Kdopak že to klepe na vrátka? To jsem já, Pavle, tvoje PADESÁTKA!

Úterní setkání spolupracovníků z Fryštáku a okolí se neslo v duchu oslav narozenin Pavla Popelky...

Setkání jsme zahájili mší svatou v kapli v DISU, kterou celebroval náš delegát Mirek Dibelka spolu s Otcem Cyrilkem. My, kteří jsme pár týdnů Cyrilka neviděli, jsme nestačili žasnout - místo na vozíčku se pohyboval po svých skoro jako zamlada a při svatém přijímání nechtěl přepustit své místo akolytovi a sám podával Ježíšovu krev z kalicha.

Po mši svaté následovalo agapé v jídelně DISU i za přítomnosti Johnyho Komárka, který se vyměnil s Mirkem a sloužil za něj mši svatou ve farním kostele. Hned na úvod jsme Pavlovi popřáli k jeho kulatinám, především milost Boží a pak také, aby měl stále tolik energie, jako Otec Cyril. Pavel měl připravené úžasné občerstvení a když se už už zdálo, že se podíváme na dno talířů, Jana rychle a elegantně doplnila další zásoby. Nejen naše oči ale také dna našich skleniček a hrníčků nezůstávala suchá...

Když byla zábava v nejlepším, objevil se opět na scéně Mirek Dibelka, kterého jsme však nemohli v první chvíli téměř poznat. Jeho hlava byla nějaká mladší, vlasatější. A po jeho vroucím přání se změnila i hlava Pavla Popelky - vrátil se do svých mladých let a najednou byl samý vlas :o)

Nemyslete si však, nebylo to pouze setkání u plného stolu, ale prostor mělo i sdílení nad společným tématem z formačního plánů plné krásných osobních svědectví. Také Johny nám prozradil něco málo ze zákulisí kapituly. Krásné společenství jsme ukončili kompletářem a neradi jsme se vraceli zpět domů.

Náš milý Pavle, ať Ti Pán stále žehná a provází Tě svou milostí. A těch vlasů nelituj - moudrost se projevuje jinak, než dlouhými vlasy :o)