15. ledna si salesiánská rodina připomíná blahoslaveného Aloise Variaru

Ten se narodil 15. ledna 1875 ve Variagi (Asti) blízko Turína. Měl ještě možnost setkát se s Donem Boskem.
V roce 1894 odjíždí do Kolumbie do Agua di Dios mezi malomocné.
Agua Dios je vesnice, kde tehdy žilo 620 nemocných leprou a s nimi žili také i jejich příbuzní.



Klima je suché a horké, 35 stupňů. Slovo malomocenství je v této době hrůzostrašným slovem. Ten, kdo je nakažen, je navždy poznamenaný, izolovaný od všech. Don Alois si všiml, že téměř všichni malomocní jsou přivedeni do vesnice - lazaretu -policií proti své vůli. Jsou tam vysazeni jako odsouzenci na doživotí. Ten, kdo se uzdraví, a také jejich zdravé děti, nikdy nejsou znovu společností přijati. Největším nebezpečím u nich je beznaděje. Don Unia pozval dona Aloise proto, aby tam přinesl zpěv a hudbu, aby místo oživil a obveselil.

Ve zpovědnici, kde přináší Boží slovo a odpuštění Boží, přichází do kontaktu s lidskou ubohostí a velikým tajemstvím lidského srdce. Mezi mladými Syny Marie objevuje mnohé duše, schopné velkých duchovních závazků, až k obětování celého svého života Pánu. Od roku 1901 do roku 1904 to bylo 23 Dcer Panny Marie, které udělaly slib zasvěcení se jako oběť Nejsvětějšímu Srdci Páně. Bez nějakého rozruchu se tak zrodil Institut Nejsvětějšího Ježíšova Srdce. Jako malomocné nebo jako děti malomocných by nebyly nikdy přijaté do nějaké kongregace.
Don Rua, nástupce Dona Boska ho povzbudí a řekl mu: „Je to nádherná instituce a musí se uchovat.“
Byla to poslední potěšující slova, která don Alois Variara od někoho slyšel.

Od tohoto okamžiku se nad ním a nad jeho kongregací rozpoutala bouře. Byl ve všem brzděn, pomlouván, házeli mu klacky pod nohy. Byl odvolán do Agua Dios. Mučili ho tím, že mu zakázali i to, aby sestrám psal a odvolali ho i z Kolumbie. Jeho kalvárie byla dlouhá, snášel ji trpělivě a v mlčení, byl obdarován Bohem proto, aby jeho sestry duchovně rostly. Sestry žily a prosperovaly. Jejich představená, matka Lozano, napsala: „Lidsky řečeno jsme byly naprosto bezbranné, ale Pán nás svou rukou bránil a jeho milosrdenství nás zachránilo“.

Lidskému srdci se dělá špatně, když člověk prochází posledním desetiletím života dona Aloise Varia. Člověk se dotýká rukou toho, jak ten Zlý si může posloužit i lidmi zasvěcenými Bohu, jejich nejlepšími úmysly, proto, aby mučil velikého Božího služebníka.

Don Variara umírá 1. února 1923 v pouhých 48 letech, daleko od všech a také (zdálo se to) zapomenut všemi. V roce 1964 však papež Pavel VI. uznal jeho Kongregaci jako Kongregací papežského práva, kvetoucí s několika set řeholnicemi.(v roce 2004 jich bylo asi 600). Papež Jan Pavel II. ho 14. 4. 2002 v Římě prohlásil za blahoslaveného.

Životopis ke stažení ZDE »»