nadpis Don Bosco ASC je třetí větev salesiánské rodiny, kterou založil v roce 1876 svatý Jan Bosko. Soustřeďuje ty křesťany, kteří chtějí v salesiánském duchu společně pracovat pro druhé, zejména pro mládež a obyčejné lidi.
Dnešní datum: 20. 06. 2019  Hlavní stránka :: Seznam rubrik :: Kdo jsme? :: Ke stažení :: Slovakia  
Duchovní cvičení

Adresář ASC



Konto AIRBAG

Adresa a kontakty
ADRESA:
Sdružení salesiánů spolupracovníků
Kobyliské náměstí 1
182 00 Praha 8
IČ: 00406902
číslo účtu:
253474458 / 0300


  • Provinciální rada
  • Místní společenství
  • Ostatní adresy

  • Články podle data
    <<  Červen  >>
    PoÚtStČtSoNe
         1 2
    3 4 5 6 7 8 9
    10 11 12 13 14 15 16
    17 18 19 20 21 22 23
    24 25 26 27 28 29 30

    Salesiánská rodina

    * 15. března - blahoslavený Artemide Zatti

    Vydáno dne 15. 03. 2018 (454 přečtení)


    Blahoslavený Zatti Artemide, Salesián koadjutor. Anděl, který se stal ošetřovatelem

    Narodil se 12. října 1880 – zemřel 15. března 1951.

    Když 27. února 2016, papež František přijal v Apoštolském paláci, neformální atmosféře, ráno v 10 hodin třicet minut nově zvoleného prezidenta Argentinské Republiky Mauricio Macrì, bývalého starostu Buenos Aires, tak na otázku, co potřebuje Argentina, odpověděl takto: „Odborníky“. Schází nám tisíce odborníků. Jenom v petrolejářském sektoru schází 7000 inženýrů.  Argentina má ohromné prostory. A Italové jsou vítaní.
     



    Argentina má 2 780 400 km² a v Antarktidě má ještě jeden milion. Argentina měla v červenci roku 2006 39 921 833 obyvatel, dnes v roce 2016, má 42 milionů obyvatel. Argentina je dlouhá téměř 3 700 km a široká 1 400 km a má 4 665 kilometrů mořského pobřeží. Rodina prezidenta Argentiny pochází z Polistena – Reggio Calabria). Mauricio Macri je prezidentem Argentiny od 10. prosince 2015.

    Toto uvádím jenom proto, abychom si uměli představit, do jaké země přišel v roce 1897 jeden, dnes už blahoslavený, salesián koadjutor a příbuzný všech chudých Artemide Zatti.

    Don Bosko odešel k našemu Pánu 31. ledna 1888. Artemide Zatti se narodil 12. prosince 1880 v Boretto, v kraji Reggio Emilia, jako třetí dítě. Rodiče musí pracovat a on se musí starat od malička o svou sestru. Později mladších sourozenců má už sedm. Už v devíti letech musí jít pracovat jako nádeník u jedné bohaté rodiny proto, aby rodina nezahynula hlady. Rok předtím zemřel slavný vychovávatel mládeže Don Bosko. Ten chlapec neví, kdo je Don Bosko, ale jednou v Argentině budou tohoto chlapce nazývat „Donem Boskem chudých“. Teď, aniž by to věděl, získává podobnou tvrdou zkušenost jako mladý Jeník Bosko na statku Moglia. Na jednom velikém zemědělském statku dělá „pohůnka“. Tento malý chlapec vstává ve tři hodiny ráno, dostane polentu (hustá kukuřičná kaše), aby ji mohl žvýkat.


    Vstává se mu těžko, brzo se jde na pole, na úvahy není čas. „Jako chlapec musí pracovat až do svých šestnácti let, a to od východu slunce až do jeho západu. Na tváři tohoto chlapce je vidět podvýživu, strach, že skončí jako tolik jiných nádeníků, které už v jejich dvaceti letech zabila pelagra a malárie. Tento chlapec Artemide Zatti, když se vrátí do své rodiny, cítí, že tatínek a maminka mluví o tom, že odjedou do Jižní Ameriky. Tatínkův bratr, strýc, se už tam odstěhoval. V Argentině uchytil ve městě Bahia Blanca, Strýc se stal předákem zaměstnanců městského úřadu. Strýc jim píše, že tam na jihu, kdo chce pracovat, může si žít dobře.

