Dvacetileté výročí prvních spolupracovnických slibů na Moravě.
Autor: Věra S. <>, Téma: Rubrika formačního snažení, Vydáno dne: 07. 04. 2006Začátkem osmdesátých let se v Rosicích na faře u otce Oldřicha Meda začalo scházet společenství několika manželských párů, které se stále rozšiřovalo.
Na pravidelné setkání jsme se sjížděli nejen z Brna a okolí, ale také ze Znojma, Jihlavy, Moravského Krasu a Šumperka. Pod skvělým a v pravdě otcovským vedením otce Meda jsme poznávali dona Boska, jeho preventivní systém, salesiánskou historii i přítomnost. V rodinné atmosféře jsme postupně přijímali salesiánského ducha. Otci Medovi pomáhali p.Josef Brtník a p.Josef Daněk. Nedílnou součástí každého setkání byla vždy obětavá a trpělivá hospodyně Maruška Koutná a její maminka. Obě jsou také salesiánské spolupracovnice. Jedna už na věčnosti, druhá stále mezi námi.
V roce 1984 někteří požádali o složení slibů a přijetí do salesiánské rodiny. Po asi jeden a půlroční přípravě jsme v Rosicích na faře dne 9. 11. 1985 složili do rukou tehdejšího inspektora p.Ladislava Vika spolupracovnické sliby. Byli to manželé Marta a Ivan Slavíčkovi, Ludmila a Jiří Jenišovi, Pavla a Svaťa Rybovi, Jiřina a Petr Levákovi, Helena a Luboš Gajdůškovi, Marta a Miloš Jansovi a Růžena Ryšavá ( nyní Pavelková).
V sobotu 25. 3. 2006 jsme se po několika odložených termínech v Rosicích sešli, abychom za vše poděkovali a spolu zavzpomínali. (Levákovi a Gajdůškovi nemohli přijet.)
Naše setkání začalo na hřbitově u hrobu p. Meda, kde na nás čekala Maruška Koutná. Po modlitbě jsme se přesuli do kostela a pokračovali modlitbou křížové cesty. Na faře u pohoštění, které jsme si navzájem připravili jsme nejen vzpomínali, ale mluvili ve velké otevřenosti o tom co právě prožíváme, s čeho se radujeme i to co nás bolí.
Já za sebe můžu říct, že i když jsem se na naše setká ní moc těšil, tak to, co jsem tam prožil, daleko přesáhlo mé očekávání. Bylo to srdečné a přátelské setkání s těmi, se kterými jsme prožili kus života a dvacet let patříme do jedné salesiánské rodiny.
Miloš Jansa.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V roce 1984 někteří požádali o složení slibů a přijetí do salesiánské rodiny. Po asi jeden a půlroční přípravě jsme v Rosicích na faře dne 9. 11. 1985 složili do rukou tehdejšího inspektora p.Ladislava Vika spolupracovnické sliby. Byli to manželé Marta a Ivan Slavíčkovi, Ludmila a Jiří Jenišovi, Pavla a Svaťa Rybovi, Jiřina a Petr Levákovi, Helena a Luboš Gajdůškovi, Marta a Miloš Jansovi a Růžena Ryšavá ( nyní Pavelková).
V sobotu 25. 3. 2006 jsme se po několika odložených termínech v Rosicích sešli, abychom za vše poděkovali a spolu zavzpomínali. (Levákovi a Gajdůškovi nemohli přijet.)
Naše setkání začalo na hřbitově u hrobu p. Meda, kde na nás čekala Maruška Koutná. Po modlitbě jsme se přesuli do kostela a pokračovali modlitbou křížové cesty. Na faře u pohoštění, které jsme si navzájem připravili jsme nejen vzpomínali, ale mluvili ve velké otevřenosti o tom co právě prožíváme, s čeho se radujeme i to co nás bolí.
Já za sebe můžu říct, že i když jsem se na naše setká ní moc těšil, tak to, co jsem tam prožil, daleko přesáhlo mé očekávání. Bylo to srdečné a přátelské setkání s těmi, se kterými jsme prožili kus života a dvacet let patříme do jedné salesiánské rodiny.
Miloš Jansa.