Úžasná lidská i náboženská vlastnost - "VDĚČNOST"

​      PROMLUVA HLAVNÍHO PŘEDSTAVENÉHO
      DONA ÁNGELA FERNÁNDEZA ARTIMA

                ÚŽASNÁ LIDSKÁ I NÁBOŽENSKÁ VLASTNOST
                         KTEROU NAZÝVÁME  " VDĚČNOST "

„Mluvte k sobě navzájem slovy žalmů, chvalozpěvů a duchovních písní. Ze srdce zpívejte a hrejte Pánu. Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána Ježíše Krista“ (Ef 5, 19 – 20). Nejen v Žaltáři, ale po celý náš život se rozličnými způsoby a v různých obměnách objevuje smysl a vyjádření vděčnosti Bohu.

Rok 2015, rok dvoustého výročí narození Dona Boska, uvedl ve všech zemích do pohybu široké pastorační programování, ale především započal dobu díků.
Oceňovaní a úžas nad tím, co nám Pán daroval během těchto úrodných dvou set let, si žádá životní styl a postoj který ho posilňuje, a tím je vděčnost.
Ano, oslavy jubilejního roku, kterými překypuje celý svět, nevyhnutelně podněcují k vděčnosti, kterou si je třeba – jako každou cnost – osvojit a uskutečňovat. Je to úkol na celý život a dovolte mi navrhnout tři způsoby, jak ji konkrétně prožívat.
 

Umět kontemplovat

Abychom uměli děkovat, na prvním místě je potřebné umět kontemplovat; náš pohled musí být schopný soustředit pozornost na dějiny naší salesiánské rodiny. Během těchto dvou set let  od narození dona Boska jsme se cítili bezvýhradně milováni.

Právě proto, že vděčnost se živí pokorou, potřebujeme najít čas na vyzrávání našich skutečných apoštolátních motivací. Abychom si nepopletli směr, abychom se nezastavili, abychom se neunáhlili ani neuvízli v nikdy nekončících anebo neplodných aktivitách, abychom se dokázali otevírat Boží milosti.
V kolotoči mnohých iniciativ a aktivit, kterými budeme oslavovat dvousté výročí narození našeho otce dona Boska, musíme věnovat svůj čas zvnitřnění, osvěžení, osvobození od hluku. Je třeba se svěřit Boží prozřetelnosti a být v naší odpovědi svobodní.

Náš pastorační život nás – zasazené každý den do tisíců závazků, občas chycené do pasti nekonečných činností – vyzývá uchopit vážně velkodušný čas na to, abychom se každý den nechali překvapit, abychom doufali v Boží příslib s tím samým postojem, jaký prožíval don Bosko.
Dvousté výročí se musí dotknout na prvním místě srdcí lidí.
 

S Boží silou

Na druhém místě si připomeňme, jak velká výchovná láska pronikla život dona Boska od začátku až do konce. Od jeho prvních kroků až do sklonku jeho života. Od jeho pěti roků až do třiasedmdesáti. V životě salesiána neexistuje mrtvý čas.

V Božím příslibu ani ve velkodušné odpovědi člověka, který je povolaný, neexistují žádná zadní vrátka. Postoj nezištnosti v apoštolátním životě pramení z tohoto přesvědčení: pracujeme pro Boha a s Boží silou.
Logika evangelia je logika milosti (Řím 9, 16; 1 Kor 4, 7) a povolání každého jednotlivce není gestem vypočítaným na vlastní míru anebo podle vlastních kvalit, ale počítajícím jen s Božím příslibem, který je nezištným darem.

Je to příslib, který nemůže být nesplněný a ani se nemůže minout cílem. Uvnitř salesiánské rodiny jsou lidé různého věku, na kterých je dobře vidět znaky takového angažovaného života: jejich malé projevy pozornosti, úcta k chlapcům a děvčatům.
Jejich láskyplná přítomnost dosahuje úrovně stejné intenzity, jako je síla toho, koho reprezentují.

Tvůrci mostů

Nakonec vděčnost otvírá dveře našeho života originálností, novostí a svěžestí. A přibližuje nás k mladým, které máme rádi a kteří mají rádi nás, přičemž navazujeme pouta a upevňujeme hluboké a nezištné vztahy.

Žijeme v kultuře odměňování, které je nejlepším spojencem marnivosti, v generaci, která smýšlí stylem „zasloužil jsem si to“ proti kultuře nezištných vztahů, upřímného a obětavého přátelství.

Pastorační dědictví, které jsme dostali od dona Boska, jeho pedagogická a charizmatická moudrost je popsaná ne ve studiích, průzkumech anebo objemných traktátech, ale ve zkušenosti, kterou prožívá člověk, který tráví mnoho kvalitního času s mladými.

Vděčnost je ve světě vztahů nedostatkové zboží. Nové vydání dokumentu „Salesiánská pastorace mládeže, Základní koncepce“, představeného na poslední generální kapitule salesiánů, nás vyzývá „vytvořit z našeho domu rodinu pro mladé“ (kapitola V).
Požaduje od nás animující přítomnost, která z nezištnosti vyrobí nástroj našeho výchovného vztahu.   

Duch Svatý vzbudil v církvi salesiánské charizma a my, dědici tohoto daru, jsme povoláni, abychom byli „tvůrci mostů“ mezi Bohem a mladými. Jsme povoláni ustavičně navštěvovat oba břehy: novou generaci a Pána. Bůh miluje každého mladého člověka a každý mladý člověk je hoden Boží důvěry.
Právě na tom se zakládá přátelská a otcovská přítomnost, která se ve způsobu jednání dona Boska projevovala upřímným přátelstvím a láskyplnou přítomností.

Mladí jsou naší zaslíbenou krajinou. Během cesty, jak dny plynou, jsou oni hořícím keřem, z kterého nás Bůh povolává k vděčnosti. Nejlepší způsob, jak mu můžeme vyjádřit svoji vděčnost za dar dona Boska, je prožívat život jako slavnost a toto poslání se nevyčerpává liturgickou modlitbou, ale rozšiřuje se na celý náš každodenní život.
Když je srdce naplněné vděčností, tehdy je potřeba oslavovat. Oslava je vyvrcholením vděčnosti za mnohé důkazy lásky, kterých se nám během dějin naší salesiánské rodiny dostalo.

Hlas dona Boska rezonoval mnohem dál než jen v katolické církvi, přičemž vzbuzoval sympatie ve všech kontextech a vytvářel mosty dialogu s jinými náboženskými kulturami. Jsme šťastní zejména proto, že slovo dona Boska přijali mladí s nadšením.
Právě oni převzali podmanivé salesiánské heslo, které chci nabídnout jako poselství mladým celého světa: „Milí mladí, miluji vás celým srdcem a stačí mi, že jste mladí, abych vás z celé duše miloval.“ Don Bosko to řekl všem svým mladým a já prosím našeho otce, učitele a přítele o tento dar.

                      (Podle Il Bollettino Salesiano, leden 2015
                                  přeložil  Roman Farion )

Myšlenky hlavního představeného ke stažení ZDE >>

nebo v sekci >> Ke stažení