Exercicie na Hoře Matky Boží v Králíkách

Letošní duchovní cvičení jsme se rozhodli strávit netradičně v době letních prázdnin od 2. do 6. července 2025 v bývalém klášteře servitů na Hoře Matky Boží v Králíkách.

Ve středu v podvečer se nás sešlo 22 účastníků, včetně ředitelů Anežky a Lukáše Bernardových a exercitátora Jiřího Svobody (jinak Anežčina bratra :-)). Ubytováni jsme byli přímo v klášteře, který poskytl prostor i pro přednášky, modlitby, mše svaté a společné snídaně. Na oběd a večeři jsme docházeli do nedalekého Hotelu Poutní dům, kde naprosto dokonale vařili.

Tématem exercicií byly encykliky papeže Františka. P. Jiří nás nejdříve seznámil s papežovou poslední encyklikou Dilexit nos (Zamiloval si nás), která pojednává o lidské a božské lásce. První kapitola tohoto dokumentu s tématem důležitosti srdce byla také předmětem jednoho z večerních sdílení, která každého z nás nesmírně obohatila. V rámci přednášek a volného času jsme se stihli i krátce zamyslet nad encyklikami Laudato si´ – ta zase obrátila naši pozornost k Zemi a ekologii – a Fratelli tutti.

Z Jirky přímo čišelo nadšení pro papeže Františka, což určitě podtrhovala i jeho letitá zkušenost ze salesiánské misie v Bulharsku. Právě jeho nadhled získaný náročnou službou v neutěšeném zahraničí, opravdový soucit s potřebnými i hluboké znalosti všech encyklik nás upoutaly asi ze všeho nejvíc. Kromě vážných témat jsme ale měli čas – mimo dobu silentia – i na přátelské popovídání s ostatními spolupracovníky, se kterými jsme se cítili opravdu jako v jedné rodině. Pozitivní prožití těch pěti vzácných dnů umocnila nádherná krajina Orlických hor, modlitby v přírodě i nevšední zážitek lidové pobožnosti v podobě modlitby na Svatých schodech. Navíc jsme na svátek sv. Cyrila a Metoděje měli možnost slavit mši svatou v bazilice Panny Marie s místními farníky a všechny nás P. Jiří zaujal svojí promluvou právě o historii působení sv. věrozvěstů a o jejich spojení s Bulharskem.

Volba letního termínu se pro nás tedy nakonec ukázala jako skvělá – po hektickém pracovním období jsme se oba mohli zastavit, více se přiblížit Bohu a Matce Boží a pro své další působení načerpat duchovní sílu na jedinečném poutním místě, kam bychom se sami zřejmě nevypravili.  A tak nezbývá než být vděční: Celému sdružení za to, že jsou exercicie součástí naší trvalé formace, našemu exercitátorovi Jirkovi za nasazení, s jakým připravil a prezentoval probíraná témata a s jakým se každému z nás věnoval, ředitelům Anežce a Lukášovi za dokonalou organizaci a laskavé vedení, všem účastníkům za vytvoření otevřeného společenství, za rodinné sdílení i naslouchání. Hlavně ale děkujeme Hospodinu, že nás oba povolal právě do salesiánské rodiny.

Alice a Petr Mackovi, Společenství Severní Čechy