DOBY TATRY aneb ráno moudřejšího večera

Nevím, jestli jste se o tom doslechli, ale na Slovensku probíhá akce pod názvem „DOBY TATRY“ (volně přeloženo dobyj Tatry). Úkolem je během tří měsíců dosáhnout šesti vrcholů (štítů) ve Vysokých Tatrách. A tak jsme se rozhodli (skupinka osmi spolupracovníků z Prahy - Janžurovi, Novotných, Holubovi a Tošovští), že se o to pokusíme.

Tři měsíce nám ale přišlo zbytečně moc, to přeci musíme zvládnout za kratší dobu, 6 vrcholů = 6 dní. Nočním vlakem jsme tedy vyrazili na Slovensko do Popradu. V neděli ráno jsme byli na místě už v 5 hodin ráno. Nejprve jsme zašli do krásného gotického kostela sv. Jiljí, kde byla mše svatá v 6 hodin. Překvapilo nás, jaká byla hojná účast. Jen díky tomu, že jsme přišli zavčasu, jsme měli kam si sednout. Nedovedu si představit něco podobného v Praze. Po mši jsme zbytečně neotáleli, ani na kafíčko si nezašli (taky, že ještě bylo všude zavřeno), ale vrátili se zpátky na nádraží, abychom našli spoj do Tatranské Polianky. Na ukazateli odjezdů vlaků bylo napsáno: vlak jede do Starého Smokovce a TEŽ do Štrbského Plesa. To by nám vyhovovalo. Mysleli jsme si, tedy myslel jsem si, že TEŽ znamená, že tam jede taky. Až teprve kdosi znalý slovenských poměrů mi vysvětlil, že TEŽ znamená Tatranská elektrická železnice (pořád se má člověk co učit). Na 8.30 jsme si domluvili odvoz mikrobusem z Tatranské Polianky na Sliezský dom, který byl místem našeho výchozího postavení. Před chatou nás vítal tento krásný slogan: „Je len jedno také miesto“. A musím říci, že bylo pravdivé. Opravdu moc hezké místo po všech stránkách. Vedle jezera (Velické pleso), pod vrcholem Gerlachu s výhledem do okolí, na jedné straně horské masivy, na druhé pak pohled do nížiny – podhůří Tater. A ubytování špígl nígl.

Nemeškali jsme, s vědomím svého poslání, rychle se převlékli a vyrazili na první vrchol „Východná Vysoká“ s mezizastávkou na Polském hrebeni. Asi po třech hodinách jsme dosáhli vytčeného cíle. Měli jsme štěstí na počasí, bylo nádherně a výhled stál rozhodně za to. Na vrcholu jsme zjistili, že zdaleka nejsme jediní, kdo se rozhodl zdolat Tatry. Mezi turisty vládla příjemná,soutěživá nálada, nebylo problém s kýmkoliv navázat srdečný rozhovor. Nejvíce zde bylo Slováků, Čechů, Maďarů a Poláků.

Večer pak začalo menší drama, kam se vydáme na druhý den. A přestože jsme byli malá skupinka, nemohli jsme se dohodnut. A tak, abychom neztráceli čas jenom plánováním a věnovali se také příjemnějším věcem, dohodli jsme se, že rozhodnutí necháme na ráno. A ono to šlo. A tak jsme zdolávali jeden vrchol za druhým, až se čas naplnil a my museli opustit toto krásné místo, sestoupit z hory a vrátit se do svých domovů. Oněch šesti vrcholů jsme sice nedosáhli, ale bylo nám spolu dobře a rozhodně to stálo za to.

za účastníky Vojtěch Tošovský