Byl jsem jako Budulínek

Na svatého Jána, otvírá se létu brána.
Prožijeme spolu Svatojánskou noc. Tak s tímhle nápadem přišel mezi členy našeho společenství Venda Nádvorník. Reakce byly různé ale nakonec se pár dobrodruhů našlo. Přesto, že celé sobotní dopoledne propršelo nevzdávali jsme se. S blížící se šestnáctou hodinou, kdy jsme se měli na Borku sejít, nám počasí stále více dávalo najevo, že nám je příznivě nakloněno a večer budeme moci pěkně společně prožít. Když se pomalu odkolébaly poslední mraky objevil se měsíc a kolem ohně sedělo jedenáct příznivců letní pohody.

Zavoněly buřty i něco onačejšího a ubývající světlo stále více odkrývalo nádherný pohled na oblohu plnou hvězd. Kytara, písničky, příjemné povídání, zkrátka kdo se k nám nepřidal může litovat. Když už se noc překulila přes půlnoc našli jsme si svá místečka na zahradě nebo v domě a zářící hvězdy se pomalu ztráceli za klesajícími víčky očí. Snad jen Blanka vyslovila obavu, že jí bude v noci očuchávat liška. Musím říct, že Blanku si liška nevybrala, za to mě ano. Když už jsem skoro usínal, cítím, jak mě něco tahá za spacák. Zprvu jsem podezíral některou z místních koček ale kdepak. Posvítím baterkou k nohám a ona na mě kouká potvůrka rezavá a je zjevně stejně překvapená jako já. Jelikož poznala, že se mi opravdu chce spát a zvedat se nemám v úmyslu, pochutnala si na zbylém kousku párku nedaleko ohniště, a zmizela v lese. Tak mílí přátelé spolupracovníci Hezké prázdniny Vám přeje Standa Větrovský.