    V Itálii je tomu naopak, v těch letech má nádeník málo možnosti, jak přežít. Italské zemědělství je v krizi, mnoho nádeníků je často nezaměstnaných. Bohatí majitele půdy se o chudáky nestarají.  Bída kosí zemědělce jako kosa klasy na poli. V Evropě se umírá hlady. V roce 1897 (Artemide má 17 let) rodina Zatti odjíždí do Argentiny do města Bahia Blanca. Celá Argentina je v té době plná Italů, emigrantů, kteří pracují tvrdě a v tiše jako všichni emigranti. Strýc je očekává a pomáhá tatínkovi najit práci, dědeček má v tržnici stůl, kde prodává zeleninu a tatínek mu začne pomáhat. Artemide ze začátku pracuje v hotelu, ale práce v uzavřeném prostoru mu nesvědčí, a tak si našel místo v cihelně, kde se vyrábí cihly.

     

    Život Dona Boska a jedna myšlenka

    Město Bahia Blanca se nachází 550 km na jihovýchod od hlavního města Buenos Aires. Je to vstupní brána do rozsáhlé Patagonie. Ve městě je mnoho silných antiklerikálů, ale rodina Zatti chodí každou neděli celá. Kostel je spravován salesiány Dona Boska, kteří přišli do Argentiny už v roce 1875 jako misionáři, od roku 1890 pracují také v Bahia Blanca. Místní farář se jmenuje Carlo Cavalli a Artemide mu začal pomáhat s údržbou kostela i s uklidem v kostele a doprovází ho, když navštěvuje nemocné, samozřejmě když nepracuje v továrně. Don Carlo mu daroval životopis Dona Boska a Artemide ho přečetl jedním dechem. Tehdy se mu v hlavě zrodí myšlénka: „Kdybych se salesiánem stal i já“. Artemide má 19. let, a tak o tom mluví se svým otcem. Otec, vynikající člověk jenom pokrčí rameny: „Jsi dospělý, můžeš se rozhodnout sám o svém životě. Promyslí si to však dobře, protože kdy se vydáš na cestu, tak musíš po ni dojit až na její konec. Když je to vůle Boží následuj Boží volání“.

    Salesiánských domů je v Argentině hodně a jsou všude. Dům, který formuje mladé lidi v salesiánském duchu je ve městě Bernal, blízko hlavního města Buenos Aires. Artemide odjíždí do noviciátu 19. dubna roku 1900. V noviciátě se cítí velice spokojený a v dopisech uklidňuje maminku, aby neměla o něho obavy. Artemide toho moc v životě nenastudoval, a tak má potíže slatinou. Domů sice píše dlouhé dopisy, ale je tam množství chyb, protože píše v italštině i španělštině. V semináři sedával v lavici s 12 letými chlapci, i když měl dvacet let, sníval o evangelizaci Patagonie.

    V roce 1902 do Bernal přijíždí jeden mladý salesián, který má tuberkulosu. Artemide se přihlásí, že se bude o něho starat. Tuberkulóza však nad salesiánem zvítězí a ten umírá. Artemide má však taky zdravotní potíže, sužuje ho kašel, má vysokou horečku, která každý den k večeru stoupá. Navštíví ho lékař a ten u něho také objeví tuberkulózu. Artemide má zasažené plíce. Lékař se ptá představených: „Nemáte někde v Andách dům, kde by bylo více kyslíku ve vzduchu? Když toto chlapce chcete zachránit, tak ho tam pošlete“. Takový dům existuje.

    Dojet do tohoto domu znamená překonat vzdálenost 600 kilometrů do Bahia Blanca a potom 700 kilometrů směrem na východ. Tato cesta by Artemide mohla zničit. Prvních 600 kilometrů cestuje Artemide na tvrdém sedadle třetí třídy. Nakonec však docestuje domu. Je vysílený. Když ho matka uvidí, propukne v pláč, a ihned se začne o něho pečovat. Okamžitě volá faráře, Dona Carlo. Ten neváhá a okamžitě píše představeným a po několika dnech sděluje rodině:

    „Artemide nepůjde do And, ale do salesiánského domu ve Viedma (je to jen 300 kilometrů). Tam je dobrý vzduch a výborný lékař. Tam se uzdraví. Jakmile se budeš Artemide cítit dobře, tak vycestuj, tady jsou peníze“.

