Jak mluvit s dětmi o Bohu

Fokolarinský časopis Nové Město, říjnové číslo, přinesl článek o setkání Mons. Angela Amato, tajemník z kongregace pro nauku víry, s Gen 4 – (malá děvčátka do osmi let). Potom, je tam s ním i rozhovor. Pro salesiána Angela Amato to byla asi velice nová zkušenost setkání s tolika malými děvčaty. Ten článek i rozhovor je nádhernou ukázkou o tom jak mluvit s dětmi o Bohu. Mons. Amato byl na kongregaci pro nauku jmenován namísto kardinála Tarcisio Bertone. Měl jsem ho možnost poslouchat osobně. Je to snad jediný člověk, kterého jsem v životě potkal, kde byla nejvíce sladěna forma a obsah. Jeho forma, tón hlasu atd. i obsah, byly v tak krásné harmonii, že jsem na to hleděl nevěřícně. Možná, že ten článek i rozhovor by byl vhodný pro ty co vyučují děti náboženství.

TEOLOG A DĚTI
Osm set gen 4, děvčátek z Hnutí fokoláre, se sešlo v Castelgandolfu, aby si povídaly o tom, jak přinášet štěstí všem. Děti se setkaly s monsignorem Angelem Amatem z Kongregace pro otázky víry.

Milý pane biskupe, jsme velmi rády, že jsi přišel mezi nás. Nečekaly jsme, že přijdeš a že nám přineseš dopis od Svatého otce: bylo to pro nás krásné překvapení. Nadchlo nás, co jsi nám vyprávěl o dějinách církve. Velmi nás zaujaly příběhy svatých. Zvláště příběh o svatém Martinovi, který rozpůlil svůj plášť. Moc se nám líbilo, jak jsi odpovídal na naše otázky. Děkujeme!"

Jde o neobvyklou korespondenci. Právě citovaný úryvek je z dopisů od několika děvčátek z Říma tajemníkovi Kongregace pro otázky víry. „Milý monsignore Amato," píše Letizia, „chtěla bych být jako ty a konat skutky lásky jako ty." Camilla z Ceseny píše: „Milý a dobrý pane Amato, doufám, že zase přijedeš na kongres Gen 4."

Ten „dobrý pán" je samozřejmě monsignor Angelo Amato, který je již tři roky tajemníkem kongregace, které až do minulého roku předsedal tehdejší kardinál Ratzinger. Autorkami těchto dopisů jsou gen 4, děvčátka z Hnutí fokoláre od čtyř do osmi let.

Spíše než o korespondenci jde o vztah, který se vytvořil mezi biskupem, salesiánem a vzdělaným teologem, a dětmi. Je to přátelství, které vzniklo vlastně náhodou. Monsignor Amato se dozvěděl o vánoční akci, kterou pořádaly tyto holčičky na celém světě, aby vrátily Ježíška do centra těchto svátků, a napsal jim dopis. V něm je povzbudil a ocenil jejich nadšení a misionářskou práci. Následovala další korespondence, a nakonec pozvání. V červnu se totiž mělo sejít skoro osm set gen 4 z celé Evropy v Castelgandolfu na každoročním kongresu s docela velkou výzvou v názvu: Přinášet štěstí. Proč by nepožádaly monsignora Amata, aby hovořil o prameni pravého štěstí, o Bohu, který je Láska? Přání bylo vysvětlit holčičkám mladším než osm let obsah encykliky Benedikta XVI. Deus caritas est (smělý plán?) a zodpovědět několik jejich otázek.

Mezi biskupem a gen 4 se hned vytvořilo zvláštní pouto, jako by se už odjakživa znali. „Vaše otázky jsou těžké, nevím, jestli je dokážu zodpovědět," řekl několikrát biskup, aby povzbudil dialog. A tak začal mluvit o „dopisu, který poslal papež všem katolíkům na světě". A aby přiblížil Boží lásku, vypráví o lásce rodičů. „Svatý otec říká, že musíme být milováni a že musíme sami milovat... že církev je láska, totiž že nemiluje jen Boha, ale i bližního." A uvádí konkrétní příklady svatosti. Prostě převádí pojednání o lásce z encykliky do jazyka srozumitelného dětem. „Ale Svatý otec napsal dopis i vám. Je na něm napsáno: holčičkám gen 4. Nejste to náhodou vy?" Potlesk pro Svatého otce je slyšet snad až do Říma. Holčičky hned spontánně píšou spoustu děkovných odpovědí.

