Rosice - Žilina ...

Už dost dlouho jsem měl domluvené s páterem Koutským, že navštívím místní společenství Rosice. Zprávy o jeho existenci se rozcházely a tak jsem nevěděl co si mám o tom myslet. Lidé z místního společenství jsem znal, ale neuvědomoval jsem si, že patří do Rosic. Po nemožnosti dovolat se na faru jsem nakonec volal Karlovi Kučovi. Ten po poradě s ostatními domluvil program. Ten vždycky přijímám a podrobuji se mu. V pátek jsem přijel k Jašům a tam jsem i přespal. Marie slavila kulaté narozeniny. Nemyslím si, že by se bála vyslovit číslo, ale pro někoho to může být hádanka. Měl jsem možnost mluvit s Jašovými v klidu a potom když večer přišel Karel Kuča tak jsme šli na faru. Tam večer proběhl v přátelském rozhovoru i ve společné modlitbě. Vyslechli jsem radosti i bolesti pátera Petra i srovnávání pastorace v Čechách a na Moravě (Byl brněnské diecézi půjčen na pět let proto, aby se mohl postarat o své rodiče kteří bydli asi 8 km od fary. Maminka už umřela a tatínek je sám). V sobotu jsem se u Jašů dost a dobře vyspal a v 11.30 pro mne přijel Mirek Staněk. Jeli jsme k nim do Rudky. Mirek podniká, má autorizovanou opravnu na Nokii a dělají různé věci s telefony. Tam byl i oběd - byly halušky s bryndzou - a potom jsem byl předán Nekužům a po krátké zástavce u nich jsme jeli do Rosic k Hájkům. Hájkovi dělali mnohé věci s páterem Medem. Potom bylo v 17 hodin setkání u Jašů kde byla mše a oslava narozenin Marie která je po operaci srdce. Tam přišel kdo mohl. Setkání bylo v přátelském duchu, a jako všechno dobré to tak rychle uteklo. Večer jsem šel spát ke Kučovým - bydlí vedle v Neolovicích a Karel je už čtvrté volební období starostou - a tam jsme mohli večer prohodit pár slov. Kučovi bydlí na faře. Ráno jsme vstávali brzo protože už v sedm byla mše a já jsem musel být v 8.45 na autobusovém nádraží v Brně a jet do Veselí nad Moravou. U Kučových se mi líbilo jak krásně byl upravený a vytopený kostel a jaké krásné vztahy měly mezi sebou jejich děti. Vidím, že tady hodně závisí na kvalitě vztahů mezi rodiči. Připadalo mi to jako by byli bez hříchu, ale jen aby jim to vydrželo. Ve Veselí jsem byl v 10.10 a potom jsme jeli s Petrem Hanákem - starosta v Hroznové Lhotě a pravnuk slavného malíře Slovácka Joži Úprky. A já jsem takový drb nevěděl - do Žiliny. Tam jsme chtěli pozdravit a představit se novému světovému delegátovi pro Spolupracovníky. Jmenuje se Stepan Bolkovac. Je Chorvat, má 54 let. Byl chorvatským provinciálem, staral se o chorvatské emigranty v Německu a teologii studoval v Neapoli. Do Žiliny jsme dojeli mimořádně rychle a ihned jsme našli dům. Překvapily nás nesmírné zástupy které vycházely z kostela. Slovenští Spolupracovnici zvolili o tom víkendu novou radu. Don Stepan nám věnoval asi přes hodinu a půl. Darovali jsme mu láhev kterou mu poslal pán Jaša, udělali fotky, vzali nějakou dobrou duši do Dubnice a uháněli do Hroznové Lhoty. V Žiravinách u Hanáků se ještě večer sešli někteří Spolupracovníci, prohlédli jsme si novou kapli v Žeravinách - vejde se tam 200 lidí, Žeraviny víc nemají - na kterou daroval jeden emigrant asi 3 miliony jako naplnění slibu za šťastnou emigraci. Člověk si připadá jako v jiném světě. Když slyším, že tam se v postní době plesy a taneční zábavy nekonají tak si připadám jako v Jiříkově vidění. Ráno jsem vstávali v klidu, Hanákovi mě dovezli na 9.30 na autobus, počkali až odjede, zamávali mi a já si mohl v autobuse dělat co chtěl. Dalo se tam i dobře překládat. Cesta však byla dlouhá. Všechno jednou skončí a tak po 5 hodinách přišla i Praha. Díky Bohu za všechno. Za tolik krásného i za to co se mi nelíbilo. I to co se mi nelíbí je dar Boží. On je Pán. On moudře ví proč mi to dává.
Jan Ihnát

Bolkovac.jpg	Bolkovac-Hanak.jpg	Hajkovi.jpg	Ivana.Stankova.jpg
Kuca.Vitek.jpg	Nekuzovi.jpg	Hanakovi.jpg	Kucovi.jpg