    Ve městě Vědma u ústí řeky Rio Negro, téměř na břehu Atlantského oceánu, je jediné salesiánské dílo, které má nemocnici i lékárnu. Salesiáni ji museli vybudovat před čtrnácti léty. Město, to byla kupa chudých baráků, kde se soustřeďovali dobrodruzi, indiáni, vojáci. Jakákoli nemoc mohla být smrtelná, protože scházely nejzákladnější léky. Jeden kněz salesián, Don Evasio Garrone, byl na vojně ošetřovatelem, a tak ho misijní biskup salesián, monsignor Giovanni Cagliero pověřil, vybudováním lékárny. Don Garrone byl oběma nohama „lékařem“ a v lékárně začaly podivné počty. Bohatí platili po celá léta dvojnásobnou cenu a chudí neplatili nic. Vedle lékárny byla stáj. Byla vyčištěná a dezinfikovaná, dali tam lůžko s matrací. Tak povstala nemocnice pro lidi, které nebylo možné léčit doma.

     

    Ne knězem, ale „lékařem“
     

    Píše se březen roku 1902. Artemide přijde do města Viedma. Viedma leží na levé straně v ústí řeky Rio Negro do Atlantického oceánu, a z Bahia Blanca se lze sem dostat železnicí. Je to dělnické město, dělníci jsou ponechání sami na sobě a schází zde lékařská péče. Ve městě je jediná lékárna a jediná nemocnice, a to v salesiánském domě. Mnoho Indiánů umírá kvůli nedostatku lékařské péče a nemocem, které sem přinesli emigranti. Artemide napíše mamince: „K veliké radosti jsem zde našel své bratry salesiány. Co se týče zdraví, tak mě navštívil lékař, Lékař, Don Garrone mě ujistil, že za měsíc budu zdravý“.

    Komunita salesiánů byla pohostinná a chápající. Odpočinek a veliká důvěra v Pána mu pomáhají překonat krizi. Ve skutečnosti jeho vyléčení netrvalo měsíc, ale dva roky. Artemide má čas taky na přemyšlení o své budoucnosti. Má se stát knězem anebo lékařem? V roce 1908, ve věku 28 let složí Artemide věčné sliby: stane se salesiánem navždy. Potom, co se poradil s představenými, rozhodl se, že zanechá studium teologie a bude pomáhat Donu Garrone v nemocnici a lékárně. 8. ledna 1911 se však Don Garrone umírá. Najednou je v lékárně nemá kdo být. Nakonec se Artemide Zatti octne sám v čele „Lékárny svatého Františka“ a „Nemocnice svatého Josefa“. Proto, aby zajistil provoz jak lékárny, tak nemocnice, a aby bylo vyhověno zákonu, tak přijme lékaře s diplomem, který se stane před zákonem zodpovědný za provoz zdravotnického zařízení. Ve skutečnosti je však lékařem všech on Artemide Zatti, nemá sice úplné vzdělání, ale má velikou lásku k nemocným.

    V roce 1913 bylo rozhodnuto, že se postaví nová nemocnice, touha Artemide se začíná realizovat: klade se základní kámen nové nemocnice. Ze začátku, se postaví jenom přízemí, ale sotva seženou peníze, tak postaví první poschodí, pak druhé. Z tohoto důvodu jsou zdi pevné a jisté. Největší fuškou je dát dohromady peníze, protože nemocnice a lékárna dále existují s obvyklým vedením: někdo platí, někdo neplatí. Když účtů k zaplacení je hodně vezme Zatti kolo a jede žebrat k bohatým rodinám. Klepe na dveře bohatých rodin: „Don Pedro, mohl byste půjčit pět tisíc pesos našemu Pánu?“. „Našemu Pánu?“ ptá se udivený bohatý muž. „Ano Done Pedro“. Náš Pán řekl, že to děláme nemocným, děláme to pro něho. Je to dobré půjčovat našemu Pánu.

    „Pokládá se základní kámen nové nemocnice. Ze začátku, se postaví jenom přízemí, ale sotva seženou peníze, tak postaví první poschodí, pak druhé. Z tohoto důvodu jsou zdi pevné a jisté. Největší fuškou je dát dohromady peníze, protože nemocnice a lékárna dále existují s obvyklým vedením: někdo platí, někdo neplatí. Když účtů k zaplacení je hodně vezme Zatti kolo a jede žebrat k bohatým rodinám. Klepe na dveře bohatých rodin: „Done Pedro, mohl byste půjčit pět tisíc pesos našemu Pánu?“. „Našemu Pánu?“, ptá se udivený bohatý muž. „Ano Done Pedro. Náš Pán řekl, že to děláme nemocným, děláme to pro něho. Je to dobré půjčovat našemu Pánu“. V roce 1914 se Artemide stává státním občanem Argentiny. Miluje svou vlast a má z toho velikou radost. V roce 1915 se mu stala nemilá událost, která ho dostane do vězení. Nemocnici byl svěřen vězeň na léčení a ten jednu noc utekl. Někdo, kdo neměl řeholníky v lásce, rozšířil zprávu, že Artemide vězně nehlídal, a tak proto ten mohl utéct. Kvůli tomu Artemide zatkli a vsadili do vězení. Tam ho však začali navštěvovat salesiáni, přátele, chlapci z oratoře tak šli dokonce s dechovkou. Nakonec ho po třech dnech pustili.

