Splněné přání

Když jsem se v srpnu před třemi lety vracel z exercicií z Colle a z Turína (Po stopách maminky Markéty), dal jsem si takový závazek, slib nebo snad přání: do roku 2010 se na všechna ta místa podíváme celá naše rodina. Nyní mohu s radostí oznámit, že se tento „sen“ uskutečnil!

Letos na začátku srpna nám bylo dopřáno pobývat 2 dny ve městečku Buttigliera d´ Asti, které se nachází cca 3 km od Colle Don Bosco. Na místo jsme dorazili v neděli 2. srpna krátce po 9. hodině ráno. Ubytování jsme si domluvili (díky radě Dona Egidia z Colle) v apartmánu u rodiny Franzoso. S paní Laurou i panem Gregoriem jsme navázali pěkné přátelství. Jejich laskavé a milé přivítání, stejně jako po celou dobu pobytu péče o naše pohodlí bylo pro nás po dlouhé cestě opravdu potěšující a povzbuzující. Celou neděli jsme v podstatě věnovali prohlídce všeho na Colle a v nedalekém Castelnuovu. Tedy přesněji řečeno – všeho toho, co se dalo stihnout. Jeden den je málo. Že jsme se cítili jako doma, a to jak u našich hostitelů tak i na Colle, k tomu přispěla i neplánovaná setkání: s Jiřinou Němcovou a dalšími z fraternity, večer při odjezdu pak i s Donem Egidiem Deianou. Jeho zvolání „Principessa!“ na adresu naší Terezky při výstupu z auta nás všechny okamžitě „odzbrojilo“…
V pondělí ráno po vydatné snídani jsme byli úplně prvními poutníky v Mondoniu, v domečku, ve kterém žil a umřel Dominik Savio. Několik desítek minut zde v naprostém soukromí strávených bylo pro nás všechny nádherným dárečkem. Sice jsme se tak oproti původnímu plánu zpozdili a na Valdocco v Turíně dorazili až před polednem, vůbec to však nevadilo. Jen jsme si návštěvu světniček, baziliky (a v ní hrobů všech světců) a dalších míst protáhli až do téměř večerních hodin. A abychom to zpestřili i něčím „světským“, zavítali jsme úplně na závěr na chvilku i do Fan shopu slavného Juventusu…
Co říci na závěr? Když o tom teď píšu, po několika týdnech od oněch nádherných chvil, jsem dojatý. Důležité ale určitě bude, aby v nás nezůstaly jen povrchní vzpomínky na nějaký výlet. Přeji proto sobě i celé mé rodině, aby to všechno, co jsme na oněch posvátných místech mohli prožít, bylo v našem růstu a zrání velikým požehnáním.

A abych nezapomněl: veliké díky anonymnímu dárci, díky kterému jsme toto mohli zažít…

Za celou moji rodinu z Prahy Barrandova Michael Jirsa