Život po životě

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 16. 03. 2011

Příprava na Velikonoce, a zvlášť prožívání svátků samotných, nás také povede k přemýšlení o smrti a životu po ní. Tímto tématem se podrobně už po dobu třiceti let zabývá autor mnoha knih Moody.

Nejspíš jste četli jeho nejznámější knihu Život po životě. Moody je lékař a filozof, vyslechl tisíce svědectví lidí, kteří prošli tzv. klinickou smrtí. V září navštívil Prahu. Těší se veliké popularitě a důvěře lidí. Kombinace lékař a filozof se jeví pro toto bádání jako ideální. V rozhovoru pro tisk uvedl, že jeho motivem je zvědavost, jak to při umírání a po smrti je. Tato zvědavost ho vedla i k duchovním experimentům. Zjistil, že „umí“ přivolat zemřelé a komunikovat s nimi. To také i zprostředkovává zájemcům, kteří jsou tím nadšeni.
Moji známí (katolíci) již léta navštěvují léčitelku. O tom, že je to „dobrá léčitelka“ jsou přesvědčeni, protože díky jasnozřivosti zná detaily z jejich soukromí, minulosti i budoucnosti a zdravotního stavu. Má doma sošky svatých, kříž a hezky mluví o Bohu.
V jedné rodině došlo k bolestné události, kdy tragicky přišlo o život malé dítě. Tato léčitelka je poučila jak se s ním „spojit“, jak si mají sednout ke stolu, vzít se za ruce a co dělat, aby ho „přivolali“.
Jistě znáte z různých (i seriozních) časopisů nabídky velkého množství seminářů a kurzů, jak tyto a podobné okultní věci a magii praktikovat. Ti, kdo málo znají Písmo (kde nejsou zaznamenána jen nějaká pravidla, ale především zkušenosti lidí) a učení Církve, na to doplácejí. A to velmi tvrdě.
V páté Mojžíšově knize 18,9–12 stojí: „Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle ohavnosti oněch pronárodů. Ať se u tebe nevyskytne věštec obírající se věštbami, ani hadač, ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. Každého, kdo činí tyto věci, má Hospodin v ohavnosti“. To není požadavek dání přednosti nějaké tradici nebo vkusu. K tomuto tématu se jasně vyjadřují i exorcisté. Např. náš Církví ustanovený exorcista P. Havlát v besedě TV Noe řekl, že při tzv. přivolání zemřelého se nikdy nejedná o toho skutečného zemřelého, ale o klam, který věrohodně vytváří Zlý. Exorcisté to vědí i z vlastních dramatických zkušeností, když se někteří tito vyvolávači i účastníci těchto akcí později na ně obrací s prosbou o pomoc, a při osvobozování od následků těchto praktik se setkávají s démony a jinými Božími nepřáteli, se kterými mnozí vešli do kontaktu často jen ze zvědavosti. A to kontaktu velmi důvěrného, kdy jim svěřují své bolesti, přání, žádají o radu, a zařizují podle ní svůj život. Také z tohoto důvodu se tyto věci v Bibli nazývají smilstvem-nevěrou Bohu. (1Kor 10,19–22).
Třetí Mojžíšova kniha 19,31: „Neobracejte se k duchům zemřelých a nevyhledávejte vědmy a neposkvrňujte se jimi. Já jsem Hospodin váš Bůh.“ Na jiném místě v Novém zákoně můžeme číst: „K Bohu nevejde nic, co je nečisté.“ A tak výše uvedené počínání, jakož i různé druhy magie (také čerpání všelijakých „energií“, dnes tak rozšířené) má opravdu katastrofální následky. (O magii Sk 19,18–20). Vůbec nejde o to, že když budu nějaké takové postupy dobře znát a ovládat, nemůže se mi nic stát a bude mi to sloužit! Jde o věc zlou ve své podstatě. Setkal jsem se i s absurdním jednáním člověka-katolíka, velmi činného v Církvi. Ten říká, že vždy, když si jde nechat např. od někoho radit a věštit pomocí virgule, nejprve poprosí P. Marii o ochranu a pak je spokojen, že se mu nic nemůže stát, a myslí, že je vše v pořádku.
I o virgulích (sem spadají kyvadla, pružiny a podobně) si můžeme přečíst poučení v Písmu u proroka Ozeáše 4,9–13.
Apoštol Pavel napsal: „Ďábel na sebe umí brát podobu anděla světla, aby klamal.“ V knize Skutky apoštolů 16,16–18 je popsán příběh, kdy jedna žena předvídala (správně) budoucnost, avšak apoštolové z ní vyhnali zlého ducha, který to působil.
První list Janův 4,1: „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí (duchu), nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou od Boha, neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“ Proto je Cítkev velmi opatrná, než vydá oficiální stanovisko k různým mimořádným jevům, jako třeba nevysvětlitelné uzdravení nebo zjevení. Ostatně, tyto věci by neměly být v popředí našeho zájmu, naší víry. Máme „milovat Boha celým srdcem, celou svou duší, myslí, i celou svou silou“. A pak nechme na Pánu, co se bude dít dál. Třeba i zázraky. Dost také vypovídá, že ti, kdo mají skutečné dary Svatého Ducha, se důsledně brání oslovení léčitel nebo věštec. Žijme to, co učí – jak mnozí krásně říkají – matka Církev. Všímejme si životů svatých, předně života Ježíše a bezpečně projdeme tímto životem domů do nebe. „Usilujte o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána.“ (Židům 12,14)
Radek Malotín