„Milý papeži, jak se máš? Dopis, co jsi nám poslal, se mi moc líbil a udělal mi radost. Doufám, že tě někdy uvidím. Od tvé milé Benny.

Mluvili jsme o svatosti. Silvia má k tomuto tématu jednu otázku. „Když se chceme stát svatými, musíme milovat po celý život?" A pak, vzhledem k tomu, že monsignor Amato zná papeže Benedikta XVI. tak dobře, proč by nám o něm něco nepověděl? „Co dělá papež pro chudé? Co podnikáš spolu s papežem? Chodíte i do nemocnic a do vězení? Jak se má papež? Má rád nás, gen 4?" Susanna má důležitou otázku: „Jak se pozná, že ten, kdo ti vypráví o Bohu, ho doopravdy zná?"

Z otázek vyplývá opravdová, jasná a jednoduchá katecheze. Totiž katecheze podobná té, kterou vedl Benedikt XVI. s dětmi při prvním svatém přijímání na náměstí svatého Petra loni v říjnu. Takové bezprostřední porozumění mezi velkými a malými, tyto spontánní odpovědi na otázky víry v prvním i druhém případě umožňují, aby v našem komplikovaném světě zazněla věta: „Nechte děti přijít ke mně, nebudete-li jako děti, nevejdete do nebeského království." Dopisy svědčí také o tom, jaké plody přinesl kongres zaměřený na to, abychom všem přinášeli štěstí, pramenící z dávání a z lásky i ve chvíli, když náhle přijde bolest. Také o tom svědčí dopisy. Tentokrát jsou to dopisy Ježíšovi. „Milý Ježíši, mám tě moc ráda! Píšu ti, protože se tě chci zeptat, jestli můžu být svatá, protože se kaju za všechny hříchy a doufám, že budu dobrá jako svatí, kteří jsou u tebe v nebi. Tenhle svět mě moc baví, díky, že jsi ho stvořil." (Miriam) „Děkuji ti, Ježíši, za tyto dny. Cítím mnoho štěstí v srdci a chci ho rozdávat ostatním." (Elisa) „Nejmilejší Ježíši, chtěla bych, aby všechny gen 4 hodně milovaly, až do smrti, aby přinesly do světa hodně štěstí a aby všichni, kdo v tebe nevěří, v tebe uvěřili. Ahoj, mám tě moc ráda." (Sara) Nejedná se snad o to, čemu my dospělí s Benediktem XVI. říkáme „mít radost z toho, že jsme křesťany a že to můžeme sdělit světu"? Je dobré začít už v dětství...

Rozhovor s monsginorem Amatem o tom, jak hovořit s dětmi o Bohu.

Teolog a osm set holčiček. To se nestává každý den. Jak jste se cítil?

„Bylo to poprvé, co jsem se ocitl před publikem složeným výhradně z tak malých holčiček. Viděl jsem, že poslouchají pozorně a aktivně. Během třiceti let, kdy jsem byl kaplanem u andělských sester v Římě, jsem se naučil zpovídat dívky z jejich základní školy a kázat jim při mši svaté. Děti často vypadají, že nedávají pozor, ale ve skutečnosti slyší každé slovo a výborně si ho zapamatují. Rodiče to dobře vědí."

Mluvil jste srozumitelně o Božích věcech s dívkami do osmi let. Jak jste to dokázal?

