Letos budou blahoslaveni tři salesiánští spolupracovníci

Tento rok budou blahoslaveni tři salesiánští Spolupracovníci, mučedníci ve španělské občanské válce. Jejich mučednictví pro víru Kongregace pro svatořečení uznala dekretem ze dne 26. 6. 2006. Mučedník pro víru znamená, že byl zabit z nenávisti ke katolické víře. Požádal jsem světového delegáta dona Stjepana o alespoň krátkou informaci o nich. Tato informace by měla sloužit všem jako příprava na jejich blahořečení i rozjímání nad identitou Spolupracovníka a jeho svědectví okolnímu světu.

Rodríguez Blanco Antonio, kněz, Salesiánský Spolupracovník. Narodil se v provincii Cordoba 26. dubna roku 1877. Gymnázium absolvoval v salesiánské koleji Utera (Sevila), vstoupil do semináře v Cordobě, kde byl také vysvěcen na kněze 16. dubna roku 1901. Kněžskou službu vykonával nejdříve v Pardoche, pak byl profesorem v Semináři v Cordobě, a od 6. června 1910 byl horlivým a váženým farářem v Pozoblanco. Protože Pozoblanco padlo do rukou revolucionářů, po statečné obraně tak kněží a vedoucí katolíci museli podstoupit nejtvrdší represe od komunistů. 16. srpna roku 1936 byl tento mučedník uvězněn a odveden k zastřelení. Padl s prosbou o odpuštění svým vrahům.

Blanco Márquez Bartolomé, Salesiánský Spolupracovník. Narodil se v Pozoblanco v provincii Cordoba 25. prosince 1914. V roce 1930 absolvoval místní salesiánskou kolej. V roce 1932 byl zvolen sekretářem Mládežnické Katolické Akce. Když skončil kurz specializace v Sociálně-dělnickém institutu, tak se úplně zasvětil sociální katolické propagandě a založil jako delegát katolické odbory. Byl uvězněn jako vedoucí katolík 18. srpna 1936. Připravil se na smrt intenzivní modlitbou. Nikdy neztratil klid, radostnost a dobrou náladu. Byl povzbuzením pro všechny. Byl odsouzen na smrt a 29. září padl pod výstřely se zvoláním „Ať žije Kristus král“.

Cejudo Redondo Tereza, Salesiánská Spolupracovnice. Narodila se v Pozoblanco v provincii Cordoba 15. října 1890. Navštěvovala kolej řeholnic Koncenzionistek v rodném městě. V roce 1925 se provdala za architekta Jana Batistu Caballero, se kterým měla dceru. Už od mládí byla v Katolické Akci, v Konferenci Svatého Vincence z Pauli, v různých náboženských bratrstvích a byla aktivní Salesiánskou Spolupracovnicí. Když v roce 1936 vypukla revoluce, nabídla se jako oběť Pánu za vítězství dobré věci. 22. srpna byla uvězněná v Pozoblanco proto, že byla aktivní katolickou ženou. Rozloučila se s rodinou a zvláště se svým dítětem, které se od ní nechtělo odloučit. 16. září byla odsouzena na smrt s jinými 17 katolíky. Všechny povzbuzovala a zemřela s tím, že odpouští svým vrahům.