Milí přátelé,
omlouvám se, že obtěžuji úvahou teď, před svátky, kdy máte každý plnou hlavu starostí a plné ruce práce. Nicméně, přišlo mi v souvislosti s volbami do PR na mysl pár motivů, které mohou někoho před těmito volbami, ale i při denním řešení problémů povzbudit. Samozřejmě, je každého zcela svobodnou volbou, zda si tento příspěvek přečte a především, do jaké míry jej vezme vážně.
Velmi často se modlíme za pomoc Ducha svatého při hledání důležitých řešení, a to jistě právem. Ale občas se objeví i názor, že pouze modlit se, je málo, že je třeba pro věc také něco udělat. Málokdy je však člověk disponován k nějaké rozhodnější akci, většinou proto, že si sám není jistý, zda by jím navrhované řešení bylo skutečně lepší nebo, zcela logicky a objektivně, jsme si vědomi, že nemáme schopnosti k tomu, abychom věci nějak smysluplně pomohli.
Jednu věc nebo lépe jeden přístup bychom si však osvojit mohli. Totiž, vzít na sebe i vlastní díl odpovědnosti. Pokud totiž Duch svatý má nějak pomoci, udělá to nejspíš skrze nás. Naše svobodná a odpovědná volba je nejjistějším pozváním k Jeho spolupráci. A protože se věc většinou netýká pouze nás, je důležité, aby zaznělo více názorů. Vede to k přirozené pokoře a ochotě ke kompromisu, ale také k tomu, že i nepovedená volba není v konečném důsledku jen mým selháním, ale potvrzením že jsem byl ochoten dívat se na věc i jinýma očima. A to lze vždy Bohu čestně odevzdat. Myslím, že právě skrze naše volby a rozhodnutí a díky svobodné vůli, kterou nám Bůh zcela velkoryse, (možná „nerozumně“) daroval, se učíme moudrosti. Přestane být i absolutně důležité, zda jsme dnes volili zcela správně. Rozhodnutí, které jsme skutečně vložili do Božích rukou nikdy nemůže dopadnout definitivně špatně a v každém případě přinese poučení a formační podnět a v důsledku dobro i nám.
Jenže, my si často myslíme, že nemá cenu uvažovat nebo vyjádřit se a na Ducha svatého delegujeme vše, včetně rizik, za která jsme schopní vlastní odpovědnost převzít. Jistě jsou i takové chvíle, ale není jich většina. Nechat prostor Bohu neznamená neriskovat, ale naopak zříct se pýchy a jít s kůží na trh a tím otevřít Duchu svatému cestu do našich problémů. (viz hřivny). Skoro si myslím, že právě skrze naši svobodu a vůli odpovědně volit vstupuje Duch svatý do našich životů nejčastěji. Že je to pro něho ten pravý materiál. Problém přestává být problémem osobním.
Proč jsem se těmito úvahami zabýval? Ukázalo se, že některé volební obvody delegovaly pouze jednoho kandidáta do PR. Vím, že někde brání vyšší účasti objektivní, většinou zdravotní důvody. Ale pokud tomu tak není, pak mi připadá takový postoj poněkud neférový. Prosit o pomoc Ducha svatého a přitom neumožnit, aby se mohl projevit je myslím docela opovážlivé. Podstoupit volbu totiž znamená uznání vlastní nedostatečnosti, přijmutí možnosti prohry a projevení důvěry těm co volí. V podstatě je to vytvoření prostoru, který Duch svatý může naplnit. Navrhnout jediného kandidáta je vlastně uzavřením se. Nechci teď hodnotit vážnost PR a práce v ní, to je téma na jinou úvahu, ale pouze naši připravenost v našich životech naslouchat Bohu o jehož rady a pomoc tak často prosíme.
Požehnaný čas adventní a Vánoce plné milosti a obdarování! Zd.M.
PS: Řekl bych, že to otevření se volbě souvisí i se synodalitou, kterou nám nabízí papež František