Pouť za Donem Boskem – díl II.

Středa byla ve znamení působiště Dona Boska, dnes moderního italského města, Turína. Dorazili jsme na místo, kde Don Bosko v roce 1846 natrvalo zakotvil – na Valdocco (v překladu údolí kostí). Mši svatou jsme tentokrát slavili na místě, kde jí také velmi často slavil se svými hochy samotný Don Bosko a to v Pinardiho kapli.

Po prožití mše svaté na tomto hlubokém duchovním místě nás čekaly další zážitky. Navštívili jsme kostel sv. Františka Saleského, který byl postaven, protože Pinardiho kaple už byla pro hochy malá. Tento poměrně velký kostel je dnes jakoby ve stíny obrovské baziliky. V tomto kostele se ale odehrály mnohé velmi významné chvíle v salesiánské historii jako např. založení Družiny Neposkvrněné Dominikem Saviem, primice Michala Ruy a mnohé další a další. Při primici Jana Cagliera byl kostel již kapacitou malý. Don Bosko tedy nechal vybudovat velkou baziliku Panny Marie Pomocnice křesťanů, která byla dokončena v roce 1868. Tato bazilika stojí na hrobech tří římských vojáků – mučedníků. Bazilika je překrásná a je naplněna velkým duchovním bohatstvím. Jsou zde ostatky Dona Boska, Dominika Savia a další velké duchovní poklady. Poslední zastávkou na Valdoccu bylo muzeum Don Bosco. V prvním patře tohoto muzea je zobrazen vývoj Valdocca od příchodu Dona Boska po současnost. V druhém patře jsou místnosti, kde Don Bosko bydlel, pracoval a také i kde nakonec ukončil svou pozemskou pouť. Po hlubokém zážitku na Valdoccu jsme zamířili do ulic Turína. Naše cesta směřovala do kostela sv. Františka z Assisi. Po cestě jsme navštívili kostel Panny Marie Těšitelky, kde často chodíval Don Bosko se svými chlapci než zakotvil u Pinardiho. Kostel sv. Františka z Assisi je kostelem bývalého kněžského konviktu, ve kterém Don Bosko žil a studoval ještě tři po kněžském svěcení. U oltáře Andělů Strážných v tomto kostele měl svoji primici, při které mu koncelebroval jeho přítel Don Cafasso. V sakristii tohoto kostela začal 8. prosince 1841 salesiánské dílo, když se setkal s Bartolomějem Garellim a pomodlil se s ním první Zdrávas Maria. Dostali jsme se také na dvůr tohoto bývalého konviktu, který dnes vypadá úplně jinak než v první polovině 19. století. Na tomto dvoře byla první oratoř. Po krásné středě jsme další den vyrazili k moři u Savony. Na večeři jsme byli pozváni na skvělou pizzu do střediska mládeže v Castelnuovu.
Pátek, den slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, jsme věnovali osobnosti maminky Dona Boska - Matky Markéty. Vyrazili jsme z Becchi po stezce Matky Markéty, která se vyznačuje tím, že na každém zastavení je napsáno nějaké její přísloví. Mši svatou jsme měli v kostele v Caprigliu, kde se mimo jiné Matka Markéta vdávala. V domě ve kterém žila, je i muzeum, které je věnováno této osobnosti u které církev čeká na blahořečení. Po průtrži mračen jsme směřovali naše kroky opět na Colle. Pokud bylo volno, tak jsme mohli např. navštívit Restauraci Mamma Margarita nebo Bar Colle, kde jsme si mohli vychutnat dobré italské capuccino. Odpoledne jsme navštívili horní baziliku, které dominuje 8 metrů vysoká a 3 tuny vážící socha vzkříšeného Krista. Ve zbytku dne jsme mohli navštívit misionářské muzeum, kde jsou exponáty ze salesiánských misií celého světa.
V sobotu 16. srpna byl slavnostní den, zvony už od rána burácely a dokonce se nám v dáli i ukázala panorámata italských Alp. Bylo 193. výročí narození Dona Boska. Mši svatou jsme slavili s mládeží celého světa v horní bazilice. Po této slavnosti a chvíli odpočinku jsme přes noční Rakousko vyrazili zpět do Ostravy. Pouť jsme zakončili nedělní mší svatou v salesiánském kostele v Ostravě.
Z poutě za Donem Boskem si přináším velké množství velmi hlubokých duchovních zážitků. Osobnosti Dona Boska, Dominika Savia a Matky Markéty jsou mi teď, když jsem poznal místa, kde žili, mnohem bližší. Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit této pouti teď, když se připravuji v aspirantátu na salesiánsko-spolupracovnické sliby. Místa jako Colle Don Bosco a Valdocco ve mně zanechaly hlubokou stopu a toužím se tam ještě někdy vrátit. Všem, kdo ještě na těchto místech počátků salesiánského díla nebyli, doporučuji aby se tam vypravili.

Roman Turowski, Místní společenství Ostrava