    Národní banka otevřela svoji pobočku ve městě Viedma a přidělí Artemide číslo běžného účtu 226.Artemide utratí to, co má na knížce a taky to, co nemá. Jednou si ho banka předvolá. Úřednici mu řeknou: máte zde veliký účet, který je třeba ihned splatit, jinak zastavíme nemocnici. Zatti zůstane před ředitelem Banky jako omámen. Pláče, prosí a co dělat neví. Peníze nemá. Jediné, co má, jsou dluhy ostatních lidí. Někdo z banky telefonuje biskupovi, Monsignoru Esandi. Biskup sice „brble“, ale říká, že tak anebo jinak, se o to postará. Volá svému vikáři. „Telefonují mi z banky, že je tam Zatti, který pláče, protože nemá na zaplacení velké částky. Je to obvyklá písnička. Máme něco v pokladně?“. „Jsou tam peníze na tisk diecézních novin“. „Zanes je tedy rychle řediteli banky a zachraň toho ubohého člověka“.

    Artemide Zatti musí s lítostí připustit, že banky „našemu Pánu“ nepůjčují. Dělají si své a to stačí. Ale tvrdohlavý křesťan uzavírá: „Ne já, ale to jsou oni, kdo chybuje“. Potom pokračuje takto: „Do nemocnice přišel chudák v cárech, pečovali jsme o něho a on se uzdravil, ale do těch cárů se už obléci nemůže. Artemide Zatti jde do jedné rodiny: „Nemáte oděv, který byste půjčili našemu Pánu?“ Najdou už obnošený oděv. On však pokračuje dále: „Nemáte hezčí? Pánu musíme dát to, co máme nejhezčího“. Před nemocnici vznikla opravdová lékárna s diplomovaným lékárníkem. Jinak by se podle zákona, lékárna v nemocnici měla zavřít.

    Tím, že kvalifikovaný lékárník chtěl za všechno platit, chudí nedostali nic zdarma. Tak lékárna zkrachovala. Artemide Zatti však ví, že v nové lékárně, kde se musí platit, chudí nedostali nic zdarma. Neví, co má dělat.

    Domluví se s představenými, stráví mnoho nocí nad odbornými texty a odebere se do La Plata, aby tam vykonal předepsané zkoušky a získal odbornost lékárníka. Konečně se může vrátit s diplomem a otevřít lékárnu. Lékárna v nemocnici klidně může dál poskytovat své služby chudým lidem. Artemide vstává v 4, 30 hodin ráno, zatopí a potom jde do kostela. Když tam nikdo není tak si může klidně lehnout na zem a být sám před svým Bohem. Potom se s komunitou zúčastní meditace a na mši přistoupí k svatému přijímání. Potom navštěvuje nemocné a poskytuje jim svoje služby, píchá injekce, rozdává léky, i penicilín po jeho objevu a všude se dostává na kole. Po návratu vypije šálek kafé s mlékem a navštíví pacienty v nemocnici.

    V poledne zazvoní komunitním zvonkem, pomodlí se Anděl Páně s komunitou, po obědě hraje s rekonvalescenty hru boče. Potom zase vezme kolo a navštěvuje nemocné. Vrátí se na svačinu a po ní zase vezme kolo a navštěvuje nemocné. Během večeře pacientů připravuje v lékárně léky. Před večeří komunity vyřizuje korespondenci a po večeři si čte životopis nějakého svatého a taky odborné věci z medicíny. Spát jde v deset anebo v jedenáct hodin. Není však ničím zvláštním, že ho budí i v noci. Nepovažuje to za vyrušování, ale za povinnost. „Vaším úkolem je mne vzbudit a mým úkolem je vstát“, vysvětluje lidem.

