Po stopách Františka Saleského

Autor: František Jakubec <jakubec(at)ivysehrad.cz>, Téma: Převzato z tisku, Zdroj: Naše rodina č. 39, Vydáno dne: 14. 11. 2007

Padá sníh, mrzne, fičí, je nevlídno... Co takhle trochu se zahřát ještě jednou vzpomínkou na letní cestovní duchovní cvičení, tentokrát z pera Jany Šilhavé? Stojí to za to... §;-)

Severní Savojsko je bezesporu doménou lyžařů. Neméně lákavé jsou i pláže velkých jezer, ve kterých se zrcadlí alpské štíty. Právě v jejich podhůří prožil svůj život ženevský biskup František Saleský, který inspiroval vznik mnoha řádů a řeholních společností.

Savojský kraj byl obydlený již před 10 000 lety v době kamenné, pak i bronzové a železné. Svůj vliv na něj měli Římané, kteří sem přinesli latinský jazyk a křesťanství. Oblast pojmenovali Sabaudia a založili v něm město Annecy, hlavní cíl naší cesty. Odtud jsme putovali do míst, kde zanechal František Saleský svou stopu.
Prvním zastavením se stala švýcarská Ženeva, v době Františkově významné město Savojského vévodství.

Centrum kalvinismu
V ranních hodinách byly ulice Ženevy liduprázdné, a tak jsme si mohli nerušeně prohlédnout náměstí svatého Petra s katedrálou stejného jména. Bylo by omylem myslet si, že šlo o působiště ženevského biskupa. Ženeva byla v 16. století centrem reformace, proto na náměstí najdeme Mezinárodní muzeum reformace a vnitřek gotické katedrály nás překvapí svou strohostí. Jedinými symboly jsou otevřená Bible v místě hlavního oltáře a nádoba s vodou, pravděpodobně křestní.
Jen vitráže v oknech a vyřezávané chórové lavice připomínají katolickou minulost katedrály. Velkou historickou zajímavostí je vystavená židle, na které sedával sám Kalvín. Katedrála svatého Petra má tři věže, severní a jižní jsou přístupné, prostřední je zvonice se zvonkohrou. Prohlédnout si z výšky Ženevu, známé jezero i nedaleké Alpy, které jí dodávají velké kouzlo, stojí za to. Krásně stověžatá jako Praha ale rozhodně není.
František Saleský několikrát navštívil Kalvínova nástupce Theodora Bézu, ale jako biskup spravoval Ženevskou diecézi z Annecy, které se v té době stalo „Římem Savojska“.

Rodný Thorens
Pouhých sedmnáct kilometrů od Annecy leží vesnička Thorens des Gliéres, odkud savojský světec pocházel. Narodil se 21. srpna 1567 na zámku Sales jako první dítě pána de Sales, který si při sňatku s paní de Boisy vzal její jméno. František přišel na svět dva měsíce před termínem, vypadal prý velmi křehce a bez života. Přesto z něj vyrostl muž evropského formátu, jak to hlásá pamětní deska u jeho sochy uprostřed vesničky Thorens. Do kostela zasvěceného svatému Mořici přinesli rodiče Františka ke křtu – a po letech zde přijal biskupské svěcení. Dnes je kostel zasvěcený i jemu, což je patrné z mozaik, vitráží, obrazů i soch.
Je to zvláštní pocit, stát před křtitelnicí, kde začala Františkova duchovní cesta. Najdeme tu portréty jeho rodičů, ti jsou v kostele pohřbeni, ale i všech následovníků, kteří se jím nechali inspirovat, jako Jana Františka de Chantal, Jan Bosko, Terezie z Lysieux a další. Ne nadarmo je nazýván učitelem lásky.
Od kostela se dá snadno dojít do míst, kde stával zámek Sales. Do dnešních dnů se nedochoval, ale cesta vede kolem zámku Thorens, který patřil Františkovu strýci. Potomci rodu zde bydlí dodnes a umožňují nejen prohlídky, ale i noclehy v zámeckých komnatách.
Na místě Františkova narození byla v roce 1672 vybudována kaple Saleských. Naproti ní stojí kříž označující místo, kde byl František inspirován k založení řádu Navštívení Panny Marie. Je zde opravdu příjemné spočinutí.

