Po stopách svatého Jana Boska 24. -29.října 2014

Moje putování začalo v pátek večer odjezdem z Brna Žabovřesk. 
Následoval noční přejezd přes Rakousko na sever Itálie. Na Colle Don Bosco jsme dorazili v sobotu dopoledne, následovalo ubytování. Odpoledne jsme se vydali na prohlídku rozlehlého areálu v místě narození Dona Boska. Nejdříve jsme se podívali do baziliky, která je zasvěcena právě zakladateli salesiánů a byla postavena v místech, kde stával světcův rodný dům. Samotná bazilika, dokončená ve 2. polovině 20. století, působí monumentálním dojmem. 

 

Má dvě části – spodní a horní - přičemž především horní část, dokončená roku 1984, s obložením z lipového dřeva a 8 metrů vysokou sochou zmrtvýchvstalého Krista je značně působivým moderním chrámovým interiérem. Po prohlídce baziliky jsme zamířili k nedalekému kostelu Panny Marie Pomocnice křesťanů, který byl vystavěn u příležitosti 100 let od narození Dona Boska, tedy v roce 1915. Naproti kostelu jsme si prohlédli dům, kde Don Bosko s matkou Markétou a svými bratry několik let bydlel. Součástí areálu je také tzv. Josefův dům (dnes je v něm expozice zemědělského života, aby si návštěvníci udělali představu o životě na piemontském venkově v době Dona Boska) s růžencovou kaplí, která má úzkou spojitost s počátky působení salesiánů.

Následně jsme se vypravili do několik kilometrů vzdálené vsi Morialdo, kde jsme si prohlédli dům, ve kterém žil sv. Dominik Savio, a také kostel sv. Petra. Ten je spojen se životem dvou osobností, které výrazně ovlivnily a formovaly život Dona Boska – knězi Giovannim Callosem a Giuseppem Cafassem. Večer sloužil otec Max mši svatou v kostele Panny Marie Pomocnice, připojili se k nám také další čeští poutníci, které jsme na Colle potkali. Po večeři pro nás otec Libor připravil průvod se svíčkami po místech, které jsme ten den navštívili. Modlitba růžence a krátké zamyšlení tak bylo více než důstojným zakončením prvního dne pouti.

               V neděli jsme se vydali nejdříve do městečka Castelnuovo Don Bosco,

kde jsme si prohlédli nejstarší sochu Dona Boska z roku 1898 a navštívili jsme také farní kostel sv. Ondřeje, ve kterém byl Don Bosko pokřtěn, a kde přijal první svaté přijímání. V tomto barokním kostele sloužil mši otec Libor. Díky ochotě místních jsme se před odjezdem podívali také do domu, kde žil sv. Josef Cafasso. Následoval krátký přejezd do města Chieri, kde Don Bosko studoval. Podívali jsme se k františkánskému kostelu, protože Don Bosko jednu chvíli uvažoval o vstupu do tohoto řádu.

Na hlavní ulici, kde zrovna probíhal velký bleší trh, jsme se zastavili u budovy bývalého semináře, který Don Bosko navštěvoval. Po krátké pauze na oběd jsme se podívali také do chrámu Santa Maria della Scala, který je jednou z největších gotických staveb v Piemontu. Během svých studií Don Bosco tento kostel často navštěvoval (boční oltář Panny Marie). Chrámem nás ochotně provedl místní pan farář, takže jsme viděli nejen interiér, ale také freskovou výzdobu v boční kapli nebo kryptu pod hlavním oltářem. Naše poslední nedělní zastávka byla ve vsi Mondonio. Zde jsme měli možnost navštívit dům, ve kterém roku 1857 zemřel sv. Dominik Savio.

                 Pondělí bylo zaměřeno na kněžské působení Dona Boska v Turíně.

Po příjezdu do oparem zahalené metropole Piemontu jsme se nejdříve vydali ke kostelu sv. Františka z Assisi, kde Don Bosko sloužil svoji vůbec první mši svatou. Bohužel jsme kvůli neplánovanému sanitárnímu dni nemohli vstoupit dovnitř, takže jsme kostel viděli pouze zvenku. Přešli jsme kolem paláce hraběnky Barolo, kde Don Bosko založil jednu z prvních oratoří. Podívali jsme se také do barokně přezdobené baziliky Consolata (Panny Marie Utěšitelky, která je patronkou Turína), kam Don Bosko často chodíval, a kde je pohřben sv. Josef Cafasso. Poté už naše kroky směřovaly na Valdocco, tedy na místo, kde Don Bosko definitivně vybudoval svoji oratoř. Od baziliky to byla chvíle chůze, nicméně v polovině 19. století se jednalo o městskou periferii. Areál na Valdoccu svojí rozlehlostí připomíná areál na Colle Don Bosco, jen se nachází uprostřed městské zástavby.