    Mezi lidmi je velice známý a oblíbený. Zvláštní lásku projevuje vůči těm, kteří jsou nemocní něčím, za co se stydí. Nedovoluje, aby je myly a ošetřovali jiní. Nemá strach z nákazy. Nemá taky strach navštěvovat i domy velice chudé. Když někdo zemře tak nemá strach ho přenést do márnice a tam s ním bdít. Strach je třeba mít ze živých, a ne z mrtvých. Artemide však i během padesátileté nemocniční praxe si nezvykl na bolest a utrpení. U těch, kterým nemohl pomoci tak usedavě plakal.

    Neustále studuje i v noci a umí spojit teorii s praxí. Jeho láska k nemocným a chudým byla veliká. Nel 1934 se Viedma stalo biskupským sídlem, a to sídlo se mělo vybudovat v místech, kde stála lékárna. Bylo rozhodnuto o demolici nemocnice a o stavbě nové.

    Zatti to velice těžko nesl, když viděl bourání nemocnice postavené v roce 1913. Na stavbu nové nemocnice dostali salesiáni nový pozemek mimo město. Dolů šly i sály přistavěné nedávno. Práci pro své chudé musel Zatti znovu zreorganizovat.

     

    Pohled vzhůru
     

    Píše se 19. červenec roku 1950. Nádrž na vodu má nějakou poruchu. V dešti se Artemide Zatti (má 70 let) vydá na její opravu. Uklouzne však a sletí po schodech. Je to hrozný pád, má zraněnou hlavu, celé tělo dotlučené. Pokouší se říct: „To nic není…“, ale sám dobře ví, že to není pravda. Starý nábytek se zdá masivní, ale věčný. Když však takový nábytek jednou spadne tak se všechno stane nábytkem, který vrže. Zatti najednou cítí, že se stal starým a nemocným. Cítí pronikavou bolest v levém boku, neustále ho to trápí. Zná dobře medicínu, aby řekl: „Je to nádor na slinivce“. Netrapte se, proti tomu není léku. Jednou ho někdo překvapí jak mlčky pláče a ihned skrývá slzy jako by to byla vina. „Trpíte?“ ptají se ho. On na to odpoví: „To není toto. Je to tím, že jsem jako staré železo, teď už zbytečné“. Požádá o svátost nemocných, obnoví své křestní sliby a pak sliby řeholní. Když se ho někdo zeptá, jak se má, tak odpoví divně: „Tam nahoře“. A divá se, vzhůru. Pán si ho přichází vzít 15. března 1951. Je to ten Pán, kterému Zatti život nepůjčil, ale daroval.

    Don Bosko salesiánům doporučil:

     „Pečujte o nemocné, staré lidi, děti a chudé a Bůh vám bude vždycky žehnat, a budete oblíbení u lidí.“

    Jeho pohřeb byl slavný a město po něm pojmenovalo i ulici. Jeden lékař, který s ním pracoval dlouhou dobu, o něm prohlásil: „Pan Zatti nebyl jenom velice schopný zdravotní bratr, který uměl léčit, ale on sám byl lékem, protože léčil svou přítomností, svým hlasem, svými vtipy, svým zpěvem.“ Svědectví jiného lékaře, úplného ateisty: „Před pánem Zatti se moje nevěra viklá. Když jsou svatí na zemi, tak je to on. Když jsem se skalpelem v ruce tak on má růženec, cítím, že operační sál se plní něčím nadpřirozeným.“ Takový byl salesián laik Artemide Zatti.

    Bývalý osmý hlavní představený SDB Don Juan Vecchi je jeho synovec.
    (narozen Viedma, Argentina, 23. června 1931 –  zemřel v Římě, 23. ledna 2002. Hlavním představeným byl od roku 1996 do roku 2002).
     

    Artemide Zatti byl blahořečen papežem Janem Pavlem II. 14. dubna 2002 v Římě.

     

    (Zpracoval Jan Ihnát, SDB)

     


    [Akt. známka: 0 / Počet hlasů: 0] 1 2 3 4 5
    Celý článek | Autor: redakce | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek


    ZPRAVODAJ
    Zpravodaj č. 154
    příští uzávěrka
    20. září 2019

    Starší čísla Zpravodaje

    Užitečné ODKAZY

    SDB

    FMA

    SHM

    Bosco Point

    SADBA

    ASC-SK

    SDB-SK

    TV NOE

    Rádio Vaticana

    Víra CZ


    Tento web byl vytvořen prostřednictvím phpRS systému -
    Příspěvky a články na web můžete posílat na adresu nebo