Pozdrav od Jany a Jendy Šilhavých

Milí kamarádi,
od Jendovy operace už uplynuly skoro dva měsíce. Víme, že na nás stále myslíte, a tak vám chci napsat, jak jsme prožili další měsíc.

Byla to klopotná cesta, stále jako na houpačce. Chvíli už se zdálo, že vše jde k lepšímu a zase nastaly komplikace. Jenda dostal vysoké horečky a začaly potíže se zažíváním. Zhubnul se ještě víc, než když přišel z nemocnice a mně už docházely síly. Minulý týden jsem Jendu dovezla na kontrolu do Motola. Tam byli nadšení, jak se mu rána dobře hojí, že má docela dobrou stabilitu a tvář se začíná trošku probouzet. Však ji také každý den dvakrát denně rozhýbávám pod odborným vedením naší kamarádky :-) Dozvěděli jsme se dobrou zprávu, že opravdu šlo o nezhoubný neurinom sluchového nervu. Jendovi povolili neomezené vycházky s tím, že se má postupně vracet do života. To se lehce řekne, když po návratu domů měl zase horečku. Naštěstí se z toho vyspal, asi to bylo z únavy... Na vycházky se vydával postupně. Nejdřív zvládnul čtvrt hodiny a měl dost. V sobotu už jsme se spolu procházeli skoro hodinu. Radostná neděle postní byla pro nás opravdu radostná, protože jsme šli na ranní bohoslužbu společně. Na oběd jsme pak tatínka budili z hlubokého spánku. Stále prosíme o přímluvu Ignáce Stuchlého a jdeme dál.
Všem, kdo na nás myslíte, moc děkujeme a přejeme, aby i váš nářek Pán proměňoval v tanec.
Jana i za Jendu Šilhavých