PROSBA O MODLITBU ZA „MARKÉTU“

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Naléhavé prosby, Vydáno dne: 20. 05. 2008

Když jsem měla během let tu možnost a čest sledovat cesty Hanky a Tomáše Ochových, často jsem si přitom uvědomovala, jak moc jim fandím a zároveň někde uvnitř hodně trnu. Nejsou totiž žádní troškaři. Na Boží volání odpověděli opravdu odvážně a velkoryse: od r. 2000 provozují soukromý dětský domov rodinného typu „Markéta“ (pojmenovaný – jak jinak – po „naší“ Matce Markétě).

Tuto cestu zvolili proto, aby se mohli spolu naplno 24 hodin denně věnovat výchově těch nejpotřebnějších dětí. Z těchto důvodů je taky moc na salesiánských akcích neuvidíte. Není to tak jednoduché se všemi těmi dětmi někam vydat a už vůbec to není tak snadné, aby je „jen tak někdo pohlídal“. Kromě dvou vlastních dcer jim prošlo a prochází rukama celkem dvanáct dalších dětí (oni sami všechny děti považují za své).
Víme, jak náročná je výchova vlastních ratolestí. O co náročnější to je asi s dětmi, které si do života nesou všelijakou zátěž z minulosti? A je jasné, že tyto děti asi nebudou ve všem předpisové. Pro mě byla ale vždy velká radost pozorovat, jak přes všechna znevýhodnění jejich holky a kluci rozkvétají. Měla jsem možnost s úctou a respektem sledovat, s jakým nasazením, nadšením, vírou a nezdolností do toho Hanka a Tomáš jdou. Oba říkají, že ani nemají čas na hlubší konflikty mezi sebou, protože v té každodenní zátěži jim nezbývá nic jiného, než držet spolu.
Od začátku se museli prokousávat neuvěřitelným množstvím problémů a překonat množství překážek, velmi často i byrokratických. Začínali ve velmi skromných podmínkách, za plného provozu domov přebudovávali, splácí dluhy. A do toho jejich ratolesti rostou, některé jdou do puberty, výchovných problémů přibývá. Aby to zvládli, potřebují od svého okolí důvěru a podporu. Místo toho často víc a více naráží na nedůvěru – bohužel někdy i ze strany různých institucí. A tak musí ještě překonávat zbytečně velké překážky vnější.
V poslední době se zdá, jako by nové a nové zkoušky, často velmi těžké, nebraly konce. Chybí tak potřebný minimální klid na práci. Jak mi psala Hanka, jsou to opravdu „zkoušky víry“ i pro ně pro oba. Není možné psát o všem, čemu musí čelit. O to víc ale chci v těchto dnech , kdy se připravujeme na oslavu Panny Marie, Pomocnice křesťanů, moc poprosit i za to, abychom na ně a jejich dílo pamatovali ve svých modlitbách. Moc je potřebují, prosí o ně a určitě si je zaslouží.
Děkuji!

Monika Peterková