Mezi mladými jsme omládli

Romanův překlad článku dona Artime mi připomněl několik mých dluhů vůči přátelům ze salesiánské rodiny, a tak se je pokusím napravit.
Prvním je moje zkušenost s vděčností, o kterou jsem se chtěla s vámi podělit. Rok 2014 byl pro nás v mnoha směrech výjimečný. V lednu jsem byla po deseti letech odejita z týdeníku Naše rodina a Jendovi diagnostikovali vážné onemocnění. Čtyři měsíce jsem byla na úřadu práce a hledala zaměstnání... Že mi bylo hodně těžko, si asi umíte představit. Při jedné adoraci, přesně 14. května, jsem dostala velký dar vděčnosti.

Napadlo mě, že můžu Pánu děkovat za dobrý plán, který s námi s Jendou má i za moji budoucí práci, o které on už ví a já se k ní postupně dopracuji. Asi se nedá úplně vypsat, jak moc mi vděčnost proměnila život.
 

No a jak to dopadlo? Prošla jsem mimo jiné dlouhým konkurzem na pastorační referentku pro Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském, kam jsem v polovině července nastoupila. Stále znovu se přesvědčuji, že je to místo pro mne. Jendova nemoc byla podchycena hned v zárodku, a tak jdeme dál... Náš Bůh je tak dobrý!

Dalším dluhem je poděkování za formační plán o donu Boskovi, který nás v mnohém obohatil. Když jsme si chystali téma o salesiánské rodině, uvědomili jsme si, že toho o donu Artime moc nevíme a jeho myšlenky taky moc neznáme. S pomocí naší Terezky jsme přeložili rozhovor s maminkou Angela Artime a na stránkách salesiánů ze Slovenska našli mnoho jeho myšlenek i odkaz na youtube s jeho večerním slůvkem. Jak vzácně souzní s papežem Františkem.

Píši ještě pod vlivem obdarování ze setkání Taizé, kterého jsme se mohli zúčastnit spolu s našimi dětmi, které organizovaly přijetí poutníků ve Lhotecké farnosti. Přišlo mi, že bratři z Taizé také souzní s myšlenkami dona Boska. Vedou mladé lidi ke kontemplaci a k vytváření mostů mezi lidmi i národy. Jako bychom mezi těmi mladými zase omládli a obnovili svoje povolání salesiánů spolupracovníků.

        Jana Šilhavá
 

Matka hlavního představeného salesiánů mluví
o svém synovi Ángelu Fernándezovi Artime

Publikováno dne 06.06.2014 | autor: Semcamino | Rodiče, sestra a neteř hlavního představeného

San José Antonio Martín
Foto: José Pérez Mata

 

"Salesiánská kongregace je loď, která potřebuje na moři dobré kormidlo." 
 

• Otázka: Elizabeth, kdo vám pověděl zprávu o jmenování vašeho syna novým hlavním představeným salesiánů?

E.: No, první, kdo mi tu zprávu pověděl, byl inspektor z Leónu, don Jose Rodriguez Pacheco. Byla jsem moc překvapená, nemohla jsem tomu uvěřit. Potom mi telefonoval Don Pascual Chávez, dosavadní hlavní představený. Nemohla jsem ani odpovědět, začala jsem radostí plakat. Také jsem dostala zprávu od tajemníka hlavního představeného, Dona Juana José Bartolomé a od Dona Filiberto Gonzáleze, radního pro sociální komunikaci.

• Otázka: Jaké jste měla pocity, když vám sdělili jeho zvolení?

E.: Řekla jsem: "Bože, pomáhej mu, potřebuje tě." Nevěděla jsem, co si mám myslet nebo co mám dělat. Přepadly mě obavy, protože ve svém postavení má velkou zodpovědnost a bude čelit obtížím. Také ale ... naděje. Vždycky jsem říkala, že nadání, které mu Bůh dal, nemá pohřbít, ale předávat ostatním. Jako matka vím, co to stojí.

• Otázka: Když vám zavolal Ángel, co jste mu řekla?

E.: Nebylo to hned. Mohla jsem s ním mluvit až za víc než dvě hodiny po prvních telefonátech. Řekla jsem mu, že už to vím a ať mu Bůh pomáhá, bude-li třeba. Řekl mi, abych byla v klidu, že mu pomoc chybět nebude. Byl to velmi krátký rozhovor. V té době měl na práci mnoho věcí a řekl mi, že mi ještě zavolá, abychom si popovídali v klidu.

