Víkend Mamka s dcerou

Manuální práce? – Nic pro mě

Když se mě maminka na začátku září zeptala, zda pojedu s ní a ještě s mou mladší ségrou na víkend „Matka s dcerou“, kde se budeme věnovat ručním pracem, nebyla jsem zrovna dvakrát nadšená. Ne, že by se mi nechtělo jet někam s maminkou, ale při představě, že budu sedět na jednom místě a něco šít, jsem nebyla zrovna moc nadšená.

Nicméně jsem souhlasila (musím také někdy mamince udělat radost) a nakonec jsem onen víkend vyhlížela s netrpělivým očekáváním. Nevěděla jsem moc o náplni víkendu, jen to, že tam budou nějaké manuální práce a hlavně čas být se svojí drahou matičkou.
Až konečně onen čas nadešel. Než jsme se dobelhaly na místo, kde jsme se měly všichni setkat, musely jsme absolvovat čtyřhodinovou cestu vlakem (z Prahy do Broumova to chvíli trvá). Na místě nás srdečně uvítaly paní Barabášová a její dcera, které to všechno organizovaly. Jelikož měly nějaké dámské dvojice potíže s dopravou, všichni jsme se sešly až později večer. Sjelo se celkem asi šest dvojic (vždy matka s dcerou – my jsme byly výjimka, my byly „dvojice“ o třech), dcery byly ve věku od jedenácti až do dvaceti let. Při večerním programu jsme se navzájem představovaly a s očekáváním vyšly vstříc této akci…
…Když jsme v neděli nastupovaly opět na čtyřhodinovou cestu vlakem, byla jsem plná dojmů, zažitků, emocí, vzpomínek… Tak tohle to jsem opravdu nečekala.
Co mě tak nadchlo? Všechno!
Víkend byl zaměřen hlavně na tvoření. Vyráběly jsme jo-jo patswork – taková ozdobná kolečka na polštářky, společně jsme se pokoušely o aranžmá, zkusily jsme náušnice z korálků, vyzkoušeli jsme i drátkování. Jelikož jsem velké poleno na tohle všechno a u ničeho nevydržím moc dlouho (vyšívání není opravdu pro mě), velice jsme se divila, že jsem u toho jednak vydržela, a dokonce mě to i bavilo. I na zpáteční cestě ve vlaku jsme ještě výrobky dodělávaly. Vše potřebné ohledně různých technik nám vysvětlovala příjemná paní, která umí vyrábět snad všechno. Bydlí na statku, kde má i svojí dílničku … A tu byste měli vidět – všude samé hezké výrobky jako trička, pletení, drátkování, tkaní, paličkování, košíkářství… no prostě paráda. Umí asi čtrnáct řemesel!
Abychom jen nevyráběly, den jsme si zpříjemnily procházkou do tamního zámeckého parku, k večeru jsme měli mši svatou s jedním fajn knězem a večer jsme hrály hru Aktivity.
Ale aby měl víkend i nějaké vztahové plody, na závěr jsme měly napsat nějaký dopis maminkám a maminky zase nám. Co každý napsal, zůstalo mezi námi. Když jsem pak otevřela dopis od maminky, poklesla mi čelist…

Když jsme v tom vlaku tak seděly a vzpomínaly, byla jsem nakonec moc ráda, že jsem tam mohla jet a prožít tak krásný víkend s maminkou a se sestřičkou… V každém to zanechalo trochu jiný osobní zážitek, ale já vím, že plody tohoto víkendu zůstanou ještě dlouho čerstvé…

Kubík (Marie Jakubcová)