nadpis Don Bosco ASC je třetí větev salesiánské rodiny, kterou založil v roce 1876 svatý Jan Bosko. Soustřeďuje ty křesťany, kteří chtějí v salesiánském duchu společně pracovat pro druhé, zejména pro mládež a obyčejné lidi.
Dnešní datum: 16. 10. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Kdo jsme? :: Ke stažení :: Slovakia  
Duchovní cvičení

Adresář ASC



Konto AIRBAG

Adresa a kontakty
ADRESA:
Sdružení salesiánů spolupracovníků
Kobyliské náměstí 1
182 00 Praha 8
IČ: 00406902
číslo účtu:
253474458 / 0300


  • Provinciální rada
  • Místní společenství
  • Ostatní adresy

  • Články podle data
    <<  Říjen  >>
    PoÚtStČtSoNe
     1 2 3 4 5 6
    7 8 9 10 11 12 13
    14 15 16 17 18 19 20
    21 22 23 24 25 26 27
    28 29 30 31    

    Převzato z tisku

    * Vděčnost

    Vydáno dne 08. 11. 2006 (1765 přečtení)

    Když se přiblíží začátek listopadu – Památka všech věrných zemřelých, směřují kroky mnoha lidí na hřbitov. V ruce květiny, věnečky, aby to tam tatínek nebo maminka či někdo další z jejich blízkých měli hezké.

    Ta cesta je provázena vzpomínkami. Říkává se totiž: „Sejde z očí, sejde z mysli.“ Možná mi ale dáte za pravdu, že to často bývá právě naopak. Tím, jak stárneme, začínáme si památku rodičů připomínat čím dál, tím víc. Jako bychom jim začínali opravdu rozumět teprve nyní.
    Pocit dluhů narůstá a člověk vlastně neví, jak projevit vděčnost. Ve dvaceti letech si mnohý říká: Mami, neraď mi, dneska je jiná doba. V šedesáti dobře ví, že maminka měla pravdu a že by se vyplatilo naslouchat jí pozorněji. Teď z té maminčiny moudrosti zbývají pouze útržky, a tak si říkávám: Proč jsem se jí více nevyptával? Proč jsem rodičům nevěnoval víc času? Protože se mi to nezdálo důležité. Až dnes to vidím jinak.
    Vděčnost je velká ctnost. Známe otázku Pána Ježíše, když mu z deseti uzdravených přišel poděkovat jen jeden. „Kde je těch devět?“ Těch devět? Snad považují za samozřejmost, že byli uzdraveni. Možná, že teď právě nemají čas. Třeba jim časem dojde, že zanedbali něco důležitého. I to je prospěšné pro vnitřní stabilitu člověka.
    Trháme-li ovoce, zpravidla se nestaráme, kdo ty stromy sázel. Když nás něco takového začne napadat, najednou zatoužíme zasadit nějaký strom, aby měli nějaký užitek také ti, co přijdou po nás.
    Co umrtvuje vděčnost lidí? Asi pochybné smýšlení v kategorii požadavků. Pocit, že mám nárok prakticky na všechno. Pýcha, která prostor pro vděčnost zabíjí. Proto se ptám: Je možné být šťastný, a přitom nevděčný?
    Je dobré občas se ohlédnout, abychom si připomněli památku těch, kteří nás měli rádi. Někteří z nich i tak, že by za nás život položili. To je výjimečně vzácné.
    Prosté slovo děkuji asi nemůže splatit takový dluh. Ale když už nic jiného nemáme, tak alespoň to. Proto, přátelé: Děkuji.

    + Karel Herbst
    světící biskup pražský

    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    Celý článek | Autor: František Jakubec | Počet komentářů: 18 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Naše rodina č. 44, 31. 10. 2006, str. 12

    Modlitby
    Modlitby ASC

    Společné úmysly k modlitbě


    Aktualizováno 12. 10. 2019

    ZPRAVODAJ
    Zpravodaj č. 155
    příští uzávěrka
    25. listopadu 2019

    Starší čísla Zpravodaje

    Užitečné ODKAZY

    SDB

    FMA

    SHM

    Bosco Point

    SADBA

    ASC-SK

    SDB-SK

    TV NOE

    Rádio Vaticana

    Víra CZ


    Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému -
    Příspěvky a články na web můžete posílat na adresu nebo