Oslavy 100 let života P. Jana Roba, SDB

Otce Jana Roba, SDB, znám již skoro 50 roků. Mám na jeho působení v 70 letech min. století v Trnovanech, velice krásné vzpomínky.

Otec Rob zde působil společně se svými spolubratry s P. Hladkým a P. Čuříkem. Farní "hospodyni" jim papírově (měl to napsané v občanském průkaze) tehdy dělal P. Míša, SDB, všemi oslovovaný Dominus.

 

 

Každou sobotu odpoledne v 15h byla pro děti a mládež eucharistická bohoslužba a po ní následovalo námi všemi očekávané promítání diapozitivů v tehdy vybudované zimní kapli v červeném kostele Božského srdce Páně.
Promítali se různé příběhy ze života sv. Don Boska a ostatní pro nás tehdy dech beroucí filmy. Otec Jan velice krásně tyto promítání komentoval, nikdy nečetl scénář, bylo to mnohem zajímavější a plná kaple dětí hltala jeho slova. Muselo být ticho, protože otec Jan nikdy nehovořil nahlas.
Zde jsem taky poprvé pokoukával po mojí milované ženě Marušce a tehdy bylo zasazeno do našich srdcí povolání být salesiány, spolupracovníky.

Jako mládežníci (pravěcí Kukujové) jsme za otcem Janem jezdívali do České Kamenice.
Otec Jan nikdy dlouho nehovořil. Byl a je mužem střelné modlitby a to nám tehdy bylo velmi sympatické - vedl nás ve svobodě. Vzpomínám si, jak jsme jednou vztyčili na zřícenině hradu nad Českou Kamenicí, několikametrový dřevěný kříž a hřálo nás vědomí, jak jsme to těm rudým bratrům natřeli - otec Jan to nijak nekomentoval.

Po roce 1989 se salesiáni vrátili do Teplic a s nimi i časem otec Jan. Dostal na starosti Modlany. Již jako mladá rodina jsme do Modlan velice rádi jezdili (Modlany, to je pro nás srdci milá obec, kde jsme si s Maruškou v r. 1980 slíbili lásku, úctu a věrnost až na věky). Otec Jan má vždy krátká, ale věcná kázání a jak říká jeden nejmenovaný salesián - jeho kázání jsou jak minisukně - jsou krátká a přiléhavá. Nikdy svými slovy nepřehluší hlas Boží, kterým k nám Bůh hovoří v Písmu svatém.

Proč to vše zde píši?

Protože toto vše se mi vybavilo, při slavení eucharistie, která byla součástí duchovní obnovy farnosti a oslav 100 roků života otce Jana.
Oslava 100 let v očekávání setkání s Pánem.
Oslava 100 let,… žádná pompa, žádné kadidlo…, radost a skromnost této oslavy, oslavy především Boha, naplnily všechny přítomné.

100 letý sedící, sloužící otec Jan...
100 letý sedící a plně eucharistií prodchnutý otec Jan, z očí otce Jana prýští samo Nebe...

Po slavení eucharistie následovalo osobní blahopřání otci Janovi.

Proč to vše zde píšu?

Protože toto vše se mi vybavilo, když jsem přiklekl k sedícímu otci Janovi a vložil své ruce do jeho otevřených dlaní. Krátký osobní rozhovor a pak jsem si dovolil něco co si dovolím jedině v Rodině.
Požádal jsem otce Jana, až přijde čas ať pozdravuje Pannu Marii... S láskou a v tichosti mě pohladil a udělal mi křížek na čelo... a já věřím, že můj pozdrav vyřídí.
Připadal jsem si jako když klečím před všemi Papeži, které jsem doposud ve svém životě zažil.
Sv. Jan Bosco vždy vybízel k oddanosti Papeži - Svatému otci.
A tak jsem klečel a měl své ruce v dlaních Svatého otce, s velkým "S" a cítil jsem Boží přítomnost, klid a pohodu.

Děkuji všem za společenství.
Přeji Vám klid, pohodu a radost z narození Vykupitele.

Milan Pekárek