V kraji Chablais
Po studiích v Paříži a v Padově, kde František kromě práva absolvoval i přednášky z teologie, dostal čtyřiadvacetiletý doktor práv místo hlavního advokáta u savojského státního dvora. Otec očekával, že se stane jeho následovníkem, ale František toužil po jiné cestě. Po dvou letech otec ustoupil a František byl 18. prosince 1593 vysvěcen na kněze. Za pole působnosti mu byl svěřen kalvínský kraj Chablais se střediskem Thonon. Bylo v něm jen sedm katolických rodin a ve městě platil zákaz sloužit mši svatou.
Cestou do Thonon, které je od Annecy vzdálené zhruba 80 kilometrů, jsme se zastavili v Allinges. Tam měl František na počátku svého působení útočiště, protože kalvíni mu usilovali o život. Vystoupali jsme k bývalé vojenské pevnosti. Dochovaly se z ní však pouze zbytky hradu s opevněním a malá románská kaple, kde František každé ráno sloužil mši. Denně pak odcházel do devět kilometrů vzdáleného města kázat.
Z pevnosti je nádherný výhled na Ženevské jezero a město Thonon. Při pohledu na vzdálenost, kterou František dvakrát denně překonával, jsme zahlédli i jeho věrnost, vytrvalost a lásku ke svěřeným duším. Při svých kázáních v thononském kostele měl po roce působení tři až sedm posluchačů. Promlouval k nim se stejnou láskou, jako kdyby byl kostel plný. Pro ty, kdo se báli přijít, zapisoval svá kázání na letáky a roznášel je po městě. I proto se po své smrti stal patronem novinářů a spisovatelů.
Kraj Chablais se díky Františkově dobrotě, vlídnosti a laskavosti postupně vrátil do katolické církve. Kostel, ve kterém kázal a později sloužil poprvé po mnoha letech vánoční bohoslužbu, nese dnes jeho jméno.
Dovnitř jsme se ale nedostali, protože právě došlo k havárii střechy. Zato jsme objevili dům, kde František později, v letech 1595–1602, bydlel. Město Thonon je dnes malebným lázeňským centrem. Na malých kruhových objezdech měl náš autobus co dělat, aby se vytočil, zato byly nádherně, jakoby nahodile osázené květinami.