Během našeho odpoledního pobytu na tomto jsme navštívili všechna důležitá místa – Pinardiho kapli (první kaple vystavěná na Valdoccu), kostel sv. Františka Saleského (který nahradil kapacitně nevyhovující kapli), místnosti Dona Boska s expozicí o vývoji areálu na Valdoccu a především o Boskově životě (např. kněžský oděv, listina o založení kongregace, místnost, kde Don Bosko zemřel a mnoho dalších). Po těchto místnostech nás provedl jeden z místních salesiánů, který nám řekl vše podstatné o této lokalitě. Mši svatou sloužil otec Max v kostele sv. Františka Saleského, po bohoslužbě jsme měli více než hodinu prostor pro osobní návštěvu zmíněných míst a především na prohlídku či ztišení v bazilice Panny Marie Pomocnice, která je výraznou dominantou celého areálu. V nádherně vyzdobeném kostele, vysvěceném v roce 1868, jsou oltáře s ostatky sv. Dona Boska, sv. Dominika Savia a sv. Marie Dominiky Mazzarelové. Společnou fotografií u sochy Dona Boska jsme zakončili nejen návštěvu tohoto pro salesiány snad nejvýznamnějšího místa, ale také naše putování.

                 Na úterý jsme měli naplánovánu prohlídku centra Turína,

nicméně ještě před odjezdem jsme měli unikátní možnost se neplánovaně setkat s 10. nástupcem Dona Boska – hlavním představeným salesiánů Ángelem Fernándezem Artimem, který shodou okolností přijel na Colle Don Bosco. Poté už následoval odjezd a prohlídka turínských pamětihodností. Začali jsme na Piazza Reale (Palazzo Madama, bývalé královské sídlo Palazzo Reale, kostel San Lorenzo), fragmenty antického Turína, katedrála sv. Jana Křtitele s kaplí, v níž se uchovává známé turínské plátno, Piazza San Carlo, kostel sv. Filipa Neriho, Palazzo Carignano (místo spojené s počátky italského parlamentarismu, kde mj. roku 1861 zasedal první parlament sjednocené Itálie).

Prohlídku města někteří z nás zakončili po cca hodinovém čekání návštěvou dominanty města, 167m vysoké věže Mole Antonelliana, která byla ve své době vůbec nejvyšší stavbou na světě. Z věže se nám naskytl nádherný pohled na město, baziliku Superga i přilehlé okolí. I přes velmi pěkné počasí jsme bohužel neviděli nedaleké Alpy. Po návratu na Colle Don Bosco sloužil nejdříve otec Libor mši svatou v horní bazilice, následně jsme si udělali závěrečné neformální setkání s místními specialitami.

                Na závěr se sluší poděkovat otci Maxovi a Liborovi za duchovní doprovod, 

Liborovi navíc za průvodcovský servis. Nebýt jeho znalostí a informací, neměli bychom komplexní přehled o životě Dona Boska i osobách, se kterými byl jeho život spojen. Velké poděkování patří především sestře Evě Liškutinové. Nebýt její znalostí italštiny, tak nemáme při pouti zařízeno v podstatě vůbec nic.  Každý si jistě z poutě odnese to své. Navštívili jsme místa spojená se životem zakladatele kongregace salesiánů, jehož život a dílo je pro mnohé jistě inspirací i výzvou. Doufám, že se pouť vydařila, a že na ni budeme vzpomínat jen v dobrém. Zážitků, ať už duchovních nebo cestovatelských, má každý z nás jistě mnoho.

• Byla to pro mne ta nejúžasnější pouť,cítila jsem se jak v nebi. 
• Slovy se nedá říci co má duše cítila.
• Dojatá, blízko Jana Boska,nádhera !!!!
• Bohu díky za tento dar, radost být ve středu dění kde všechno začalo !

 

                                          Jarka Dvořáková
                                     společenstí Újezd u Brna

 

PS: Text jsem si vypůjčila od Stanislava Caletky, který nás poutníky provázel historickou částí města Turína, za co moc vřele děkuji.