Cesta na blahořečení tří nových členů salesiánské rodiny a první spolupracovnice

Výzvu, zda by někdo nejel na blahořečení první spolupracovnice, jsem považoval jenom jako hec. Nepočítal jsem s tím moc, že by někdo jel. Ti co mají peníze nemají čas a ti co mají čas tak nemají peníze. To snad jenom kdyby se stal zázrak a ti co mají peníze zaplatili těm, kteří na to nemají.

Nakonec se ukázalo, že malinkatá skupinka pojede. Považoval jsem to za svoji povinnost tuto skupinku doprovázet. Nějaké zkušenosti s Římem mám a tak jsem si myslel, že jim mohu prospět. Ubytování nám sehnal páter Vyhnálek jenom za Římem – Aquila - a vzdálenost od Říma jsem se bal říct, aby je to neodradilo – bylo to přes 100 km. Na mapě to sice bylo daleko, ale realita to byla horší. Projet celý Řím je taky problém. Pozitivní věc byla, že na Velehradě byli dojati tím kde bydlíme a tak jsme tam mohli mít auto a zázemí. Vyrazit jsem nemohli dříve než k večeru ve čtvrtek 22.4. a tak představa jet 1290 km přes noc děsila.Ani po různém hledání jsme nějaké přespání po cestě nesehnali.Na poslední chvílí se to těžko shání. Auto bylo sedmimístné a nás bylo 6. Bylo to auto i rychlé a řidiči – manželé Novotní – jeli rychle a dobře. Ani jsem se nemusel modlit. Aquila leží ve vysokých horách – blízko Jadranu - a tam si člověk uvědomí jak je celá Itálie z mramoru. Dojeli jsme šťastně do Aquili a po krátkém odpočinku jsme vyrazili do Říma. Tam právě slavil páter Hrubý 80 let.
Večer jsme navštívili náměstí svatého Petra, nejznámější náměstí Piazza Navona a domu jsme se dostali velice pozdě. V sobotu se potom těžko vstávalo, a tak jsem po cestě a všech procedurách mohli jit do baziliky svatého Petra až kolem poledne – bez přísné kontroly to nejde. Prošli jsme Římem. – Na antické Foro Romano byl volný přístup, a tak jsme mohli obdivovat místo, kde bydlely Vestálky, Titův oblouk atd. Vrátili jsme se metrem – zrovna byla revize jízdenek – ke svatému Petru a šli jsem na pizzu. Pro většinu jediné normální jídlo během pobytu. Vyvařovat nebylo kdy – prostě na mnohé věci nebylo kdy. Přijeli jsme do Aquily před půlnocí a v neděli v 8.30 jsme už byli zase na Velehradě. Vstupenky jsem měli do první řady, a tak jsem viděli všechno dobře. Tuto neděli bylo blahořečeno 6 lidí. Kromě členů salesiánské rodiny ještě další tři sestry:

Nemesia Valle – z kongregace Suore della Carita di Santa Giovanna Antida Thouret – Italka ;

Laura Montova – zakladatelka kongregace Suore misionarie di Maria Immacolata a di Santa Cateina di Siena

Maria Guadalupe Garzia Zavala – Kolumbie
Spoluzakladatelka Ancelle di Santa Margherita Maria dei poveri.

Augusto Czaroryski – kněz – salesián – polský princ a bratranec španělského krále.

Eusebia Palomino Yenes – FMA – Španělka

Alexandrina Maria da Costa – ACS

Na náměstí svatého Petra si člověk uvědomí univerzalitu církve. Svatý otec byl ve výborném stavu. Celou homilii měl sám. Nechápu, kde se ta síla v něm bere. Nakonec ještě byla jízda papamobilem po náměstí. Každý měl knížku, a tak mohl všechno si přečíst a zpívat. Odpoledne si organizoval každý sám. Já jsem jel na akademii ke cti nových blahoslavených členů salesiánské rodiny. Každý představený větve představil blahoslaveného člena. Alexandrinu - ACS představoval Rosario Maiorano, Czartoryského hlavní představený. Hrál orchestr a zpíval sbor z naši univerzity. Stihl jsem najít tady hlavního sekretáře – osobně pozvat ho do Prahy a vyfotografovat ho, pozdravit osobně hlavního představeného - a říct mu, že jsme oslavili 30-té výročí úmrtí Trochty (ihned reagoval na to) – a vyfotografovat ho. Na Velehradě jsme povečeřeli – je tam možnost malé kuchyňky – a vypravili jsem se do Aquily. Cesta byla sice trochu delší, ale nakonec jsme do Aquily dojeli. Salesiáni od nás vzali jenom symbolickou cenu za ubytování a už jsme mohli směřovat na jadranské pobřeží. Majestátnost hor byla fantastická. Se sněhem to vypadalo fantasticky. Potom se otevřel fantastický pohled na moře. Lýdii Strakové bylo špatně, a tak se řidiči rozhodli, že si trasu prodlouží o nejakou tu stovku kilometrů a zavezou ji domů. Nakonec i naše jízda skončila kolem dvou hodin v Kobylisích.

Na takové akce musí být člověk tak trochu blázen. Racionální důvody se hledají špatně. Myslím si, že nikdo nelitoval a že všichni mohli říct jenom Pán Bůh zaplať. Teď je jenom jeden veliký úkol: uvést poselství nových blahoslavených do života. Tedy to nejtěžší nás ještě jenom čeká.

Poselství:
Alexandrina: vysoká hodnota čistoty
Czartoryski: důležitost jit za povoláním od Boha
Eusebia : milovat Boha je možné, i když je člověk chudý a koná obyčejné věci.


Jiní Vám napíší víc. Pro teď alespoň něco.
Jan Ihnát