• Otázka: Jak poznal salesiány?

E.: V našich životech zřetelně působí Boží ruka. Můj manžel a já jsme se věnovali rybaření; on lovil ryby a já jsem je prodávala v našem obchůdku. Jednoho dne, když bylo Ángelovi devět let, María Sánchez Miñambres, dobrá duše z Leónu, se kterou jsme se přátelili, se ho zeptala, jestli by nechtěl jít studovat k salesiánům do Leónu. Ángel řekl, že si to rozmyslí. Příští rok, když mu bylo deset, rozhodl se jít tam studovat. Čtyři roky nato měl možnost studovat na střední škole ve městě Luanco, ale nechtěl. Chtěl pokračovat v Leónu. V té době, salesiáni pronikli hluboko do jeho života.

• Otázka: Řekněte nám nějaké vlastnosti, které se vám na synovi nejvíc líbí.

E.: Je milý. Velmi jemný, laskavý. Na všem mu velmi záleží, na rodině i na práci. To vše dostal díky tomu, že jsme mu od malička předávali víru. Jsme křesťanská rodina.

• Otázka: Jaká jsou jeho oblíbená jídla, která mu připravujete, když přijede do Luanca?

E.: Aj! Je mnoho jídel, která má rád, ale které nejvíc... zeleninu, asturijský hrnec, dušené zelí, chorizo-červenou klobásu, černou klobásu, slaninu, uzeninu fariňon; také má rád guláš a, jak jinak samozřejmě, ryby, jakékoliv ryby. Tady jsou ryby mimořádné.

• Otázka: Dali jste mu jako rodiče do života nějakou radu?

E.: To, co jsem říkala, o těch vlohách, že nejsou pro něj. Neměl by je zakopat, ale předávat druhým.

• Otázka: Když se ohlédnete, vzpomenete si, Elizabeth, na všechna místa, kterými Ángel prošel od té doby, co se stal salesiánem?

E.: Ano, to se nedá zapomenout. Nejdřív byl v Astudillu (v Palencii). Potom v Cambados (v Pontevedra), kde jsme ho z finančních důvodů nemohli navštěvovat. Pak přišel do Leónu a byl tam až do svých 17 let. Přešel do Mohernanda (v Guadalajara) a tam byl až do prvních slibů. Potom šel do Valladolidu studovat filozofii na univerzitě. Vrátil se do Leónu a do Santiaga de Compostela (v La Coruña), kde složil věčné sliby a studoval teologii. Později byl v Leónu vysvěcen na kněze. Na nějaký čas odešel do salesiánského domu v Aviles (v Asturii), pak šel do Madridu studovat na univerzitě pastorální teologii a filozofii a do Leónu se vrátil jako delegát pro pastoraci mládeže, vikář provincie a následně se stal inspektorem. Dalším jeho místem bylo Orense, několik let byl inspektorem v Argentině a nyní je v Římě, hlavním představeným.
 

• Otázka: Jaký dárek z těch, co vám Ángel přivezl, se vám nejvíc líbil?

E.: Obrázek Panny Marie Pomocnice křesťanů, který mi přivezl z Leónu, když byl inspektorem. Od té doby, co ji přinesl, ji mám tady doma a u ní svíčku zapálenou celých 24 hodin denně, světlo, které nikdy nezhasne. Moc se mi líbila.

• Otázka: Vzpomenete si na nějakou rošťárnu, kterou udělal, když byl ještě malý?

E.: Byl hodný, takže nikdy žádnou neudělal. Jedině, když se právě narodil, tak nebrečel, měli jsme o něj strach. Ale během následujících tří let zase brečel neustále. Přivádělo nás to k zoufalství, ale když jsme se vrátili do domu mých rodičů s dalšími členy rodiny, tak už nebrečel. Měl těžké dětství, protože mnoho dní zůstával doma sám. My jsme byli u ryb.

• Otázka: O co jste prosila Boha a P. M. Pomocnici křesťanů pro svého syna?

E.: Aby mu hodně pomáhal, aby byl schopný posouvat věci kupředu. Já jsem z těch, co se obrací nejprve na Boha a potom na svaté. Prosila jsem je, aby mu pomáhali v jeho nových povinnostech. Není člověka, který by dokázal bez jejich pomoci věcmi pohnout kupředu. Salesiánská kongregace je loď, která potřebuje na moři dobré kormidlo. Bůh a Don Bosko jako jeho následovník mu budou v těchto letech pomáhat.

Salesiánský Bulletin