Není snadné být nemocný

25. března jsem se vrátil z nemocnice z Bulovky.
Po vysazení léku proti trombóze po dvou letech, se mi v poslední době udělal trombóz na jiném místě, pod kolenem a zablokoval proudění krve od kolena dolů.
Noha natekla, lymfa vytékala z celé nohy pod kolenem, noha zčernala a já nevěděl co se děje.
Do nemocnice mě nakonec prosadila jedna lékařka, z jednoho výzkumného centra, protože její 34 letý kolega s trombózou padl mrtvý cestou na oběd.

 

Její tatínek byl salesiánský chovanec a tak se nemohla dívat na zhoršující stav a přes časovou tíseň prosadila to, co se jiným nepodařilo. Dnes je jasné, hlavní příčinou byla trombóza pod kolenem a tak asi celý život budu muset brát lék Warfarin. Byl jsem klidný, nelákala mě země, spíše nebe, a tak jsem to odevzdal a překonal touhu po nebi. Ať to rozhodne Bůh, On je moudrý.

Celé postní období bylo u mne poznamenáno velikým utrpením. Jenom jsem si ověřil, že účast na Kristově utrpení, je Božím darem. Vykoupení světa nastalo tehdy, když bylo nejhůř. Dospěl jsem k tomu, že nejdůležitější modlitbou dnes by měla být modlitba k Duchu svatému. On nás uschopňuje milovat, hledat nové cesty a všechno obnovovat v Kristu. Duch Svatý obnovuje tvář země a napovídá, co salesiáni mají dnes dělat.

On inspiroval dona Boska a dal mu srdce Otce a učitele. Naslouchat Duchu Svatému vyžaduje pokoru Panny Marie, bez něho můžeme dělat tisíce věcí a nebude to k ničemu. Děkuji všem za podporu a některým i za návštěvu, modlitby a vědomí, že člověk není lhostejný a že jiným stojí za to, abych žil i když třeba někomu to může být úplně jedno. To mě poučilo být citlivější vůči těm, co jsou nemocní. 

             Janko Ihnát

 

---