Pod sluncem tma

Možná jste zaregistrovali, že Českého lva za dokumentární film dostal snímek režiséra Martina Marečka Pod sluncem tma. Pokud jste ho neviděli, doporučuji ho ke zhlédnutí.

Je to film o českém projektu elektrifikace jedné vesnické školy v Zambii pomocí solárních panelů. Dokument je zajímavý, mnohdy úsměvný. Je to velká věc, že česká vláda uvolnila nemálo peněz a našly se šikovné české ručičky, které ve vesnici solární elektrárnu instalovaly a zaškolily místního člověka pro údržbu zařízení. Češi se opakovaně do vesnice vrátili, aby zařízení zkontrolovali a opravili…..

Shodli jsme se na tom, že film by měl být promítán na podporu dobrovolnictví. Ukazuje totiž velice reálně, že jednorázová mnohamilionová pomoc, i když (anebo právě proto?) je doprovázená plným servisem (vybavení dílny pro případné opravy, návody k užívání zařízení, zaškolení místních atp.), není zárukou toho, že bude světlo ještě za rok fungovat. Možná by stačil jeden člověk od nás, aby s vesničany dlouhodobě žil. Ne proto, aby neustále opravoval kabely, ale aby byl příkladem trochu jiného uvažování, které by Afričany krůček po krůčku vedlo k zodpovědnějšímu přístupu nejen k solárním panelům. Je to utopie? Asi ano – co zmůže jeden človíček?

Bohu díky, že je mnoho míst ve všech kontinentech, kde také řeší, aby měli tamější lidé světlo. Díky za misie, které dlouhodobě odvádějí mravenčí práci a spojují nejen kabely, ale lidské ruce, nastavují slunci nejen panely, ale lidská srdce, a usměrňují nejen technické vymoženosti, ale lidské myšlení. A díky za dobrovolníky z řad mladých lidí od nás, kteří mohou být vzorem pro stovky dětí, a to nejen v náboženském životě, ale i v tom obyčejném přístupu k životu a řešení každodenních situací v jejich prostředí.

Lída a Honza Obručovi