Hledají se vzpomínky Augustína Holíka

Autor: redakce <redakce(at)ascczech.cz>, Téma: Informace, Vydáno dne: 11. 02. 2020


Milí spolupracovníci!
Obracím se na vás s dotazem, zda náhodou někdo z vás vlastní vzpomínky Augustína Holíka, SDB. Jedná se o strojopis, resp. přepis jeho poznámek, které si dělal na lístečky v době od dubna 1950, kdy byli všichni řeholníci internováni do Želiva. Jemu se podařilo vzpomínky nějak propašovat ven, jelikož jejich přepisem vznikl zřejmě více než jeden díl. 

První díl vypadá následovně: nikde není zmínka, o čí vzpomínky se jedná a vše vyplyne z textu, je to strojopis psaný na průklepovém papíře, fialová páska, papír velikosti A5,

má světle žlutou obálku (desky) a na poslední stránce je "pokračování ve II. díle". I. díl končí rokem 1953. Ale II. díl jako by se do země propadl.

Pokud byste tyto vzpomínky vlastnili, bylo by možno je zapůjčit k přepisu do elektronické podoby? 

Díky za spolupráci. Pavla Ju



První díl již přepsal Vladimír Kopřiva, SDB :-)
Zde je ukázka z I. dílu:

Pondělí 17. dubna 1950: Snídaně jako vždy. Na snídani, oběd a večeři chodíme na dvě směny. Není prostě příborů a nádobí. Fachčíme od rána do večera. Zatím skoro dobrovolně. Však pracanti dostali dopoledne i odpoledne svačinu, totiž škvařeninu, dobrou, asi v množství skoro jednoho vejce. Oběd: Pohádka mládí. Večeře: Sulc. Tuto noc nikdo nepřijel, ačkoliv stále čekáme. Četníci se trochu střídají. My salesiáni si děláme společné večerní modlitby již od soboty a to v pokoji, kde spí P. Bokor, P. Josef Lepařík a P. Vitásek. Večerní slůvko mívá P. Bokor. Ovšem že mluví jen šeptem a podobně modlitby, protože právě také v tom pokoji je ve stropě odposlouchávací zařízení. Je to jen malá dírka. Nikdy bych na to nehádal, kdybych to nevěděl z kompetentních míst a ze všeho dění. Prý to funguje a jeden tajný je stále u aparátu. Ovšem vedení je půdou. Ve světnici to vypadá jen jako dírka od malého hřebíčku. (Později jsem si ověřil, že toto odposlouchávací zařízení bylo namontováno asi v 8 světnicích, dráty na půdě byly vedeny do krabice a odtud kabelem vedeno do místnosti, která byla nepřístupná i četníkům, kde se zdržoval jen Beran a Lojza, ti nejhlavnější lotři.)

Dnes jsem si zorganizoval i lavor. Já se starám zase trochu o hračky, které jsem se pokoušel primitivně vyrobit již v sobotu. Později jsme měli zorganizované dvakrát „Člověče, nezlob se!“, halmu a udělané ovečky a ještě později i šach, asi 14 dní po příjezdu. 18. dubna: Snídaně, práce, svačina pro pracující sádlo a chléb.

Tyto zápisky začínám psát právě dnes. Pak 28. května je přepisuji z knížky (mezi řádky) na volný papír, abych to mohl někdy snadněji propašovat. Dosud jsem to psal mezi řádky do knížky „Pod korouhví Kristovou“, ale z nynějších okolností vidím, že je to moc riskantní. Oběd: Kroupy. Je nás zde zajištěných zatím 65: představení řeholních domů. Nálada je dobrá. Nevíme nic o světě. Noviny nám nedodávají. Můžeme si totiž občas napsat, co chceme, aby nám koupili, přiložíme peníze a na druhý den nebo v blízké době to dostaneme. Noviny však ještě nikdo nikdy nedostal, ačkoliv je více lidí žádalo. (Jednalo se o nákup toaletních potřeb, jen takové drobnosti.)