Rozjímání "Otče náš … "

O prázdninách jsem byl v Beskydech, v  malé chaloupce, abych o samotě prožil pár dní sám s Bohem.
Na rozjímání jsem si vzal modlitbu Otče náš. Každý den jedna prosba.
Některé myšlenky se těžko sdělují, ale o některé bych se rád podělil.

 

Jeden den jsem chtěl rozjímat prosbu "CHLÉB NÁŠ VEZDEJŠÍ DEJ NÁM DNES .... ". Vyrazil jsem na tůru, chléb vezdejší jsem měl v batohu a také něco k němu.
Tak jako  každý den vůbec jsem netušil, co budu celý den rozjímat o jedné větě. Prosil jsem Ducha svatého o pomoc. A najednou mě to došlo! Vždyť jsem v životě neměl opravdový hlad. Když jsem to později vyprávěl známé, tak se mě zeptala, jestli jsem se nikdy nepostil?


Ale půst je něco jiného, to je dobrovolné zřeknutí se něčeho. I když se někdo postí, má stále plnou ledničku. V oblastech kde je bída lidé trpí hladem, nemají co k večeři, ví že nebudou mít nic ke snídani a neví jestli bude něco k obědu. V nemocnici  po operaci nebo při vyšetřování, mě také nedali pár dní najíst, ale to nebyla žádná tragédie.

Vzpomněl jsem si,  jak jsem před dvěma týdny byl na návštěvě u dcery. Dala mně nějaké jídlo a vnoučata s otevřenými pusami se na mě tlačila  a chtěla, abych jim také něco dal.To nebylo z hladu, ale jen měla radost, že jsem přijel a oni mohou se mnou jíst.

Představa, že jsou lidé, kolem nichž se také takhle tlačí děti, ale s tím rozdílem, že ony pláčí hladem a oni jim nemají co dát, se mnou hodně otřásla. Hned bylo o čem celý den rozjímat a za co se modlit. Uvědomil jsem si, že dostatek jídla beru automaticky, jak málo děkuji za tento dar a jak prosba za chléb vezdejší je často formální a povrchní.

Také mi došlo že když jsem v životě nezažil opravdový hlad a nedostatek, mám v sobě falešnou představu , že v našich končinách se to nemůže stát. V Sýrii a Iráku životní úroveň  byla velmi dobrá, ale přišla válka, kterou nikdo nečekal a najednou lidé trpí hladem a bídou.

 

• Pane děkuji ti z celého srdce že máme dostatek jídla.
• Odpust mi prosím, že jsem byl někdy s něčím nespokojený.
• Prosím dávej nám chléb náš vezdejší.
• Naléhavě prosím dej ho těm co mají nedostatek.
• A mě prosím dej milosrdné a vnímavé srdce, abych dokázal pomáhat těm, kdo jsou v nouzi.

 

                                         Miloš Jansa