Poutní výlet do Šaštína a okolí

      Ráno 2.6 jsme s malým zpožděním vyrazili autobusem z Újezdu u Brna. Naše první zastávka byl Slavkov u Brna, kde jsme nabrali zbytek posádky. A teď hurá do ciziny, když je ten Šaštín na Slovensku… Ale pro nás je to teď už cizina. Nejzákladnější věc, kterou jsme udělali v autobuse, byla modlitba. Aby nás Pán celou cestu chránil, poté následovala volná zábava a dokonce jsme si i pěkně zazpívali.

      Tak jsme s písní na rtech dojeli do cíle. V Šaštíně jsme hned zamířili k bazilice Panny Marie sedmibolestné (nejvíc lidí se však hrnulo na faru na záchod :-) ). V deset hodin začala česká mše, kterou odsloužil otec Josef Daněk. Po krátkém výkladu od místního kostelníka o historii baziliky se všichni (nebo skoro všichni) posadili na lavičky před kostelem a poobědvali z vlastních zásob. Poté jsme šli do oratoře, kde na nás čekalo několik slovenských spolupracovníků.

      Děti nejvíce zaujaly prolézačky, trampolína, pískoviště a hříště. Dospělí se mezitím pohodlně usadili a popíjeli kafíčko s buchtičkami. Když jsem se šla podívat k veliké trampolíně, na kterou děti stály frontu. Tak jsem zahlédla papír a na něm v překladu stálo: „Vstupné na trampolínu je modlitba zdrávas Maria. Za rodinu (jméno rodiny jsem si už nezapamatovala), která darovala trampolínu Slovenským salesiánům.“ Tak jsme se všichni dobře bavili. A to i já, protože jsme na pískovišti udělali překrásné bábovičky. A když už jsme se chystali k odchodu, ještě jsme se vyfotili s pozadím kostela a jeli jsme dál.

      Tentokrát jsme mířili ke svatému kříži. Dojeli jsme k obrovskému kříži, kde byl i překrásný výhled na Karpaty a Slovenskou krajinu. Rozdělili jsme se na pár skupinek. Někteří se pomodlili korunku k Božímu milosrdenství, další hráli s dětmi hru „rybičky, rybičky, rybáři jedou!“ a jiní si povídali, popřípadě se starali o ty nejmenší. A jako třešničku na dort jsme nalezli strom plný třešní. Který jsme ihned začali hladově očesávat. Až nás pak museli vehnat zpět do autobusu, abychom jeli dál.

      Zastavili jsme se na i mohyle Štefánika. Paní průvodkyně nám něco řekla o Štefánikovi a podívali jsme se zblízka na mohylu. Úplně nahoře na nás čekal nádherný výhled na hory, kopce, prostě na zelenou krajinu. Kochali jsme se tímto výhledem, který u nás na Mohyle Míru bohužel nemáme. Protože u nás jdou vidět pouze pole a vesnice. Byl to nezapomenutelný pohled. Já bych tam seděla pořád. Opravdu mě to udivovalo, jak něco takového mohl Bůh stvořit pro nás? Trochu nás vystrašily černé mraky, tak jsme se raději šli. A odhadli jsme to správně, začalo pršet. Tak jsme se naskládali opět do autobusu a už jsme odjížděli zpět do České republiky.

      Dojeli jsme v pořádku. Část autobusu jsme vyprázdnili ve Slavkově a potom už všichni ostatní vystoupili v Újezdě u Brna. Myslím, že se tento výlet všem líbil a to bych řekla, že i dětem. Každý si na výletě našel to své. Viděli jsme úžasnou přírodu, byla zábava, ale také jsme to prožili duchovně. Takovýchto výletů by mohlo být víc. Těším se na další, pokud se dospělí něco rozhodnou opět podnikat…

       Eliška Dvořáková