Říjen

Říjen

Jaký je rozdíl mezi moderní ženou a Pannou Marií? Žádný. Obě mají dítě v jeslích a doma chlív.

Jedna žena dala na hrob svého manžela napsat: ”Odpočívej v pokoji, drahý manželi!” Ti, co ji znali, dodávali: ”Dokud za tebou nepřijdu.”

Pan farář jel večer na kole . Tma nebyla úplná, stmívalo se, a tak si chtěl ještě něco vyřídit. Zastavil ho policajt a říká: ”Za to, že jedete na neosvětleném kole, zaplatíte pokutu sto korun.” ”Ale mně se nic nemůže stát. Se mnou je anděl strážný!” ”Á, tak vy jste dva! Tak zaplatíte dvě stovky!”

Muž ve zpovědi říká: ”Zase jsem to přehnal při pití vína.” ”Ale i ten dobyteček ví, kdy má dost vody!” říká kněz. ”Kdy mám dost vody, to vím taky!” namítne kajícník.

Pan Novák odešel do nemocnice, aby se podrobil těžké operaci. Narkózu mu dával vousatý lékař. Když pan Novák otevřel oči, pravil překvapeně: ”Jé, pane doktore, já jsem musel asi hrozně dlouho spát, když jste mě uspával, měl jste krátké vousy a teď máte obrovský plnovous.” Muž s plnovousem promluvil: ”Já nejsem lékař,” pane Nováku, ”já jsem svatý Petr!”

Baví se dva chirurgové v závodní jídelně při obědě: Jeden z nich říká: ”Představ si, co se mi dneska ráno stalo. Tak ti operuji, operuji a najednou koukám, že pitvám.”

Potkali se dva známí. Jeden z nich měl veliký kufr. ”Člověče, kam jdeš s tím kufrem?” ”Žena mě vyhodila z bytu.” ”Cože, to je tak drzá? To si dovolila? Kdyby si něco takového dovolila ta moje, tak bych ji snad zabil.” ”No a co si myslíš, že mám v tom kufru.”

”Máte mražené držky?” ptá se pán v prodejně masa. ”Ne, my tady topíme.” odpovídá prodavačka.

V papírnictví: ”Máte toaletní papír?” ”Ano, ale jen dřevitý.” informovala prodavačka. ”Směla bych si ho zkusit?”

Reklamní slogan na hřbitově: Mrtví, používejte výhradně Olšanských hřbitovů.

Na bráně jednoho hřbitova se objevil nápis: Kdo nezaplatí hřbitovní poplatek do konce listopadu, bude ze hřbitova vykopán!

Svatá Tereza z Avily byla žena z masa a kostí. Jednou unavená až k smrti po namáhavém dni si zranila nohu. Spontánní ve svých projevech k Bohu říká: ”Pane, už jen to mi scházelo!” ”Já tak jednám se svými přáteli”, odpovídá Pán. Tereza se smyslem pro humor říká: ”Nyní chápu, proč jich máš tak málo.”

K apoštolskému nunciovi Roncallimu na recepci posadili dámu, která byla velice spoře oděná. Ten to nemohl nechat jenom tak. Vzal mísu s ovocem a nabídl té dámě jablko. ”Jak to?” ”Co to znamená?” ”Eva, když pojedla ovoce, poznala, že je nahá.”

Kluci se jeden před druhým vytahují: ”Můj strýc je kněz a lidé mu říkají velebný pane.” pochlubil se jeden. ”Můj strýc je biskupem a lidé mu říkají Vaše eminence.” přebil ho druhý. ”Můj dědeček má 150 kilo a lidé, když ho vidí, říkají: můj Bože.” triumfoval třetí.

Dědeček večer říká babičce: ”Babičko, já už umřu, rána se nedožiji.” Babička tedy dědečkovi říká: ”Posaďme se tedy, prohlídněme si fotografie, povzpomínejme na staré časy.” Sedí, prohlížejí si fotografie, vzpomínají, najednou se babička podívá na hodiny a říká dědečkovi: ”Já už jdu spát, ty ráno stejně nevstáváš, tak ještě jít spát nemusíš.”

