Dotek VĚČNOSTI v Bílém Potoce (reflexe ředitelů DC)

„Tak co, Nasti, KDE uspořádáme DC – Jiřetín, nebo Hejnice?“

„Hejnice, Jiřetín je sice jistota, ale PROČ nenabídnout místo jednak našeho bydliště, ale HLAVNĚ nejznámější a nejvýznamnější POUTNÍ MÍSTO Jizerských hor a krásu těchto hor včetně první chráněné krajinné oblasti v Čechách zapsané na listině UNESCO – JIZERSKOHORSKÉ BUČINY.“

To byly naše první myšlenky, když jsme přemýšleli nad místem, KDE DC uspořádáme.

Nebylo to však naše poslední rozhodování.

Po uplynutí dané lhůty pro přihlašování jsme zjistili, že na ta „naše“ DC se, kromě nás, přihlásili pouze ČTYŘI zájemci!

A opět rozhodování – ZRUŠIT DC, nebo se pokusit vymyslet nějakou alternativu?

Prvním krokem bylo PRODLOUŽENÍ možnosti přihlašování. Nic se však nezměnilo…

Moje Nataša se však nerada vzdává.

„Hele, Balů, co ta cvika uspořádat u nás doma? Chalupu máme velkou, všichni se sem s trochou dobré vůle vejdeme. A pokud by někdo chtěl větší pohodlí a hlavně soukromí, máme naproti penzion, kde nabízí velice příjemné ubytování. Strava by probíhala u nás. Objednáme hotovky a se všemi se domluvíme, aby něčím přispěli. Nejdůležitější je dohodnout se se Žankem, zda je ochotný do toho s námi jít.“

Voláme Žankovi – „jasně, je to skvělý nápad, termín mám stejně zabukovaný, tak proč ne, jdu do toho“ (Žanek, jako exercitátor je nejdůležitější a hlavně i on, stejně jako Nataša, miluje nové výzvy).

Pak obvoláváme všechny přihlášené – s nadšením všichni souhlasí.

Dopilováváme detaily (program, finance).

Každodenní mše svaté plánujeme v „našem“, bílopotockém kostele Nejsvětější Trojice. Patří obci a konají se v něm pouze poutní mše a příležitostné bohoslužby (křty, svatby, pohřby) a obec ho využívá pro různé kulturní akce. Obec nám velice ochotně půjčuje klíče.

Pouze závěrečná, nedělní, naše rozlučková mše svatá je naplánovaná v Hejnickém kostele Navštívení Panny Marie společně s farností.

A je tady den D, všichni se postupně sjíždějí – Ivan a Marta z Brna, Zdenka z Prahy a Žanek přiváží Zdeničku z Teplic – naše kompletní skvadra.

První večer – vzájemné seznamování – vzhledem k našemu komornímu složení jdeme všichni „na hlubinu“, kdy se nejen představujeme, ale s přirozeně otevřeným srdcem a přirozenou jistotou „bezpečného prostředí“ salesiánské RODINY odhalujeme svoje nitro. A to dokonce tak hluboko, že, vzhledem k času a plánovaným nešporám, toto představování přerušujeme s tím, že ho dokončíme zítra večer. Modlitba nešpor, slůvko a spát.

Druhý den už „běží“ naše DC nejen podle plánu, ale v nádherné atmosféře salesiánské rodiny. Žanek nás vede částí Janova evangelia, ale zároveň provází náš každodenní program hrou na klavír (dar našeho bývalého faráře Nataše) a každodenní mší svatou, kterou slaví společně s námi i mnou pozvané kamarádky farnice z Hejnic. V programu je prostor pro ztišení v okolní nádherné přírodě umocněné Hospodinem seslaným nádherným podzimním počasím, modlitbu ranních chval a nešpor, modlitbu růžence i modlitbu křížové cesty, kterou absolvujeme v ambitech hejnického Kláštera (při této příležitosti já „objevuji“ opravdu širokou škálu KŘÍŽOVÝCH CEST obsaženou v iZIDOORu; Bohu a bráškům salesiánům DÍKY za něj). Den ze dne také více poznáváme jeden druhého – „přísné“ silentium se snažíme dodržovat během dopoledne, po odpolední kávě však komunikace vítězí nad silentiem, přičemž to všichni tak nějak vítáme.

A tak v rodinné atmosféře, ale hlavně v atmosféře Boží Lásky plyne čas našich DC a přichází sobota – poslední mše svatá v bílopotockém kostele, tentokrát pozdně odpolední, ozvláštněná netypickým čtením Božího slova a zároveň obnovením našich spolupracovnických slibů. Přítomny jsou opět hejnické farnice, které jsou očividně dojaty nastalou atmosférou a moc děkují za pozvání i to, že mohly být přítomny…

A je tady poslední večer. Netradičně ho zahajujeme modlitbou nešpor (obvykle jsme se je modlili na závěr večera), neboť Ivan přivezl pro tuto příležitost opravdu širokou škálu moravských vín a z úcty k Božímu slovu jsme nechtěli být při jeho přednesu opojeni tímto skvostným pokladem moravských vinic. A hrálo se a zpívalo se a panovala Radost z toho, že jsme Boží děti, že jsme radostnou částí salesiánské Rodiny dona Bosca.

Neděle – Odjíždíme do Hejnic slavit mši svatou. K naší veliké radosti se Žanek dohodl s naším panem farářem, že bude tuto mši celebrovat. A to k radosti nejen naší, ale i mnoha farníků, kteří ocenili jeho přístup k Božímu slovu.

Loučení s brňáky, kteří před sebou mají dlouhou cestu.

My ostatní ukončujeme náš společný čas slavnostním obědem v Klášteře – probíhají zde svatomartinské hody, takže prostor nejen pro husy, ale i kachny, vše s rozličnými přílohami, mňam.

Po obědě kávička, někdo ve svých útrobách nachází prostor i pro dezert a pak – loučení všeobecné.

„Tak co, Nasti, jak hodnotíš?“

„Skromné, rodinné, ale NÁDHERNÉ!!! Bylo dobře, že jsme to nevzdali. Tento formát DC dovoloval větší možnosti sdílení, lepší poznávání se navzájem. Myslím, že by se takováto forma DC alias chaloupka mohla opakovat. Jediný problém je najít ochotného exercitátora….ale co kdyby to byl i jeden z nás a kněz by přijel na jeden , dva dny …..možná je to cesta do budoucna…

Díky Bohu! Díky Žankovi! Díky všem, kteří měli odvahu a přijeli! Díky tobě, Balů“

DÍKY TOBĚ, NATAŠO!!!