„Mluvím krátce a jednoduše. Dětem musíte říci málo, ale jasně. Když kněz mluví o náboženství, musí být co nejvíce evangelní. Musí co nejvíce napodobovat Ježíše, protože on dovedl hovořit s velkými i malými. Dokonce velkým říkal, aby byli jako děti, aby byli prostí a důvěřovali Boží prozřetelnosti. Velcí učitelé jako například don Bosko dokázali sdělovat pravdy víry dětem. Připomenu jedno kázání dona Boska o svatosti. Předložil chlapcům tuto úvahu: všichni jsme povoláni ke svatosti, jak velcí, tak malí. Je krásné být svatí, a proto musíte být svatí i vy. Mezi chlapci byl i Dominik Savio, který řekl: já jsem látka a vy jste krejčí. Ušijte ze mne krásné šaty Pánu. Dětem musíme vždycky po příkladu Ježíše říkat pravdu."

Jaké vzpomínky na tento kongres si odnášíte?

„Je jich mnoho. Srdečné přijetí, kreativita scénky o potopě světa, radost ze zpívání, touha ptát se na mnoho věcí. Pamatuji se, že když byly dívky vyzvány k tomu, aby pokládaly otázky, hned se jich asi dvacet rozběhlo na pódium a ptalo se na jednoduché, ale teologicky hluboké a zásadní věci.
Například: Jak máme až do konce života vydržet být hodné, když každý den děláme tolik chyb? To je důležitá otázka. Děti chtějí být hodné, ale cítí, že je těžké tento slib dodržet. Moje odpověď byla stejně závažná jako otázka: chodit ke svaté zpovědi, aby jim byly odpuštěny hříchy a díky milosti posílena vůle dělat dobro, a pak také chodit k svatému přijímání, aby získaly od Ježíše sílu vytrvat ve svatosti. Svátosti jsou zdroj naší svatosti po celý život. Jiná teologická otázka zněla, jaký význam má ráj, který je souhrnem veškeré radosti a štěstí. Vyskytly se i sympaticky šibalské otázky typu: Byl byste raději papež, nebo svatý?`Odpověď musíte uhádnout sami." Je nezbytné začít předávat víru už od prvních let života dítěte.

Jaké jsou podle vás základní složky takové výchovy?

„Jsou tři. Především musíme umět dát vhodnou odpověď na všechny otázky víry, které dítě dospělým dává. Děti dokážou snadno vystihnout podstatu věcí a událostí. Hned si třeba všimnou, když mezi rodiči není soulad, a trpí tím. A snaží se to napravit svým dobrým chováním. Odpovědi na nekonečnou sérii jejich ,proč` jsou otevřenými dveřmi k jejich náboženské výchově: proč se modlit, proč chodit v neděli do kostela, proč se zpovídat. Ale také co znamená věčný život, co je eucharistie, kdo je papež. Rodiče jako první vychovatelé ve víře mají povinnost na tisíce dětských otázek odpovídat jednoduše a správně. Mohou si například pomoci nahlédnutím do Katechismu katolické církve nebo nedávno vydaného Kompendia. Nesmíme podceňovat nebo přehlížet touhu dětí po vědění, protože i ony horlivě hledají pravdu. Dále je třeba doprovázet náboženskou kulturu svědectvím života. Pokud se rodiče nikdy nemodlí, dětem bude chybět důkaz o užitečnosti a potřebnosti modlitby. Děti nemohou ochutnat polévku, kterou jim dospělí neuvaří. Právě vytrvalost v modlitbě svaté Moniky byla jedním z důvodů, které přivedly svatého Augustina k obrácení. Matky jsou totiž prvními učitelkami víry.

A konečně je také třeba nechat působit milost a vychovávat děti ke ctnostem, aby uměly rozlišovat mezi dobrem a zlem a zvolily si dobro. Dítě takřka instinktivně pozná, co je dobré a co je špatné. Proto církev na oltářích uctívá i děti, jako například čtrnáctiletého Dominika Savia nebo dvanáctiletou blahoslavenou Lauru Vicuna z Chile. Laura věděla o neuspořádaném životě své matky, a nejenže se za ni modlila, ale i přemohla všechny útoky na její ženskou důstojnost. Své utrpení obětovala za obrácení své matky. A uspěla."