v Litomyšli se zlomenými žebry, a aby mu ušetřili jeho dýchání, tak je na podpůrném přístrojovém dýchání. Je ve stabilizovaném stavu, ale je tlumený léky.
Uvědomuji si, že další je vyšší režii, ale vzhledem k létům stráveným v uranových dolech a na přehradách a svěžímu stavu před 14 dny bych chtěl věřit, že by tady s námi ještě mohl nějaký čas být kvůli nám (trochu sobecky). On je jeden z posledních salesiánů „zakladatelů současného díla“ - žijící legenda SDB - „veterán v boji o duše“.
Mysleme prosím na něj ve večerní modlitbě (a vůbec).
Josef Gut