Duchovní obnova v Pardubicích (29. 11. 2025)

Letošní advent jsme zahájili duchovní obnovou v salesiánském domě v Pardubicích. Sešli se na ní nejen východočeští spolupracovníci, ale i místní farníci - podobně jako loni. Už při úvodním představování v sále (ve dvojicích) jsme si měli odpovědět na otázku, na co se o letošním adventu a Vánocích těším a co bych opravdu nechtěl/a, aby se stalo. Tím jsme se přenesli do hlubší podstaty těchto svátků.

 

Téma duchovní obnovy "I ve tmě se rodí světlo" si připravil Libor Všetula, SDB, kterého asi mnozí znáte z TV Noe, kde komentuje seriál The Chosen (Vyvolení). Úryvky seriálu využil Libor k přiblížení pojmu TOUHY a NADĚJE, které můžeme v adventu obzvlášť prožívat. Vybral si postavu Nikodéma, významného představeného synagogy, který po setkání s Ježíšem začíná pochybovat o svých dosavadních jistotách víry. Když je Ježíšem přímo pozván k následování, nedokáže však odložit dosavadní způsob života a zůstává "ve svém světě". Cítí však bolest z napětí mezi touhou a reálným (ne)rozhodnutím se. Ježíš na něj netlačí a trpělivě čeká, až bude připraven...

Z Liborových myšlenek vybírám některé, které pro vás mohou být inspirací pro letošní advent:

- Víra není jen život ve světle, ale opakované vstávání ze tmy ke světlu.

- Naše slabost nám otevírá dveře k Bohu. Slabost není konec, ale brána, kterou může projít světlo. Když narazím na své vlastní stíny a limity, tam teprve můžu potkat Boha.

- Touha je nejčistší způsob modlitby. Advent je čas touhy: "Přijď, Pane Ježíši!" Touha je zápas mezi "chci" a "nedokážu". "Bože, dáváme ti prostor a nemusí zatím přicházet odpovědi."

- Bůh počítá s tím, že mnoho věcí nedokážeme. Zápas není selhání, ale cesta kupředu. Dokud bojujete, žijete. 

Pochybnost je začátek víry. Bůh vidí i takovou touhou, která se nestane činem. Bůh nepotřebuje naše výsledky, ale stačí mu naše zápasy. Snažme se vyvarovat zásluhového křesťanství - abychom nesměřovali pouze k tomu, že jednou budeme konečně "nehřešit", jednou konečně něco dokážu, jednou budou vidět nějaké výsledky,... - to Bůh od nás nechce. Nepodceňujme malé kroky. "I malé světlo prozáří velkou tmu."

- Advent je časem napětí mezi "už" a "ještě ne". Bůh nám otvírá malé dveře, postupně. 

- I Vánoce jsou časem malých věcí - malé zranitelné dítě, nepořádek a zmatek v Betlémě,...

- Bůh po nás chce, abychom se postupně zbavovali svých masek. Abychom přestali hledat, čím se máme stát, abychom vypadali dobře před druhými. Ale abychom nacházeli, kdo skutečně jsme. A nebáli se to odhalit ve svém okolí i sami před sebou. Protože když to nebudeme dělat teď, tak s tím budeme zápasit v očistci.

- Bůh nepotřebuje naše velké ctnosti, ale naši snahu. Světci nebyli velcí tím, co vykonali, ale že nabídli svoje nedokonalosti a snahu Bohu, aby on skrze ně působil. 

 

Na závěr jsme dostali několik otázek k zamyšlení:

1) Po čem ve skutečnosti toužím - a kam mě tato touha letos možná zve?

2) Co je pro mě v tomhle období nejtěžší - a v čem bych si přál/a, aby mi Bůh pomohl?

3) Jaký jeden malý krok bych chtěl/a v adventu udělat, aby to byl opravdu čas, který mě někam posune?

4) Z čeho v mém životě opravdu čerpám a co mi dává naději?

 

Pokud byste si chtěli poslechnout Liborův výklad na vlastní uši, tak kromě komentářů k seriálu The Chosen, které najdete na stránkách TV Noe (v Klubové zóně), si můžete od 1. 12. poslechnout tři adventní zamyšlení podle postav Nikodéma, Jidáše a Panny Marie na stránkách https://skmzlin.cz/clanek.php?id=5869 (zakoupením videí podpoříte nízkoprahové aktivity zlínského sales. střediska).

Ať vás letošním adventem provází touha a malé neviditelné krůčky.

Klára Čebišová