Přijde Sára za Kohnem a povídá mu: ”Kohn, půjč mi dvě stovky!” ”Teda Sára, na co ty potřebuješ dvě stovky?” ”Ale neptej se a koukej mi je půjčit!” ”To bych teda rád věděl, nač?” ”No, víš, Kohn, naše Rebeka, dcerka naše jediná, bydlí přece v tom pokoji, co má okna do ulice a každý večer, když se svléká, tak ten mizera Roubíček na ni kouká ze svého okna přímo naproti! Tak ji chci koupit záclony, vždy? to je přímo hloupé, co ten darebák dělá!” ”Tak to teda ne, Sára! Vyměníš si pokoj s Rebekou a záclony ať si koupí Roubíček!”

Potkal Kohn Roubíčka a ptá se ho: ”Roubíček, voni jsou takový pravověrný, řekněte mi ale, uměj voni vůbec hebrejsky?” ”No, to je mi teda otázka, Kohn, samozřejmě, že umím hebrejsky!” ”No tak když tedy jo, tak mi přečtou, co je napsáno tamhle na té zdi.” ”Tam je napsáno - voni jsou vůl” ”Tak viděj, že neuměj hebrejsky, Roubíček. Kdyby totiž hebrejsky uměli, tak by věděli, že hebrejsky se to čte pozpátku. Tam je totiž napsáno - vůl jsou voni!”

Víš, jak se udrží veš na holé lebce? Vší silou.

Víš, jaký je rozdíl mezi jednoročním bejčkem a čtrnáctiletým děvčetem? Třináct let.

Víš, proč má pes ocas? Aby se nepřevrátil, když vyplázne jazyk.

Víš, jak se chytne blecha? Zažene se na půdu a odtáhne se jí řebřík.

Je to na stromě a kašle to, co to je? Nachlazené jabko.

”Máte rád psy, pane?” ”Jo, já jím všechno”.

Povídaly si dvě mladé dívky: ”Mám ráda orchideje.” ”Já taky, ale máma mě na ně nechce pouštět.”

Jeden mladý právník si stěžoval u nebeské brány svatému Petru: ”Proč jsi mě zavolal již tak mladého?” Svatý Petr se podíval do velké knihy a řekl: ”Podle hodin, které jsi započítal svým klientům, musíš mít nejméně sto let.”

Protože se Einstein zajímal o mnohem důležitější věci, měl s každodenními životními záležitostmi určité problémy. Po jedné přednášce při jízdě vlakem nemohl najít svoji jízdenku. Prohledal všechno, obrátil všechny kapsy naruby, ale marně. Průvodčí s ním měl soucit a navrhl mu, aby si koupil jednoduše novou jízdenku a když tu starou najde, může ji vrátit a dostane své jízdné zpět. ”To by nebyl problém,” řekl Einstein, ”ale bez té jízdenky já vůbec nevím, kam vlastně jedu.”

Na charismatické konferenci: ”Kdo chce kafe, ruce dolů!”

K nebeské bráně přijde veliká skupina žen. Svatý Petr jim říká: ”Která z vás nebyla nikdy manželovi nevěrná, tak a? jde přímo do nebe. Jinak musíte do očistce.” Velký zástup se vrací až na jednu, která si kráčí dál. Svatý Petr na ně volá: ”Tu hluchou si vezměte s sebou.”

Víte, který kůň vidí stejně dopředu jako dozadu? Slepý.

Víte, jaké jsou české dálnice? Kousek dobré cesty a dál nic.

Záchranka nakládá do sanitky muže, z kterého teče krev, je celý pořezaný na nohou a na rukou. Jedna zvědavá paní prorazí davem přihlížejících a ptá se členů záchranné služby: ”Prosím Vás, co se mu stalo?” Sani?ák odpovídá: ”Víte, to je nemoc starých a svobodných pánů, pořezal se o ponožky.”