Březen

  1. Je pravda, že ženy žijí déle? Vdovy určitě.
  2. Dva muži pozorují oblohu. ”Už jsi někdy viděl létající talíře?” ”Ano, už několik dnů po svatbě.”
  3. ”Ani se mě nezeptáš, jak se mám?” ”Jak se tedy máš?” ”Ani se neptej.”
  4. ”Vy máte krásné oči, slečno, lze z nich vyčíst úplně všechno.” ”Opravdu? A neurazil jste se?”
  5. ”Kde jsi byla Marie?” ptá se jedna přítelkyně druhé. ”V saloně krásy.” ”Copak? Zas tam měli zavřeno?”
  6. Bachař křičí na vězně: ”Stůjte, stůjte, nebo ztratím místo.” Vězeň: ”Nebojte se, vezměte si moje.”
  7. Jedné vzácné návštěvě ze země, kde byla komunistická strana ještě slabá, ukazují Kreml. Přijdou do takové veliké místnosti, kde jsou desítky hodin. Všechny ty hodiny ukazují jiný čas. Na otázku, proč ty hodiny ukazují jiný čas, byla daná tato odpověď: ”Ty hodiny ukazují čas ve všech větších městech světa. Měli jsme jednou nepříjemnost. Volali jsme papeži, jak se má po atentátu, a ono to bylo dvě hodiny před atentátem.”
  8. V roce 1929 jde po Václavském náměstí pohřební průvod. Pohřební vůz táhnou pomalu černé koně, na něm rakev. Za rakví kráčí pán s obrovskou dogou a za ním strašně dlouhý zástup mužů. Jeden z přihlížejících nevydržel pohled na tento divný průvod, přiběhl k pánovi s dogou a ptá se: ”Prosím Vás, kdo to zemřel?” ”Moje tchyně”, zní odpověď. ”Co se jí stalo?” ”Zakousl ji ten pes.” ”Mohl byste mi toho psa půjčit?” ”Ano, ale stoupněte si do řady.”
  9. Rozhovor dvou moderních mladých lidí. ”Proč jsi vlastně nechal Marii?” ptá se Jan svého přítele. ”My jsme si nerozuměli. Já jsem se totiž domníval, že pracuje ona a ona se domnívala, že pracuji já.”
  10. Jeden lékař, akademik, zkoušel studentku medicíny. Ta však velice plavala. Již chtěl vyslovit osudný ortel, když si vzpomněl, že se za tu dívku jeden kolega z profesorského sboru přimlouval. Ač nerad, zkusil ještě jednu nejlehčí otázku: ”Struma. Co o tom víte?” Slečna zase nic. ”No, slečno, jak se jí vlastně lidově říká?” pan profesor se jí pokoušel pomáhat. Slečna ticho. ”Tak tedy, jak byste řekla, pochopitelně jenom v duchu, pánovi, který by vám v tramvaji pořádně šlápl na nohu?” ”Ty krávo”, vyhrkla dívka. Zkoušející kapituloval, vzdal se snahy něco zachránit.
  11. Jedna nová sestřička na chirurgii v Motole, ještě s čerstvým maturitním vysvědčením v kapse, připravovala injekce. Otevřela ampulku a začala natahovat injekční roztok do stříkačky. Injekční jehlu si dala mezitím do úst. Staniční sestra na ní zírá a nevěří svým očím: ”Prosím vás, sestro, co to děláte? Co ta jehla v puse?” Ale mladá sestřička ji uklidňuje: ”Nebojte se, já ji nespolknu.”
  12. Na jednom neurologickém oddělení vyšetřoval primář pohlednou, plnoštíhlou pacientku v nejlepších letech. Pacientka žertovala, mírně koketovala a panu primáři dalo určitou práci, aby udržel náležitý odstup. Došlo i na vyšetření reflexů. Vyšetřující poklepal kladívkem na koleno. Pacientka nabyla dojmu, že primář konečně roztál, že je to projev familiárnosti a že mu musí jeho galantní žert oplatit. Tak se tedy nerozmýšlela a laškovně ho plácla přes zadek. Co bylo dále, není přesně známo, údajně primář ztuhl, zalapal po dechu a pak beze slova vyběhl z ambulance.
  13. Jeden vojenský lékař, odborník otorinolaryngolog, vyšetřoval na ambulanci vojáka, poslaného s diagnózou nedoslýchavost. Sestra posadila vojáka na židli a doktor se začal vyptávat. Vojáček neodpovídal. Doktor zvýšil hlas a vojáček nic. Lékař se zachmuřil: ”Hm, simulant”, pomyslil si. Odstoupil, obešel vojáčka zezadu a upustil za ním plechovou misku. Ta zadrnčela, vojáček úlekem poskočil. Vida ho! Tedy přece slyší, simulant jeden! A pustil se do vojína s plnou vervou. Ten však opět nic. Jiný doktor, který tam byl též přítomen, se přiblížil a spustil na vojáčka maďarsky. Ten se rozzářil, rychle odpověděl, konverzace byla navázána a ze simulace a z nedoslýchavosti sešlo.