Pouť po Annecy
Po biskupském svěcení v tichém farním kostele v Thorens 8. prosince 1602 přišel František Saleský do Annecy a ujal se ženevské diecéze. Měla tehdy přes šest set farností, šedesát klášterů a patnáct výchovných ústavů. František zde působil přes dvacet let, zatímco my jsme měli na putování po místech spojených s jeho životem pouze jeden den. Alespoň máme o důvod víc se vracet.
Bydleli jsme v odlehlé čtvrti, a tak jsme cestou do historického centra nejprve obcházeli podél jezera. Kochali jsme se pohledem na panorama hor i na skotačící francouzské děti na veřejně přístupné pláži. Voda jezera je nezvykle průzračná. Pravděpodobně se tam daří i pstruhům, když je má město Annecy ve znaku.
Po mostě přes řeku Thiou jsme přešli do staré části města, jakoby do jiného světa. Annecy bývá nazýváno La Petite Venise – Malé Benátky. Jeho historické uličky jsou benátským opravdu v mnohém podobné. Zaujalo nás, že řeka protéká kanálem i pod kostelem sv. Mořice, kde František Saleský přijal svátost biřmování a pak tu jako biskup sám rád biřmoval.
Téměř v sousedství stojí katedrála Svatého Petra, založená roku 1535. Původně měla být kostelem františkánů, brzy se však stala útočištěm biskupů. Nejvýznamnějším byl bezesporu František Saleský, jehož život je podrobně zachycen na vitrážích a je mu zasvěcen velký postranní oltář. V nedalekém hotelu Lambert ze 16. století František jako biskup bydlel.
Kostel sv. Františka Saleského sloužil prvnímu klášteru Navštívení, postavenému sv. Janou Františkou de Chantal v roce 1612. Působí světlým a vzdušným dojmem. Tady byly původní hroby sv. Jany a sv. Františka, než byly jejich ostatky přeneseny do baziliky Navštívení, která se majestátně tyčí nad městem.
Před závěrečným výstupem do prudkého kopce jsme minuli sochu Františka Saleského. Trůní obklopený svými knihami, vždyť byl velmi plodným autorem. Jeho nejznámější dílo Filotea se stalo jakýmsi katechismem duchovního života a i po tolika letech udivuje svěžím stylem. Odměnou za trochu potu nám byl překrásný výhled na jezero a okolí z ochozů kláštera. Bazilika je, dalo by se říci, novostavbou, byla dokončena až v roce 1949. Vitráže představují život sv. Františka a sv. Jany de Chantal – oba dva zde odpočívají v sarkofázích z pozlacené mědi.
V malém muzeu vpravo od vchodu do baziliky nás zaujaly jejich voskové figuriny s autentickými šaty, ale i posmrtná maska sv. Františka, která dodnes vyzařuje něco z jeho vlídnosti a dobroty. V obchůdku sester Navštívení jsme kromě pohlednic a dárečků dostali na cestu úsměv jako od Jany Františky.

Jana Šilhavá


Severní Savojsko, francouzsky Haute Savoie, v historii součást samostatného státu, od roku 1860 patří Francii. Má společnou hranici se Švýcarskem a Itálií. Na jeho území najdeme nejvyšší horu Evropy Mont Blanc (4808 m n. m.) a dvě velká jezera: Ženevské – Lac Léman – o rozloze 167 km2 je největším ve střední Evropě a jezero Lac d´Annecy, které je velké 27 km2 a patří k nejméně zakaleným. Hlavním městem Severního Savojska je Annecy, kde na území 13,75 km2, v nadmořské výšce 448 m žije kolem 50 000 obyvatel.

Jana Františka de Chantal (1572–1641)
Urozená dívka se ve dvaceti letech provdala za barona de Chantal a stala se matkou šesti dětí. Po osmi letech šťastného manželství náhle ovdověla. V roce 1604 se setkává s Františkem Saleským a svěřuje se jeho duchovnímu vedení. Po zajištění dětí odjíždí do Annecy, kde společně s Františkem Saleským roku 1610 zakládají kongregaci sester Navštívení Panny Marie přístupnou i starším ženám. Jejich původním posláním bylo spojovat rozjímání se službou chudým a nemocným. Kromě kláštera v Annecy založila Jana do své smrti dalších osmdesát sedm klášterů.

František Saleský (1567–1622)
Vystudovaný právník po vysvěcení na kněze roku 1593 dobrovolně působil čtyři roky jako misionář mezi stoupenci Kalvína v Chablais. Roku 1602 se stává biskupem ženevským se sídlem v Annecy. Není však církevním knížetem, ale pastýřem těch nejmenších. Až do své smrti hodinu denně přijímá chudé ze své diecéze. Často projíždí na mezku celou diecézi – asi 600 farností. Zakládá řád Navštívení, píše knihy o Boží lásce a svatosti, stal se vyhledávaným duchovním vůdcem. Zemřel 28. prosince 1622 v Lyonu. Jeho tělesné pozůstatky byly přeneseny do Annecy 24. ledna 1623, kdy se slaví jeho svátek. V roce 1665 byl prohlášen za svatého a později za patrona novinářů a spisovatelů. Je nazýván doktorem lásky.