Jak lze žít evangelium uprostřed světských starostí

Dnes, 12. prosince, si církev připomíná salesiánku nejsalesiánštější - Janu de Chantal (* 23. 1. 1572; + 1641)

Jana Františka Frémyotová de Chantal, manželka předsedy parlamentu, matka šesti dětí, z nichž se dospělosti dožily jen čtyři, tragicky ovdověla po deseti letech šťastného manželství. V roce 1604 vyslechla kázání svatého Františka Saleského, který se později stal jejím duchovním rádcem. Spolu s ním založila roku 1610 řád Navštívení Panny Marie. Svatý František Saleský ji adresoval 300 dopisů (mám přeloženo 34) a především ji věnoval hodně lásky. Do konce svého života založí 77 klášterů. Poslední v roce 1638 založila v Turíně. Měla srdce tak veliké jako svatý František Saleský.

„Konec konců, chceme-li poznat Janu de Chantal takovou, jaká byla, a trochu pochopit její osud, musíme skrze okolnosti jejího života pozorovat její srdce. Takto ji „uviděl" František Saleský a tady začíná jeho vedení. V dopise z 2. listopadu 1607 - tedy ještě dřív, než Jana vstoupila do řádu - jí napsal: „Zdá se mi, že vás chápu, milá dcero, máte srdce plné životní síly, které miluje a mocně touží. Jsem vám za to povděčný: protože, k čemu jsou ta srdce z polo-viny mrtvá? Ale je třeba, abychom vykonali zvláštní cvičení, musíme s větší silou milovat Boží vůli a půjdu ještě dál: musíme ji milovat něžněji, láskyplněji, jako nic jiného na světě; a to nejen ve snesitelných případech, ale ještě víc v těch nesnesitelných." Přečtěme si nyní znovu, jak podivuhodně Matka de Chantal otevřela svou duši Matce de Chátel v roce 1637; zatímco ji její „trýzeň" přivedla „až na pokraj beznaděje", její srdce je „spokojené, jen když ví, co si Bůh přeje, aby činila, a když to věrně koná". Dopis Františka Saleského z roku 1607 byl vlastně prorocký. „To srdce plné životní síly, které miluje a mocně touží", to je právě srdce Jany Frémyotové de Chantal. To byla její přirozenost, její milost: znamenitá milost, naroubovaná, jak říká svatý Pavel, na výjimečnou přirozenost. Mohla „láskyplně" milovat svého otce, manžela, své děti, přátele, svého „jedinečného Otce", své dcery z řádu Navštívení, chudé, nakažené morem, až své nepřátele a přitom milovat jenom Boha. Jak se toto mohlo „srovnat"? „Bohu se zalíbilo stvořit mé srdce takové", odpověděla by nám se svatým Františkem Saleským. (Životopis)
Jan Ihnát