Společenství - Brno Líšeň

1.11. jsem odjel na návštěvu Společenství - Brno Líšeň. Jel jsem dříve protože zkušenost mě učí, že dálnice ve špičce může připravit různá překvapení.Delegát Vašek Č. už na mě čekal na Zvonařce a tak příchod do Líšně jsem měl usnadněný.Takže už ve dvě jsem byl na Středisku a ten čas využil na rozhovor se Spolupracovnici která tam působí, trochu na překládání a potom večer jsem měl ve farnosti mši.Po mši bylo setkání místního Společenství a tak jsem poznal i ty které jsem dlouho neviděl anebo znal jenom podle jména.Po setkání jsem jel do Kotvrdovic spát a v sobotu byl výlet do jeskyně v Moravském Krásu - byla nově rekonstruovaná - velice hezky - a potom ještě Senetářov - pozdravit starou gardu Spolupracovníků u Málků. Jak Vančurovi tak Málkovi drží republikové unikům, že i jejich děti mají stejné salesiánské povolání jako jejich rodiče.Potom ke Slavíčkům v Líšni a v neděli jsem měl mši v tělocvičně. Po mši bylo farní kafe.Atmosféra v hale je otevřená a společenství se formuje.Kafe platil ten koho zvolili v komunálních volbách.Líšeň je typické sídliště a tak to všechno chce trpělivost absolutní.Někdo citoval výrok jedné paní která volila lidovou stranu protože Salesiáni jsou jediní kdo pro mládež něco na sídlišti dělá.Jenom, aby to dělali dobře a přineslo to plody. Na oběd jsem byl u Pospíšilů a odpoledne ještě jsem skočil do Rosic.Tam problémy jsou, situace je jiná než v budějovické diecézi a Petr Koutský byl brněnské zapůjčen na pět let a aby taky dochoval rodiče.Uvidíme se tam v lednu.Potom jsem ještě byl u Kohoutků a potom u Nečasů.Ti měli maminku v nemocnici.Večer se dobře povídá, ale aby slova byla nositelem milosti tak to chce se modlit, modlit, modlit.V pondělí ráno zase na středisku, společná mše potom vyzvednout zapomenutý brevíř a potom autobus.V autobuse se dobře spalo, ale zase jsem nemohl spát doma. To však vím proto bych neměl spát.Člověk je však slabý a nenapravitelný.Největší radost jsem měl když jsem zjistil, že XY pravidelně rozjímá.Píšu to pod značkou, aby ostatní nebyli pohoršení a pokoření, že nejsou schopni pravidelnosti. Závěr: "Společenství budí veliké naděje, ale potřebuje dobré formátory a odvahu a trpělivost jít do hloubky".
Jan Ihnát

PB010005.JPG	PB020013.JPG
PB020016.JPG	Slavicci.jpg