  14. K jednomu lékaři stomatologovi ve východních Čechách přišel kdysi dávno, bylo to ještě před druhou světovou válkou, jeden sedlák. ”Pane doktore, prosím Vás,udělejte mé ženě hořejší zuby, pěkně parádně, a? to něco koštuje. A prosím Vás, nechci, aby o tom něco věděla, rád bych jí je dal jako překvapení k Ježíšku pod stromeček.” Doktor se chvíli nezmohl na slovo.
  15. Přišel pacient k lékaři s hrozným kašlem. Lékař mu něco předepsal. Vzal si ten lék ještě před ním a odešel. Zdravotní sestra říká nesměle lékaři: ”Pane doktore, já se Vám do toho nechci míchat, ale domnívám se, že jste tomu pacientovi, co odešel, předepsal něco na průjem.” Lékař vzal sestru k oknu a říká: ”Vidíte toho pacienta, jak stojí na autobusové zastávce a bojí se zakašlat?”
  16. Posluchač cizí národnosti dělal zkoušku z patologické anatomie u jednoho známého profesora. Posluchač měl velké konexe a u profesora bylo mnoho stran intervenovat, dokonce z diplomatických kruhů. To však na zkoušejícího neplatilo, něco takového neměl rád. Posluchač uměl velice málo a zkouška také podle toho dopadla. Nakonec pan profesor vytáhl z kapsy korunu (tehdy to stačilo na lístek na tramvaj), podal ji udivenému studentovi a procedil mezi zuby: ”Tady máte korunu na tramvaj a jeďte tramvají támhle za kopec”, a mávnutím ruky ukázal přibližně směrem, kde byla druhá, konkurenční patologie, ”tam tu zkoušku při vašich stycích uděláte.”
  17. Policista na křižovatce křičí do vysílačky: ”Pošlete mi sem kanystr šaratice, je tu hrozná zácpa!”
  18. Paní učitelka napsala jednomu žákovi poznámku: ”Váš syn smrdí.” Rozčílená matka tam připsala: ”Prosím učit, ne čuchat.”
  19. Jedna učitelka říká žákům: ”Otevřete okna, a? necítím pach vašich leností a neschopností, tlejících a rozkládajících se v mozku.”
  20. Před mnoha lety přinesl malý Pepíček domů v žákovské: ”Dejte svému synovi deset korun na Vietnam.” Otec vzal pero a připsal: ”Kluk zlobí, nikam nepojede.”
  21. Maminka se podívala Pepíkovi do žákovky a naříká: ”No to je hrůza.” Tatínek to poslouchá a ozve se. ”Copak zas vyvedl?” ”Sice nic, ale dostal zase pětku ve škole.” ”Copak zase nevěděl?” ”Nevěděl, kde je Afrika.” ”Afrika?”, říká tatínek. ”To musí být někde blízko, protože k nám jezdí černoch do práce na kole.”
  22. Víte, jaký je rozdíl mezi starými a novými knihami? Staré knihy byly vázány do vydělávané svinské kůže, ale měly božský obsah. Dnes mají knihy božské vázání, ale svinský obsah.
  23. Začínající chirurg: ”Pane profesore, co je nejdůležitější při operaci?” Profesor: ”Hlavně se nepořezat!”
  24. Výrok pacienta na operačním stole těsně před působením narkózy: ”Tu masku si klidně můžete sundat, doktore, stejně jsem Vás poznal!”
  25. Pacientka: ”Pane doktore, mně je strašně zle, já tolik trpím, pane doktore, radši mě zabijte!” Lékař: ”Prosím vás, mlčte a neraďte!”
  26. Víš, jak naučíš slepici štěkat? Vezmeš si ji za manželku.
  27. Poté, co bylo dostavěno nové proboštství na Vyšehradě: ”Jisté mlékařce, jedoucí minulou sobotu po trhu Vyšehradském domů, splašil se mezi branami kůň a pádil tryskem i s vozem do kopce. Teprve na planině se náhle zastavil a dal se do usedavého štkaní. A proč to? Inu, spatřil tu znamenitou gotiku nového proboštství.”
  28. Maminka: ”Tak co, Pepíčku, byl jsi se podívat u pana řezníka, jestli má telecí nožičky?” Pepíček: ”Byl.” Maminka: ”No a má je?” Pepíček: ”Já nevím, on si nechtěl sundat kalhoty.”
  29. Tatínek: ”Maminko, nevíš, proč je náš Pepíček tolik naštvaný, rozčílený a proč pořád nadává?” Maminka: ”Vím, večer si omylem dvakrát vyčistil zuby.”
  30. Pepíček: ”Tati, někdo chce asi s tebou mluvit telefonem.” Tatínek: ”Jakpak jsi na to přišel?” Pepíček: ”Teď zazvonil telefon, já jsem ho vzal a ze sluchátka se ozvalo: Jsi to ty, vole?”
  31. Pepíček nabídl tetičce bonbon. Potom se jí ptal: ”Tetičko, chutnal ti ten bonbon?” ”Ano, byl dobrý, Pepíčku.” ”No vidíš a náš Punťa ho vyplivl.”