VŠICHNI JSME MISIONÁŘI

​      PROMLUVA HLAVNÍHO PŘEDSTAVENÉHO
      DONA ÁNGELA FERNÁNDEZA ARTIMEHO

                VŠICHNI JSME MISIONÁŘI

Pán nás opět volá jménem, posvěcuje nás a posílá nás, abychom byli jako jeho milovaný Syn Ježíš Kristus a abychom ho ohlašovali.
Já vás vyzývám a prosím: " Buďte přímí jako Bůh, buďte služebníky bez privilegií a vždy plňte Otcovu vůli. "

Don Bosko chtěl mít kongregace a instituty, které „vycházejí“. Jsme rodina, která měla otce s takovým velkým a zaníceným srdcem, že nedokázal přestat snít, a tak nám daroval mnohé misionářské sny, které jsou ještě i dnes našimi sny.

Valdocco, Panna Maria Pomocnice a vyslání misionářů: vzácná trojice, kterou je třeba nabízet lidstvu, hlavně mladým a nejchudším v naší globální vesnici – naše společně prožívaná charizmata, za která jsme my všichni spoluzodpovědní. Je to trojice, která nás podněcuje jít až na konec světa! Opravdu, náš milovaný don Bosko umožnil svým synům doputovat až do vzdálené a téměř neznámé Ohňové země, na nejjižnější jih neprozkoumané Patagonie, do země odvážných národů, velmi otevřených pro nadpřirozeno a pro lásku k zemi, k stvoření. Byla to výprava, která si vyžádala mnoho obětí a námahy našich sester a bratří a která pomohla podnítit růst a rozvoj nejen víry, ale i kultury a společnosti v zemích této oblasti. Dnes máme papeže, který odtud přišel, a který nám na audienci, udělené generální kapitule, vyjádřil toto pověření a přání: „Žádám vás, neopusťte Patagonii!“

Chci vám věnovat tři poznámky – tak, jak to dělával don Bosko. První je inspirovaná prorokem Ezechielem a zní: Buďte přímí jako Bůh.

Být přímý znamená být transparentní, nemluvit dvojí řečí ani takto skrytě nemyslet. Jsme povoláni být upřímnými, občas chytrými v evangelijním smyslu, jak nás učí Ježíš, ale vždy být muži a ženami, v kterých není faleš – jako byl Natanael. Být přímý znamená mít ryzí pohnutky. Být schopni říci si pravdu o sobě samých – sobě i jiným. Není možné jít plnit misi – poslání (jakýkoliv druh misie, i misii hlavního představeného), pokud člověk hledá sebe samého, pokud hledá moc anebo se snaží prosadit mezi druhými. Pokud člověk hluboce věří, že to, co přináší, má nejen velkou hodnotu – což nepochybně a jistě má! –, ale že je to větší a lepší než to, co najde v druhých a na místech, kam přijde. Být přímý podle Boha znamená úplně se ponořit do srdce milosrdného Boha, který miluje hříšníka a stále mu dává další příležitost a pokaždé je ochotný přijmout ho a obejmout jako nesmírně  milovaného syna, který přichází z daleka...

Pomůckou je pro nás Žalm 25, který nás učí se modlit celým srdcem: „Ukaž mi, Pane, svoje cesty / a pouč mě o svých cestách. / Veď mě ve své pravdě a uč mě.“

Pavlův list Filipanům mě inspiruje k druhé poznámce: Buďte služebníky bez privilegií.

Apoštol zanechává dějinám jeden z kristologických hymnů, které první křesťané určitě recitovali během liturgie. Je to hymnus, který je zároveň vyznáním víry: „Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka...”

Milovaní, nejvzácnějším privilegiem nás všech je, že jsme povoláni žít jako Ježíš, který se zřekl sebe samého a vzal na sebe přirozenost sluhy! Každý z nás je, i když různým způsobem, služebníkem anebo služebnicí druhých. I zde nás proti přirozenému pokušení moci nabádá jasný a lomcující Ježíšův příklad: Dát se do služby těm, ke kterým jsme posláni, dát se do služby i těm, co jsou nevšímaví, co nás odmítají anebo proti nám bojují. Být moudrými a starat se o sebe samé, o naše komunity a společenství, o naše bratry a sestry ..., ale tak, že budeme ochotní dát celý svůj život. Jít do misií znamená odpovědět na povolání darovat svůj život až do posledního dechu, jak to udělal don Bosko pro své chlapce. Naším privilegiem ať je vždy služba těm, kteří to nejvíc potřebují, mladým, kteří jsou nejvíc ohrožení a nejchudším lidem.

Nakonec se dostáváme k třetí poznámce, o kterou se s vámi chci podělit: Plňte Otcovu vůli.

Plnit Otcovu vůli je jediným pevným horizontem našeho života jako pokřtěných a zasvěcených lidí. Není nic důležitějšího. A Otcovu vůli nemůžeme plnit sami, samostatně, považující se za vykupitele v novém vydání. Nikdy! Nikdo z nás není povolaný k tomu, být mesiášem! Nikdo z nás není povolaný ignorovat komunitní život a život společenství, společnou práci, společné angažovaní se bok po boku s jinými vychovateli–pastýři. Není možné nebýt – bez ohledu na vzdálenosti – v hlubokém společenství ducha a úmyslů, modlitby a lásky.

Bratři a sestry, Pán nás povolává a posílá, abychom byli učedníky misionáři, kteří prožívají nejen velké Ježíšovo přikázání vzájemně se milovat, ale i uskutečňovat sen a touhu Ježíše, kterou on sám vyjádřil modlitbou při svém rozloučení: „Otče Svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my“ (Jn 17,11).

Plnit Otcovu vůli znamená svědčit před světem, že jsme schopni být bratry a sestrami mezi sebou a se všemi muži a ženami dobré vůle mimo hranice vyznání víry, náboženství anebo zvyků.
Pán nás opět volá jménem, posvěcuje nás a posílá, abychom byli jako jeho milovaný Syn Ježíš Kristus a abychom ho ohlašovali. Já vás vyzývám a prosím: buďte přímí jako Bůh, buďte služebníci bez privilegií a vždy plňte Otcovu vůli.
Jen pod mateřskou a něžnou ochranou Panny Marie, Učitelky dona Boska, a s jejím každodenním poučováním se můžeme stát skutečnými učedníky misionáři a napomáhat k tomu, „... aby každý jazyk vyznával: «Ježíš Kristus je Pán!» ve slávě Boha Otce“.

                ( Z Il Bollettino Salesiano, prosinec 2014
                             přeložil  Roman Farion )

Myšlenky hlavního představeného ke stažení ZDE >>

nebo v sekci >> Ke stažení