Společná křížová cesta na Butkově

 

Stalo se již tradicí, že v postní době navštíví naše společenství některou z křížových cest rozesetých v našem okolí, ať už to bylo na Provodově či ve Vysokém Poli. Letos padla volba na nejmladší slovenské poutní místo Butkov. 

Hora Butkov ležící u obce Ladce na středním Pováží je zdrojem surovin pro místní cementárnu. Lidská ruka z ní postupně ukrajuje, a tak zdejší dominanta pomalu mizí. Zdá se však, že nezmizí docela, protože na její 11. etáži byl v roce 2013 vztyčen kovový kříž vysoký 12 metrů a kolem něj postupně vzniká Skalní sanktuárium Božího milosrdenství (viz úvodní foto) s největší sochou Panny Marie ve střední Evropě vysokou šest metrů (po připočtení třímetrového podstavce se dostáváme na úctyhodných devět metrů). Cestu k tomuto poutnímu místu lemuje křížová cesta, která je naším letošním cílem.

Sraz máme v půl druhé v Ladcích u nového kostela Božího milosrdenství. I když přijíždíme s dostatečnou rezervou, nejsme zdaleka první. Konečné číslo odhaduji na padesát.

Osobně nás vítá místní duchovní správce P. Pavol Turza a ve zkratce informuje s krátkou, leč pestrou historií kostela a také nedalekého poutního místa. Připomíná, že hlavním sponzorem všeho zmiňovaného je generální ředitel místní cementárny pan Ing. Anton Barcík, který během mše svaté sloužené P. Františkem Bezděkem SDB, nepozorovaně přichází do zadní lavice, a po skončení předává Standovi tašky s brožurkami křížové cesty a opět připomíná něco z historie výstavby poutního místa. Na oplátku mu Lubošek, stejně jako místnímu duchovnímu a našemu P. Františkovi, věnuje jménem místní rady malý dárek v podobě flašky slivovice a knížky Památná místa farnosti Brumovské. Do kostela se začínají scházet místní farníci na nedělní modlitby, a tak se ubíráme k autům a jedeme na parkoviště-výchozí bod křížové cesty.

Prvních pět set metrů nám dává pořádně zabrat a prověřuje naši fyzičku. U prvního zastavení se, stejně jako při mši svaté, rozezní kytary Cukra, Jana a Honzy a Lubošek se ujímá slova, aby nás s ním provázel po celých čtrnáct zastavení.

Nahoru i dolů se trousí poutníci, turisté, jednotlivci i skupinky, pejskaři, cyklisté a což mě udivuje také maminky s dospívajícími dětmi, hochy, společně se modlící křížovou cestu...

Asi u dvanáctého zastavení se mezi nás opět vmísí pan ředitel a je očividně rád, že může být s námi. Jen mu nejde na rozum, proč ti hoši nehrají, když nesou na ramenou kytary? Proč zahráli jen u 1. zastavení a pak až u posledního? Když však zahrají u sochy Panny Marie, kde si děláme společné foto, je nadšený a vše si fotí a natáčí na mobilní telefon. Znova se rozhovoří a sděluje nám plány do budoucna, což dosvědčují stavební stroje stojící opodál.

Procházíme se, fotíme, obdivujeme toto velkolepé dílo, prozíraví dokonce vybalují svačinku a já s Helenkou se loučíme a vracíme k autu. Čeká nás dnes ještě vinšování...

Vojtěch Káňa, společenství Valašsko