O tom, že Ochovi budou křtít děti jsme věděli už dávno. Nechal jsem jim zarámovat obraz Matky Markéty a ten se nám podařilo jim odevzdat už v pátek. Měl jsem strach ho tahat po Ostravě abych ho nerozbil. V neděli jsme k Ochům přijeli krátce po jedné hodině. Čekali asi 150 lidi na oběd a zůstali tam hlavně ACS. Pozdravili jsme všechny a snědli polévku a veliký řízek se salátem. Zajistili jsme kuchaře který uvaří na semináři o formaci oběd. Netušil jsem, že někteří Spolupracovníci jsou až tak ochotni. To považuji za veliký dar. Nechci zveřejnit jeho jméno, abych ho nevystavoval tlakům.
Když jsem viděl s jakou láskou a nadšením pečuje EX o své páté dítě tak jsme si říkal, že možná by toho zvládla i víc. Některým lidem asi Pán fakt odplácí na počtu dětí. Sokolovna byla veliká a tak všude byl dětský smích a život, děti běhaly do sytosti, jídla a pití bylo dost. Každý se snažil ukázat, že žije. Čas je neúprosný a i mála návštěva je víc než nic. Přejeme tedy Hance a Tomášovi hodně trpělivosti při křesťanské formaci děti a odvahu probojovávat soukromý dětský domov rodinného typu. Hlavně vydržte. Ostatní si třeba koupíte.
Jako všechno krásné tak i toto krátké zastavení rychle uběhlo. Kolik však toho člověk zmůže. Já alespoň ne moc, a to ještě večer slavil náš ředitel biblický věk.
Peterkovi nás vzali do Pardubic na vlak.Ať jim to Pán odplatí na počtu vnoučat. Monika je už babička a Vláďa je dědeček jako hrom.
Jan Ihnát

Hanka.jpg	Irena a videni.jpg	krasa a ACS.jpg
PA130051.JPG	PA130052.JPG	PA130059.JPG