Zemřel Ladislav VIK

Stalo se tak v noci z 22. na 23. 7. 2011 v komunitě v Dolních Počernicích. Rozloučení se uskutečnilo v pátek 29. července v 11 hodin v kostele sv. Terezičky v Praze-Kobylisích a poté byl uložen do salesiánského hrobu v Praze-Ďáblicích.

Zdroj: www.sdb.cz/



P. Ladislav Vik

Narodil se 25. března 1923 ve Vysokém nad Jizerou. Byl pokřtěn jako dítě, ale teprve v době středoškolských studií osobně konvertoval a intenzivně přilnul ke katolické církvi. Proto vždy vědomě a příkladně vystupoval jako věřící a nedal se zlomit ani v těžkých padesátých letech, ani v dobách komunistické normalizace v letech sedmdesátých.

Noviciát a první sliby skládal těsně po válce v Hodoňovicích v roce 1947 do rukou P. Antonína Dvořáka, jako salesiánský asistent působil v Přestavlkách u Přerova a ve Fryštáku. První bohoslovecká léta spadají do období rozehnání klášterů a řeholních domů (1950–1955), kdy byl spolu s mnoha jinými řeholníky internován v klášterech v Oseku u Duchcova a v Želivi u Humpolce.

Po propuštění z internace pracoval jako skladník, stavební dělník na přehradách Křímov, Jirkov, Hracholusky u Plzně a Skalka u Chebu. V té době se salesiáni znovu začali scházet a Ladislav Vik vyučoval filozofii. 10. prosince 1960 byl tajně vysvěcen biskupem Štěpánem Trochtou v jeho soukromém bytě. V raných šedesátých letech působil jako chemik ÚKZÚZ v Plzni, později jako vychovatel v Domově mládeže s trestnou činností v Obořišti.

V době pražského jara se po návratu otce biskupa Štěpána Trochty do litoměřické diecéze stal jeho sekretářem. Po smrti kardinála Trochty (1974) pracoval jako měřič u VDUP v Praze a v podzemí jako magistr noviců SDB a novicek FMA a salesiánský ředitel v Praze. V letech 1981–1993 působil po Františkovi Míšovi jako provinciál českých Salesiánů Dona Boska.

Už před sametovou revolucí a hned po ní se pustil do zakládání několika klíčových děl, která mu ležela na srdci: nakladatelství Portál, tiskárna Adalbert, vyšší odborná škola Jabok a do mnoha dalších pastoračních aktivit. Po celý život byl vyhledávaným zpovědníkem a moudrým kazatelem. V závěru života věnoval mnoho úsilí procesu blahořečení P. Ignáce Stuchlého a kardinála Štěpána Trochty, které osobně velmi dobře znal.
Byl horlivým mariánským ctitelem a šiřitelem úcty k Donu Boskovi a sv. Františku Saleskému.