5. prosince - BLAHOSLAVENÝ DON FILIP RINALDI

Don Filip Rinaldi se narodil 28. května 1856 jako osmý z devíti dětí v Lu, předměstí Monferrata, v Piemontu v Itálii. Pocházel z věřící rodiny zámožných sedláků, kteří vychovávali své děti k víře. Lu, ačkoliv je malé, dalo církvi stovku povolání k zasvěcenému životu.

Don Rinaldi to připisoval výchově k víře v rodinách: „Tajemství povolání spočívá ve víře a zbožnosti našich maminek. Byly oddány učení církve a všemožně se snažily, aby vychovaly děti v bázni Boží a vštípily do jejich duší toto cítění, které je nejlepší dispozicí k následování Božího volání.“ V rodině Rinaldiů se stali kněžími tři synové.
 

První setkání Filipa s Donem Boskem se událo 15. října 1861, kdy bylo Filipovi 5 let, ale toto setkání mu zůstalo vryto do paměti na celý život. V deseti letech vstoupil Filip do salesiánského ústavu v Mirabellu, aby studoval na gymnáziu. Tam se ještě dvakrát setkal s Donem Boskem a byl u něj také u zpovědi. V létě 1867 se však Filip kvůli špatnému jednání jednoho asistenta nesalesiána rozhodl vrátit domů. Řekl, že se na studium necítí a že má problémy se zrakem. V Lu pokračoval až do svých dvaceti let v práci na poli.

    Don Bosko však velmi houževnatě naléhal, aby se Filip znovu vrátil do salesiánského domu. Během těchto deseti let žil Filip jako dobrý křesťan, neuvažoval o ženění, ale současně nevěřil, že má schopnosti, aby se vydal na cestu kněžství. Uvažoval také o tom, že vstoupí do nějaké řehole jako laik, ale znovu se objevil Don Bosko. Na podzim roku 1876 se vrátil do Lu a tehdy všechny Filipovy pochybnosti i nerozhodnost rozptýlil. V r. 1877, ve svých 21 letech, vstoupil Filip Rinaldi do ústavu v Sampierdareně, který se věnoval péči o pozdní povolání. Dne 22. září 1878 složil první sliby a roku 1880 věčné sliby do rukou Dona Boska. 23. prosince 1882 byl vysvěcen na kněze. Chtěl odejít do Argentiny jako misionář, ale Don Bosko mu řekl, že „nepůjde, ale bude tam posílat druhé“.

 Ve 27 letech byl Don Rinaldi poslán do Mathi Torinese jako ředitel a formátor pozdních povolání. I když se k tomu necítil dost vhodný, také tentokrát uposlechl Dona Boska, kterého považoval za svého rádce a svou oporu. Filip se projevil jako výborný formátor, který dokázal ztělesnit ryzího ducha zakladatele. Po smrti Dona Boska ho Don Rua, první nástupce DB, poslal do Španělska do Barcelony jako ředitele. Zde se Don Rinaldi uměl velmi dobře začlenit mezi místní lidi a získal si důvěru a lásku mnoha mladých. Místní povolání rostla a on mohl otevřít mnoho nových domů. V r. 1892 byla zřízena španělská inspektorie a Don Rinaldi byl jmenován jejím prvním představeným. Během devíti let inspektorátu vzniklo 21 domů, otevřel nová díla i pro Dcery Panny Marie Pomocnice, založil Katolické čtení a další časopisy.

 V r. 1901 ho Don Rua povolal do Turína do ústřední rady Kongregace. 21 let byl generálním vikářem a ekonomem, ale zabýval se také misiemi, přítomností salesiánů v celém světě a formací v Teologickém salesiánském institutu. Nešetřil se ani v práci mezi Dcerami Panny Marie Pomocnice a v dívčí oratoři, kterou vedly sestry na Valdoku. Byl dynamický a tvůrčí, povzbuzoval Dcery Panny Marie k velkému apoštolátnímu úsilí. Založil řadu sociálních a kulturních spolků (např. Fond vzájemné pomoci mezi oratoriány, Patronky na ochranu dělnic, zavedl bezplatnou lékařskou pomoc a sociální konference, založil pěvecký sbor, sekretariát pro zprostředkování práce, přičinil se o otevření tělovýchovné školy a o ochotnické divadlo, rozšířil večerní školu o kurzy vaření a domácího hospodaření). Byl tedy nesmírně činný a pozorný k aktuálním sociálním problémům.

V komunitách FMA se snažil uchovat a posílit ducha DB, věrnost preventivnímu systému, otevřenost novým požadavkům formace ženy, výchovu k solidaritě, odpovídající vzdělání, angažovanost v občanské společnosti, sociální učení církve, Jeho pozornost k ženskému světu ho vedla k založení nové formy zasvěceného života ve světě v salesiánském duchu mezi mladými z oratoře, z kterého vznikl dnešní Sekulární institut Volontarií Dona Boska (VDB). Církev oficiálně uznala toto nové povolání teprve třicet let poté v apoštolské konstituci Provida Mater Ecclesia (1947). Don Rinaldi tak může být plným právem považován za průkopníka a předchůdce, za člověka, který uměl číst znamení doby a stal se nástrojem Ducha svatého. V  r. 1922 byl zvolen hlavním představeným, třetím nástupcem Dona Boska.

Pro celou Salesiánskou rodinu byl starostlivým a pozorným otcem. 6. června 1922 obdržel od papeže Pia XI. pro salesiány, Dcery Panny Marie Pomocnice, Žáky, Bývalé žáky, spolupracovníky a spolupracovnice odpustky 400 dní pokaždé, když spojí práci s nějakou, i kratičkou modlitbou, a jednou denně plnomocné odpustky pro duše v očistci podle církevních ustanovení. Velmi mu na srdci ležely misie, během jeho rektorátu bylo vysláno asi 2000 misionářů, téměř pětina všech salesiánských misionářů v naší historii. Vrcholem jeho rektorátu bylo blahořečení Dona Boska 2.6.1929.

 Dne 5. prosince 1931 v 11 hodin Don Filip Rinaldi pokojně zemřel. Jan Pavel II. ho 29. dubna 1990 prohlásil za blahoslaveného.