Rozjímání "Otče náš…" pokračování.

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Rubrika formačního snažení, Vydáno dne: 16. 11. 2014



Za svého pobytu v Beskydech jsem šel jeden den pomoci místnímu faráři. Cesta dolů, celý den namáhavá práce a večer cesta nahoru mě dost vyčerpala. Druhý den jsem se rozhodl odpočívat. Od rána jsem se snažil pokračovat v rozjímání  Otčenáše -  prosbu  - Přijď království tvé. Ten den se mně moc nedařilo. Únava s předešlého dne a roztržitosti všeho druhu mě rušily od rozjímání.


 



Přijď království tvé -  kde je Boží království, tam je láska, pokoj, mír, svoboda. Snažil jsem se myslet na země, kde je válka, pronásledování a nepokoje. Na lidi v Nigérii, Severní Koreji, Svaté zemi, Sýrii, Iráku, Ukrajině a jinde ve světě. Modlil jsem se za ně, i když jsem si uvědomoval, že moje modlitba je jen nepatrná kapka v moři bolesti. Také jsem si uvědomil, že i v bohatých západních zemích je Boží království rafinovaně a systematicky vytěsňováno ze života lidí.

Přijď království tvé – v mé hlavě bylo všechno, jen ne Boží království. A v té chvíli mně to došlo. Do svého okolí je můžu vnášet jen částečně, protože to záleží i na ostatních. Jestli je v této chvíli Boží království v mém srdci, to záleží jen na mně.  Tady není kompromis, buďto ho teď v této chvíli přijmu, nebo dám přednost něčemu jinému. Buď se budu rozhodovat podle Boží vůle, nebo na ni nebudu brát zřetel. Buď se rozhodnu pro ně, nebo je odmítnu. To nemůže být jen na půl.

Dal jsem si předsevzetí, že při zpytování svědomí budu svůj den hodnotit, jestli jsem při svém rozhodování, řečech a myšlenkách dbal na to, jestli je v  mém srdci Boží království.

                                         Miloš Jansa